Po pátečním vybučení ministra Oty Klempíře na festivalu ve Strážnici čekalo o den později to samé i jeho vládního a stranického kolegu Petr Macinku. Což v řadách podporovatelů opozice vyvolalo nadšení až orgastické.

Mnozí se podivují nad tím, proč vlastně do Strážnice jel, když mu muselo být jasné, že ho návštěvníci tamního festivalu rozhodně nepřivítají s otevřenou náručí a že jej s největší pravděpodobností potká podobný osud jako pana Klempíře. Podle mne to však byl naopak velmi chytrý tah, kterým pan Macinka nemohl nic ztratit, ale jenom získat. Díky tomu totiž působí jako člověk, který chce „zahrnovat příkopy“, vést se svými odpůrci dialog a zmírňovat tím napětí ve společnosti. Což mu nepochybně přináší politické body i u těch, kteří nepatří do úzkého okruhu jeho příznivců. A to, že nakonec dopadl jako jeho vládní kolega den předtím? To mu jen přihrálo další body navíc. Jeho odpůrci se tím, že ho vybučeli, totiž stali těmi, co dialog odmítají a napětí ve společnosti naopak zvyšují.

Petr Macinka často působí značně nejistě a když se má vyjádřit, tak jako by složitě hledal slova. V očích svých odpůrců tak vypadá jako ťunťa, který neumí do pěti počítat a kterého si snadno každý namaže na chleba. Zdání ovšem klame. Z těch jeho zdánlivě nejistých úst totiž vzápětí vyjde něco, co rozhodně nezapadne. A přesně o to jde. Jeho odpůrce sice jeho slova obvykle rozpálí do běla, ale o jejich přízeň on nehraje. Moc dobře totiž ví, že tu stejně nezíská. Ale potřebuje si udržet náklonost svých podporovatelů a eventuálně získat i nové v řadách těch nevyhraněných. To první se mu podle mne daří náramně, to druhé se ukáže časem. A dokáže zabodovat i na mezinárodní scéně. Vzpomeňme třeba na jeho projev na Valném shromáždění OSN, za který si vysloužil uznání i u některých politiků opozice. Nezapomenutelná je pak také jeho debata s Hillary Clintonovou a Radoslawem Sikorským na Mnichovské bezpečnostní konferenci, kdy jeho vystupování ocenil i Donald Trump. A udělat si očko u prezidenta našeho nejdůležitějšího spojence se vždycky hodí.

Pan ministr Macinka je tak sice ve vrcholné politice relativně nováčkem, ale už opakovaně dokázal, že je také politikem velmi schopným a pragmatickým. Ve Strážnici pak prokázal také odvahu postavit se tváří v tvář svým odpůrcům. Což není mezi politiky úplně běžné. Alespoň si tedy nevzpomínám, že by například někdo z vlády Petra Fialy zavítal na některou z tehdejších opozičních demonstrací. Ti se totiž zmohli tak maximálně na dehonestaci jejich účastníků. Petr Macinka tak (nejen) jim ukázal, že lze i takto zdánlivě nevýhodnou situaci obrátit ve svůj prospěch.

Letos ve Strážnici totiž vyhrál on...