Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Ten článek je vyloženě hloupý. Páté přes deváté, hlavně vynadat těm, co mají jiný názor, a vysvětlit, že já jsem lepší, protože netrpím předsudky. Přitom autor zároveň tak nějak prozrazuje, že o historii neví nebo nechce vědět vůbec nic.

1) Odmítnutí sjezdu SdL není nenávist, ani šovinismus, pouze vyjádření nesouhlasu s tím, že část české společnosti se snaží legitimizovat Landsmanšaft a tím pádem i jeho cíle. Přitom Landsmanšaft nezastupuje Sudetské Němce, ale jen jejich malou část a jeho cíle jsou problematické.

2) Neexistuje moravské, slezské a české etnikum, existuje česká národnost. Moravská a slezská identita jsou identity zemské nikoliv národnostní (etnické).

3) Pravdivá věta je, že přišel čas na relativizaci. A autor se do té relativizace s gustem pouští. Chyby prý byly na obou stranách. Ergo: je jedno, kdo byl agresor a kdo se bránil, protože chyby byly na obou stranách. A raději prý nemluví o cíleném vyhlazování lidí židovské a romské národnosti. Asi proto, že by musel říct, že je vyhlazovali Němci. Ono takhle zabalené do odstavce o tom, že špinavé věci se děly na obou stranách, to totiž působí jako, že se to dělo a můžou za to tak nějak všichni.

4) Celý článek je prošpikovaný předsudky o tom, jak dle autora smýšlí "druhá strana". Jenomže to jsou nějaké podivné představy, které nemají s realitou nic společného.

5) SdL má za sebou nacistickou minulost. První předseda spolku byl za druhé světové války členem SS. Autor nesnáší Le Penovou a komunisty kvůli minulosti, od které se snaží tyto strany zbavit, ale když jde o landsmanšaft tak najednou žádná minulost neexistuje, to jsou ti praví demokrati, kterým jde o smíření. Typické měření dvojím metrem. Přitom sudetských spolků je asi 18, SdL je jedním z těch nejproblematičtějších (kromě Witikobundu). A samozřejmě, že je Posselt nacionalista. O zrušení Benešových dekretů mu jde, aby se tím otevřela možnost žádat zpět majetek...

(dokončení:)

...Spolek se oficiálně majetkových nároků vzdal, protože je tento požadavek v německém prostředí (!) diskvalifikoval, ale jistě nebude bránit svým členům, aby o něj žádali. Přitom, jaký má smysl rušit přežité dekrety prezidenta republiky? Dnes je v EU nepřijatelný trest smrti. Měli bychom proto zpětně zrušit trest smrti nad nacistickými zločinci?

Relativizace zločinů německého národního socialismu a Hitlerovy Třetí říše je prvním krokem k jejich obhajobě. Dávat rovnítko mezi zločince a oběti, k tomu je potřeba notná dávka historické demence. Dějiny se totiž nepočítají až od 8. května 1945.

Ani jsem to nečetl, ale podle not z Brusele je dnes Sudeťáky oficiálně povoleno pouze chválit, a Čechům připomínat "vyhoštění" bez popisu toho, co tomu aktu vlastně předcházelo.

Spletl jsem se nějakv tom, co tam ten bolševik z Brusele píše? Schválně.

Bez úcty k minulosti, k dějinám žádný národ není národem. Modifikace dějin podle toho, jak se hodí, je cestou do pekel. Když tak autor horuje pro správné nastavení vztahů, tak se jenom divím, že při výročí osvobození ČSR, nikdo z politiků nevzdal úctu a dík 140 000 padlých sovětských vojáků. Ovšem u Němců se část politiků jde poklonkováním málem přetrhnout.

Sovětská armáda nás osvobodila ????? To se dozvídám věci Mohli vzdát úctu potomci znásilněných žen, anebo potomci těch, které sovětští vojáci zvraždili, oloupili

Tak letos je uvítá Brünn, za rok by mohli vyrazit zase za hranice - třeba do Auschwitz. Ať si i Poláci užijí tu kalbu.

Možná že je to průlom a např. Pomořané udělají své příští setkání ve Štětíně?

Sebevědomá spolecnost se minulosti nebojí. Může si pamatovat své vlastní utrpení a zároveň uznat utrpení druhých. To není slabost, to je most.

no, autore, asi vůbec netušíte, co je to příčina a co následek. chtěli Němci vyhladit nás, nebo my je? (u Židů se jim to téměř povedlo). - a Ježíš řekl: kdo do tebe kamenem, ty do něj chlebem. jak dopadl, víme všichni. srovnáváte naprosto nesrovnatelné věci, s pohádkou o 'polepšení ̈navrch. toť vše.

Stejně je to zajímavé.

Německá kolektivní vina je pro lepšočlověka něco nemyslitelného, absurdního, nepřípustného.

Česká kolektivní vina je pro lepšočlověka nejen naprosto přípustná, ale dokonce samozřejmá.

Kdyby Češi projevili desetinu agresivity vůči jiným národům ve srovnání s tím, co lepšolidé projevují vůči Čechům, tak lepšolidé zešílí nenávistí (no... u některých už se z rozličných důvodů stalo).

A vůbec jim ten rozdílný metr není divný.

Přijde mi, že rozdílnost metru je totéž, co "být lepšočlověkem".

Německá vina je zprácována - zpracovávaná již 80 let.

O české vině kterou profesor Václav Černý nazval " Gestapismus český se na vlásek podobal nacistickému, oč jsme pak chtěli opírat pýchu své mravní nadřazenosti?"

meá velká část občanské společnosti ani zdání. Zdárně se podařilo tuto část české historie zamést pod koberec.

Škoda, že fialová pětikoalice nestačila obnovit vyznamenání Svatováclavské orlice, to bylo adeptů, možná je někteří vítači vytáhnou po dědečkovi že šuplíku

Něco málo z historie Brna před koncem války:

Poslední hromadná poprava odbojářů proběhla 21.4.1945, těsně před příchodem Rudé armády (26.4.1945) do Brna, na medlánecké vojenské střelnici. Sovětští zajatci byli nuceni vykopat hrob a přímo v jámě bylo zastřeleno 17 osob, z toho 1 žena. Nejmladší oběti bylo 16 let.

V Kounicových kolejích byli zabíjeni jednotliví vězni až do 24.6. V ten den byl z věznice vypraven poslední transport do Mathausenu. Vězni umírali po cestě a v koncentračním táboře ještě v době, kdy již bylo Brno osvobozeno. Mathausen byl osvobozen americkou armádou 5.5.1945.

Oprava: do 24.4.

Ten text není nic jiného než ukázka povýšené, uštěpačné demagogie, která si hraje na nadhled, ale ve skutečnosti jen pohrdá lidmi, kteří protestují. Autor se opájí vlastní „nadsázkou“, jenže tím jen znevažuje celé téma a nahrazuje argumenty laciným výsměchem a karikováním oponentů jako „zdivočelých šovinistů“. Jeho servilní portrét Posselta jako nezištného světce je až groteskní, protože ignoruje zjevný politický rozměr – tedy otázky majetku a tlaku na reinterpretaci odsunu, který se podsouvá jako pouhá česká zlovůle. Vrcholem manipulace je snaha vyprázdnit příčiny a soustředit se jen na jednotlivé excesy, čímž se dějiny ohýbají do pohodlného, ale falešného obrazu. Přitom zcela pomíjí zásadní fakt, že poválečná odplata – jakkoli místy krutá – byla nesrovnatelně menší a omezenější než systematická bestialita nacistického režimu. Autor navíc implicitně podsouvá, že omlouvání Němců už bylo dost a nyní by se měli omlouvat Češi, což je převrácení reality ignorující historický kontext i rozhodnutí vítězných mocností. Celkově jde o text, který není ani odvážný, ani smířlivý, ale jen účelově pokřivený a intelektuálně nepoctivý.