Prezident již dlouho dává najevo, že nehodlá být pouhou formální hlavou státu, jak od něj vyžaduje ústava, ale že se chce aktivně účastnit politického života. Prostě se mu asi stýská po jeho mládí, kdy byl politicky vysoce aktivní. V nedávné besedě s žáky například prohlásil: „Budu se snažit, aby na Ministerstvu životního prostředí seděl člověk, který nepůjde přímo proti ochraně životního prostředí“, čímž sklidil potlesk žáků základních škol (zde). Pavel si neuvědomuje rozdíl mezi dnešní demokracií a lidovou demokracií svého mládí, za níž papaláši mohli rozhodovat čistě podle svého stranického vkusu. Nechápe, že ústava a zákony mu nedávají právo zasáhnout proti kandidátovi ani v případě, že ten bude na ministerstvu plánovat vyvraždění všech kůrovců v Čechách. Ani anglický král nemá taková práva, prostě formální hlava státu je formální hlava státu, a ne nějaký císař nebo politruk.

Prezident již dlouho hlásí, že si Filipa Turka za ministra nepřeje, ať se Turkovy údajné aféry vysvětlí jakkoli. Turek čelí kritice kvůli údajně rasistickým a homofobním příspěvkům na sociálních sítích a kvůli informacím, podle nichž před osmi lety vyhrožoval zaměstnanci saúdskoarabské ambasády. Aniž by zmíněné příspěvky a informace byli správně a právně vyhodnoceny, přinášejí noviny dedukce a přehnané závěry prezidenta, kterými do oněch příspěvků vkládá podporu genocidy a neúctu k demokracii (zde). Blahovolně dovolil prezident Turkovi pokusit se ho přesvědčit, ale předem oznámil, že se přesvědčit nenechá a to splnil. Nenechal se. Turek je prý srab, na ministra se nehodí. Ani prezidentovi příznivci však již této argumentaci nerozumí, jelikož zákon se o takových kritériích nezmiňuje a selský rozum napovídá, že ministr by hlavně měl mít dobrý plán na řízení svého resortu, a to v souladu s požadavky voličů.

Zákon stojí na straně podle zákona bezúhonného Turka proti Pavlovi, svévolně ohýbajícímu zákon – navíc s komunistickou minulostí. Očekával bych, že logiku, selský rozum a zákon budou hájit spíš lidé na pravici než zastánci babišovsko-okamurovské koalice. Nedávno zveřejněné stanovisko Petra Pavla snad zapůsobí jako varovná siréna i na jeho voliče: „Intenzita a rozsah problematických výroků a činů Filipa Turka opakovaně vyvolávají pochybnosti o jeho loajalitě k hodnotovému řádu vymezeného Ústavou ČR. Není přitom rozhodující, zda mu byly jednotlivé výroky a činy zpochybňující ústavní hodnoty prokázány, ale to, zda na ně tímto způsobem nahlíží významná část veřejnosti“ (zde). Na tomto citátu pochopí člověk s jakýmkoli politickým názorem, že prezident plodí úplné nesmysly, hodné absolventa Vysoké vojenské z dob komunismu.

Další perlou v nedávných prezidentových úvahách je tvrzení, že ministr má být chlap (zde). Turek se prý ke kauzám nestaví čelem jako dospělý chlap; tak nějak by se měl přiznat a postavit se k tomu jako chlap. K dobru můžeme Pavlovi přičíst, že zapomněl na politickou korektnost, která před chlapy upřednostňuje ženy a transgendery, ale v českých zákonech prezident pro svůj požadavek sotva nalezne podporu – český zákon nevyžaduje od ministra, aby byl chlap. Dosud byl Filip Turek napadán hlavně proto, že vystupoval jako macho a chlapák, od prezidenta se mu nyní dostalo kritiky z opačné strany – prý se nepostavil jako chlap. Povídalo se, že jako macho a chlapák se Turek postavil proti nevinnému arabskému diplomatovi, i když se ve skutečnosti džentlmensky zastal obtěžované ženy, ale stínu podezření, že vyvolal diplomatický konflikt, se již nezbavil – a nejhorší je, že se k tomu stínu nepostavil jako chlap.

Otázka je, proč si prezident v této své bitvě o zvýšení moci vybral Turka, a ne třeba někoho ze strany SPD, která je podle Wikipedie neofašistickou a euroskeptickou extrémistickou stranou (zde). Přispěla k tomu určitě osobní antipatie Pavla vůči Turkovi, ale také fakt, že za SPD šel do vlády člověk, který je chlap. Místopředseda vlády a ministr obrany Jaromír Zůna je totiž stoprocentním chlapem: již v roce 1979 se stal kandidátem na člena KSČ; přijat byl v roce 1981, kdy plnil v ročníku studentů funkci zástupce velitele pro věci politické, tedy politruka, a v letech 1983 až 1984 již předsedal základní organizaci KSČ. Naivní hlupáček by se mohl zeptat: „Je to vše vůbec možné, 36 let od pádu komunismu?“ Já osobně jen doufám, že se v té české vládě nakonec bude přece jen moct objevit člověk co nebude chlap podle prezidenta Pavla.

Odkaz