Na kongresu ODS prohlásil Petr Nečas, že je neúplatný. Nepředpokládám, že by politik, který aspiruje na místo premiéra, nevěděl, že Ústava, na kterou bude skládat jako budoucí premiér slib, zavazuje Českou republiku dodržovat závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodních smluv.

Zásadní mezinárodní smlouvou, kterou Česká republika, patrně jako jediná v Evropě dlouhodobě neplní, je Trestněprávní úmluva o korupci, uveřejněná pod č. 70 v r. 2002 ve Sbírce mezinárodních smluv ČR.

Smlouvou se Česká republika zavázala především uzákonit, že zajistí, aby žádný tuzemský veřejný činitel nemohl beztrestně zneužívat veřejnou moc a musel při výkonu veřejné moci postupovat striktně podle práva, především podle Ústavy, a v mezích ústavních principů podle zákona, vůči všem zcela nestranně.

Česká republika již v r. 2002 byla povinna podle smlouvy uzákonit, že pokud kterýkoliv z veřejných činitelů v České republice při výkonu veřejné moci komukoliv nejen poskytne, ale dokonce i jen přislíbí nepatřičnou výhodu, bude trestně stíhán za trestný čin úplatkářství.

Jednoduše řečeno jakékoliv zneužití veřejné moci poskytnutím nebo jen přislíbením nepatřičné výhody, kterýmkoliv veřejným činitelem ve prospěch kohokoliv, mělo být podle mezinárodní smlouvy již od r. 2002 Českou republikou stíháno jako trestný čin úplatkářství.

Podle mezinárodní smlouvy tak vůbec není zdaleka úplatný jen ten, kdo přijme od někoho peníze, ale především již ten, kdo poskytne nebo přislíbí nepatřičnou výhodu, nebo přijme nabídku či příslib nepatřičné výhody, aby při výkonu své funkce nějakým způsobem jednal nebo naopak nejednal.

Mezinárodní smlouva předpokládá, že pokud se trestní postih úplatkářství vztahuje na všechny veřejné činitele, nemůže žádný státní orgán vůči vyšším úplatným veřejným činitelům být nezávislý a už vůbec ne nestranný. Svěřit trestní postih úplatkářství veřejných činitelů do pravomoci stávajících státních orgánů by tak znamenalo nevymahatelnost trestního postihu úplatkářství veřejných činitelů.

Proto je smlouvou Česká republika, jako každý signatář smlouvy, spolu s uzákoněním trestnosti úplatkářství veřejných činitelů zavázána zřídit na státní moci nezávislý protikorupční vyšetřovací úřad a nezávislý protikorupční soud, které jedině budou mít pravomoc trestné činy úplatkářství veřejných činitelů vyšetřovat a soudit.

Mnohem obtížnější, než zřídit na státní moci nezávislý protikorupční vyšetřovací úřad a nezávislý protikorupční soud, je požadavek podmiňující účinnost protikorupčních opatření přijatých podle smlouvy, to je obsadit tyto instituce hodnověrnými vyšetřovateli a soudci, kteří by byli zárukou, že odolají tlakům, resp., nátlaku nejen úplatných policistů, státních zástupců, soudců, ale i agentů BIS a např. i politiků.

Podle zkušeností ze zahraničí je třeba počítat s tím, že tyto tlaky budou obrovské. Ze zahraničí jsou známy případy, kdy změny ve vedení protikorupčních institucí přivodily pád vlád.

Nejen, že vyšetřovatelé a soudci protikorupčních institucí by musely mít kredit neúplatných ve smyslu nestranných, neovlivnitelných, ale museli by mít takové odborné předpoklady a být mentálně způsobilí, aby mohli čelit jak nejúplatnějším advokátům, tak i různým provokacím agentů zahraničních tajných služeb, které se snaží ovlivnit výkon státní moci ve státě.

Při odhadech ztrát způsobených na státním rozpočtu ročně korupcí ve výši 200 miliard korun je požadavek zajistit vyšetřovatelům a soudcům protikorupčních institucí platy ve výši mnohonásobku platů obvyklých mimořádně racionálním úsporným opatřením. I desetinásobná výše platů by tvořila jen zlomek korupčních ztrát.

Mnohem obtížnější by bylo vytvořit jak protikorupčním institucím provozně, tak jejich vyšetřovatelům a soudcům osobně zázemí, které by zajistilo bezpečnost nejen jim, ale i jejich rodinám, a poskytlo jim záruky proti jakýmkoliv pokusům o jejich vydírání. Rizikům by odpovídala ostraha sofistikovaná na vojenské úrovni.

Mnoho osob, které by odpovídaly požadavkům na vyšetřovatele a soudce protikorupčních institucí neznám. Snad jen osoby, které prokázaly, že dokáží stát za požadavkem své nezávislosti jako soudní čekatel Petr Langer, kterého Klaus odmítl jmenovat soudcem, či někdo z právníků, kteří raději odešli působit do zahraničí, než aby se zpronevěřili požadavkům své nezávislosti.

Nedodržování mezinárodních smluv o korupci Českou republikou (od r. 2004 je pro ČR závazná i Občanskoprávní úmluva o korupci) je hlavním důvodem, proč se Česká republika neustále propadá v žebříčcích Transparency International hodnotících korupci na úroveň afrických států.

Snad všechny především nové evropské státy (pobaltské státy, Polsko, Slovensko, ale i Bulharsko a Rumunsko) závazky z mezinárodních smluv o korupci dodržují. Namísto dodržování závazků z mezinárodních smluv o korupci přijetím opatření, která se v zahraničí více či méně osvědčují, oddaluje Česká republika uzákonění trestní odpovědnosti úplatných veřejných činitelů pod legendou „protikorupčních balíčků“.

Politici, kteří nejen poskytují nepatřičnou výhodu, ale přímo nadržují úplatným veřejným činitelům v České republice každým odkladem uzákonění jejich trestní odpovědnosti a souběžného zřízení protikorupčních institucí, se podle mezinárodních smluv o korupci sami dopouštějí trestného činu úplatkářství.

Složením slibu premiéra se každým dnem odkladu plnění závazků z mezinárodních smluv o korupci Českou republikou stane ve smyslu mezinárodní Trestněprávní úmluvy o korupci nejvyšším představitelem výkonné moci úplatný veřejný činitel Petr Nečas.

26.6.2010