ČESKO: Nová Okamura totalita
Petr Macinka, velký bojovník za svobodu slova typu bez svobody slova nemáme nic, najednou mlčí a velké proslovy o svobodě slova nikterak nedělá, zatímco další mohutný bijec za stop cenzuře, pravda není zločin, čímž mám samozřejmě na mysli známého cenzora polemických názorů na stranickém SPD facebooku Tomia Okamuru, se vypjal k totalitním praktikám nemajícím v polistopadové republice obdoby. Mocná erupce ticha na naši zemi všemi směry tryská i ode všech těch dalších na barikádách svobody slova stojících hrdinů, kteří varováním o jakési nastupující nové totalitě v boji o politická koryta doposud nijak nešetřili, jako jsou členové hnutí ANO, PRO, Trikolóry a kupodivu i těch, kteří to mají v vysloveně názvu, čímž mám samozřejmě na mysli Svobodné.
Je vskutku pikantní, že ony chmurné hrozby se z podoby zcela fiktivní zmaterializovaly do podoby naprosto hmatatelné chvíli poté, co se nová vládní parta k opratím moci dostala. Principál v červeném kostýmu ladným pohybem černý klobouk z hlavy sundal, uklonil se, no a šapitó tohoto potulného cirkusu ze zaplnilo klauny, akrobaty, kouzelníky a divokou zvěří všelijakou, představení začíná.
Nová Okamura totalita se tedy rozjela, svoboda slova je demonstrativně pošlapána, vícepremiér a zároveň ministr obrany generál Zůna doslova zabanován, úplně zcenzurován, názorově brutálně do země zadupán, totálně umlčen a zesměšněn před celou zemí a jen coby prázdná, poslušná loutka, prostě naprosto bezvýznamný věchýtek nadále prezentován, dokonce i oficiální účet na X Twitteru mu byl definitivně zrušen a vymazán, no a premiér Babiš bez jakýchkoli skrupulí z nějakého důvodu tak nějak hustě zasunut do pozadí, my chceme mír, jak o tom píší i v článku na iDnes.
Ba co více, chudák ministr obrany generál Zůna neměním nic ze svých výroků a ani nemohu vést polemiku nad jediným slovem poté, co veřejně na stranickém SPD videu pokorně odvolal i to, co nikdy neřekl, dnes vypadá jako umlácený uragánem, jako přejetý desetitunovým válcem, zhruba stejně zbořeně a ušlápnutě jako naši politici Dubček, Smrkovský, Černý a Kriegel v šedesátém osmém po okupaci naší země ruskou armádou a armádami Varšavské smlouvy, naši politici, kteří byli uneseni do SSSR a přinuceni podepsat Moskevský protokol (František Kriegel ho jako jediný nepodepsal) a kteří se nakonec z toho školení, kde jim ruský bolševik rázně a jasně vysvětlil, jak to doopravdy s tím komunismem v ČSSR je a bude a tak podobně, naštěstí vrátili v celku, i když morálně na dně.
„Kdo vlastně dnes vede zemi mou rodnou?“ ptám se zmateně v temnotách tápaje a žádné relevantní odpovědi nenalézám. Je to premiér Andrej Babiš, jenž v médiích doslovně uvedl, že si jeho ministr může říkat, co chce, a pak všechno bylo úplně naopak, nebo je to předseda sněmovny Tomio Okamura, jenž rázně coby tvrdý autokrat zasáhl a své totalitní pořádky nastolil ta jeho přímá demokracie v akci a tak podobně, nebo co? Co za drama se v zákulisí odehrálo? Těžko říct, jen pachuť v ústech zůstává jaksi.
Nočními ulicemi města se v depresi potácím do lidí a zdí beze smyslu narážeje a na ulomenou hlavu Babišova Jezulátka v tomto svátečním čase v občasných záblescích naděje myslím, přičemž se slzou v oku vzpomínám na doby nedávné, na zlatý věk šedé a nudné udržovací vlády skvělého premiéra a moudrého státníka Petra Fialy, zatímco obavami celá schránka má tělesná mocně vibruje otázky zásadní si pokládajíc ve stylu, kam až to všechno nakonec dospěje a kdo ty nové pořádky zastaviti dokáže Amen a tak. Jestli je generál Zůna obrazem armády ČR, tak to můžeme rovnou všechno zabalit, armádu rozpustit a Ministerstvo obrany zrušit. Alespoň se ušetří.
Ministr obrany Zuna: Na Ukrajinu nepojedu. https://t.co/JmP0FCyqJH
A tak při vzpomínkách, jak poslanci za ANO a nejen oni ještě nedávno strašili občany jakousi novou totalitou, která prý nastupuje, se můžeme sarkasticky pousmát, neboť už je tady a přichází od Okamury a od SPD. Máme se na co těšit. To jo. Nikdy by mne nenapadlo, že se ještě někdy v životě u nás setkám s podobnými praktikami. Ještě, že poslanci nové koaliční vlády nemají kvalifikovanou většinu ve Sněmovně a nemohou měnit Ústavu.
„Sdílejte, než to zakážou!“ jak jsem viděl kdesi v knihkupectví brčálově zelenou napsané na černém pozadí knihy jakési s tváří usměvavou a očima vypoulenýma na mne hledícími.
