Je soud s Andrejem Babišem skutečně apolitický, nebo jen formálně právní? Nebo je dokonce perfidně zneužíván opozicí? Slova Heleny Válkové otevírají nepohodlnou otázku, zda v kauze Čapí hnízdo nejde spíš o posedlost odsouzením než o skutečnou spravedlnost.

Soud s premiérem Andrejem Babišem v kauze Čapí hnízdo bývá často popisován jako test nezávislosti justice. Jenže čím déle celý příběh sledujeme, tím více připomíná jiný test – totiž test schopnosti české společnosti rozlišit mezi spravedlností a posedlostí odsouzením za každou cenu. Slova vlivné a zkušené političky Heleny Válkové, pronesená v Interview ČT24, do tohoto obrazu zapadají možná nepohodlně, ale o to přesněji.

Selektivní přísnost

Nutno zdůraznit, že Válková netvrdí, že Andrej Babiš je nevinen proto, že je politik. Tvrdí něco mnohem závažnějšího: že nebýt jeho politické role, trestní řízení by se nikdy nerozjelo, případně by skončilo podstatně dříve.

Jinými slovy – že zde existuje selektivní přísnost, která se tváří jako důslednost. To je tvrzení, které by mělo zneklidnit každého, komu není lhostejný právní stát (Rule of Law, Rechtsstaat).

Ne proto, že by snad politik měl mít výjimku, ale proto, že zákon má platit stejně – a to i pro ty, které nemáme rádi. Dokonce včetně (pro někoho) kontroverzního politika z hnutí ANO.

Kauza Čapí hnízdo se vleče již 11 let, to je naprosto nepřípustné. I studenti a studentky prvních ročníků právnických fakult ví, že skutečná spravedlnost má být a musí být rychlá, aby byla opravdu férovou a společensky užitečnou. Nicméně co vlastně očekávat v zemi, kde dodnes nebyly relevantně postiženy zločiny komunismu, a to máme skoro čtyřicet (sic!) let po sametové revoluci. A která má dodnes soudce s komunistickou minulostí.

Špatný signál do společnosti

Zarážející není jen délka a klikatost řízení, ale i množství procesních zvratů, vracení věci, změn právních názorů a „nových pohledů“, které se objevují s železnou pravidelností. Trestní právo se tak místy mění v experimentální laboratoř, kde se zkouší, co ještě projde. V takovém prostředí se těžko ubránit dojmu, že cíl – odsoudit – je důležitější než cesta.

Válková byla mj. pranýřována za to, že si dovolila kritizovat i nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana. Vidím to tak, že poslančina kritika role tehdejšího nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana nebyla osobním útokem, ale připomenutím jeho „neodpáratelné“ odpovědnosti. Snad se shodneme na tom, že Nejvyšší státní zastupitelství nemá a nesmí být politickým aktérem ani tribunou morálního rozhořčení.

Má být garantem legality, zdrženlivosti a profesionality. Pokud samo připustí zásadní chyby, nelze se tvářit, že se nic neděje.

Poučení z krizového vývoje

Snad moje slova nevyzní moc pateticky, ale největší škodu kauza „Čapí hnízdo“ nepůsobí Andreji Babišovi. Nota bene, ten „starý lišák“ je na politický tlak zvyklý a dokáže jej částečně i přetavit ve volební kapitál. Skutečnou hlavní obětí je důvěra veřejnosti v to, že spravedlnost není nástrojem politického boje. Pokud lidé nabudou dojmu, že soudní síň je jen prodloužením předvolební kampaně, prohráli jsme všichni.

A možná právě proto má smysl váženou právní profesorku Helenu Válkovou poslouchat, i když s ní třeba nesouhlasíme. Neobhajuje politika, ale princip. A ten by měl stát výš než jakýkoli stranický dres. Pakliže jej obětujeme na oltář „správného výsledku“, nezůstane nám nakonec ani právo, ani spravedlnost!

Autor je VŠ pedagog, právník a bloger (Legendární Med(ium)věd). Psáno pro Lidové noviny.