Ministr Bartoš prý získal další politické spojence pokud jde o jeho požadavek aby z rozpočtu byly uvolněny větší peníze na výstavbu bytů. Výborně! Peněz na výstavbu nových bytů není nikdy dost. Jen si nejsem zcela jist, jak to souvisí s dostupnosti bydlení, která je současně deklarována. S bydlením to není jako se švestkami: pokud je jich hodně, tak je jejich cena nízká . „Podporu nájemního bydlení považujeme za prioritu“ říká podle Práva ze 4.9. ministr Bartoš. Budou to však „ dostupné“ byty ? . Totiž jaké bude v těchto „prioritních“ bytech nájemné? Připravovaný zákon o dostupném bydlení říká, že to bude „nájemné v místě obvyklé“, což ovšem znamená nájemné dosahované na trhu, ale které je již dnes pro mnoho lidi nedostupné. A poslanec Michálek na témž místě říká: „Tyto peníze máme od Evropské unie a vrátí se do státního rozpočtu z výnosu nájmů…“ To ovšem na neziskové potřebné bydlení moc nevypadá. A dále pan poslanec říká :„ Česko slíbilo, že za ně bude stavět byty pro mladé, střední třídu i seniory“. Jak chceme tento slib dodržet.? Byty budou přece převedeny na obce a těm nikdo, ani žádný zákon, nedává takovou povinnost, totiž dát tyto byty do nájmu zmíněným kategoriím občanů. Jistě mohou, ale rozhodně nemusí. Proč také? Obecní byty se z největší části dávají do nájmu „obálkovou metodou“ nebo dražbou, tedy tomu kdo dá víc. I obce přece musí se svým majetkem dobře hospodařit….A konečně: kdo se postará o byty pro tu, panem poslancem nezmíněnou, „nižší“ třídu?

Celý problém spočívá v tom, že vláda ve svém programovém prohlášení sice slíbila zákon o sociálním bydlení, leč tak nečiní. Na místo toho ministerstvo experimentuje se „zákonem o dostupném bydlení „ který ukládá zájemcům o bydlení navštěvovat draze zřízená kontaktní místa, která jim poradí, ale žádný byt nikomu neopatří. Podle zásady „de midimis“ evropské právo neumožňuje nikomu poskytovat zboží nebo služby za ceny jiné než tržně obvyklé a porušovat tak svobodnou soutěž na trhu. Je to však možné ze sociálních důvodů, ale k tomu je zapotřební zákon o sociálním bydlení, který by takové byty definoval a umožňoval jejich pořízení těm, kteří si jinak byt pořídit nemohou. Tedy té nižší a možná dnes i části střední třídy a i seniorům. A pro mladé lidi hlavním problémem nového zákona je však to, že bez povšimnutí zatím zůstává ta převažující pracující generace, zejména mladých lidí, kteří nežádají finanční pomoc či podporu v nájmu nebo podnájmu, ale chtějí si sami své bydlení zaplatit za dostupnou cenu. Moderními formami konkludentního nebo družstevního bydlení, třeba i za podpory státu. To je zcela mimo pozornost státu přesto, že řada odborníků, ale třeba i Svaz měst a obcí, žádají zahájení diskuse o skutečně moderních formách řešení nedostupnosti bydlení

Celý tento náš stále uchovávaný systém duality nájemního a vlastnického bydlení vede k tomu, že pokud jde o dostupnost bydlení, jsme na tom v Evropě nejhůře. Mnozí lidé nemusí být vysloveně chudí nebo se chudobě blížit, ale přesto se jim , pokud jde o bydlení, nežije dobře . A shora uvedenými předvolebními slogany se to určitě nezlepší…

Autor je ombudsman

,