Účel světí prostředky a hlavně v čase před volbami. Máme dobrou zprávu pro statisíce domácností, které bydlejí v bytech s regulovaným nájemným, oznamovali politici s úsměvem poté, co odsouhlasili, že se zpomalí deregulace nájemného o další tři roky. Ve skutečnosti se ale ona dobrá zpráva týká jen zlomku českých domácností. A to, že je toto rozhodnutí nespravedlivé nejen vůči majitelům domů, ale vůči většině populace, jež v bytech s regulovaným nájemným nebydlí, poslanci zamlčeli úplně. Inu, každý hlas se před volbami hodí. A to si myslí i ti, kteří dříve odstranění regulace hlasitě podporovali.
Pomoc v krizi?
Regulované nájemné se v Česku udrží ještě další tři roky. Uvolňování nájmů, jež mělo skončit příští rok, bude mírnější a potrvá až do roku 2012. Pro zpomalení deregulace přitom hlasovali poslanci napříč stranami – podpořili ho i politici z ODS, kteří proti dvojím nájmům dosud vystupovali nejkritičtěji. Důvod, proč se náhle shodla koalice s opozicí, je prý zřejmý: mimořádné zmrazení deregulace prý pomůže v krizi mnoha lidem.
Nájemné by mělo nejvíc vzrůst příští rok, a to o 26 procent, v dalších letech pak dohromady o 16,7 procenta. Až v roce 2012 se má nájem v regulovaných bytech blížit tržním činžím. Schválená změna se týká měst, kde je dnes regulovaný nájem vyšší než 40 korun za metr čtvereční. Jde o Prahu, krajská města mimo Ostravu a Ústí nad Labem a města ve Středočeském kraji nad 10 000 obyvatel. „Celkem ve 29 městech ČR včetně Prahy tak bude ve zhruba 300 tisících nájemních bytech nájemné zvyšováno sociálně únosnějším způsobem,“ uvedl ke schválení novely bývalý ministr pro místní rozvoj Cyril Svoboda.
Stejně na pomalejší deregulaci pohlíží i Svobodův nástupce Rostislav Vondruška. „Prodloužení deregulace nájemného je významným sociálním krokem směrem k domácnostem, které by příliš prudkým růstem nájemného byly vystaveny neřešitelné situaci. Systém sociálních dávek nepočítal s tak prudkým a tak diferencovaným růstem, jaký by v případě nečinnosti zákonodárců nastal. Do určité míry může novela také snížit dopad hospodářské krize na naše občany,“ konstatoval Vondruška. „Život v některých městech vychýlil ceny nemovitostí prudčeji, než by se předpokládalo,“ obhajoval dále protikrizové zpomalení růstu nájmů Svoboda.
Politika tak zase jednou zvítězila nad spravedlností. Regulované nájemné je protiústavní. K takovému závěru opakovaně dospěl Ústavní soud (ÚS). Dle jeho názoru deformuje trh, porušuje lidská práva a v podstatě neplní ani proklamovaný záměr, totiž ochranu sociálně slabých nájemníků. Ústavní soud ve svých rozsudcích apeloval na obecné soudy, ty ale nález ÚS neberou zatím v potaz. V současné době probíhá zároveň proces proti České republice u mezinárodního soudu ve Štrasburku. Majitelé domů vyčíslují svoji újmu až na 500 miliard korun.
Z třetiny na 17 procent
Když jde o deregulaci nájemného, politici často argumentují ohromujícími počty lidí, jichž se otázka uvolnění činží týká. Dle Občanského sdružení majitelů domů (OSMD) bylo v roce 1991 v Česku přibližně 1,5 milionu nájemních bytů. „Nyní jich zbylo kolem 700 tisíc,“ odhaduje Robert Axamit, místopředseda OSMD. Je pravda, že statistiky týkající se počtu regulovaných bytů se liší. Ministerstvo pro místní rozvoj jich udává až 740 tisíc. Poslední údaje Českého statistického úřadu mapující strukturu bytového fondu jsou z roku 2001. Tehdy bylo v Česku něco málo přes milion nájemních bytů a tvořily 28,6 procenta fondu. I přes rozdílná čísla se všichni v jednom shodují, že nájemních bytů stále ubývá. Zatímco v roce 1991 bydlela v nájemním bydlení zhruba třetina domácností, nyní je to asi 17 procent.
Od počátku devadesátých let u nás obce privatizovaly zhruba 600 tisíc nájemních bytů, jejichž tržní hodnota dle OSMD dosahovala přibližně 600 miliard korun. Obce ale z transakce inkasovaly jen 60 až sto miliard korun. Důvodem „dumpingových“ cen byla na mnoha místech politika. „Celková ztráta na obecním majetku je tedy asi 500 miliard korun, což je pro srovnání asi polovina celkového státního dluhu ČR,“ upřesňuje Axamit.
Odlišný metr
Jako jeden z mála hlasoval ve sněmovně proti návrhu na zpomalení deregulace bývalý ministr financí Miroslav Kalousek. Podle něj není k úlevám důvod. Stát prý také nepomáhá lidem, kteří budou mít problémy kvůli krizi s placením tržního nájmu. „Nechápu logiku, že krize na nájemníky s regulovaným nájemným dopadne více než na ty v bytech s neregulovanými nájmy,“ reagoval Kalousek. A schválené opatření se netýká ani všech nájemníků. V ostatních městech mimo těch přesně stanovených v novele nadále platí dosavadní režim. Tedy v 60 procentech nájemních bytů. To znamená, že u nich regulace skončí 31. prosince 2010.
Zastánci regulace poukazují na to, že na trhu chybí malé a levné byty, do nichž by se lidé bez dostatečných příjmů mohli po uvolnění nájemného přestěhovat. Stát chce proto podporovat výstavbu malometrážních bytů, aby jich bylo co nejvíc, až se nájemné po roce 2012 uvolní. Proč ale nepřišel s podobným návrhem již dříve? A je skutečně současná doba krize tím pravým časem na řešení problému, jenž přetrvává 20 let?
Nízkými příjmy, které jsou prvním signálem hrozící chudoby, je v Česku dle ČSÚ ohroženo 995 tisíc osob, tedy téměř deset procent obyvatel žijících ve 400 tisících domácnostech. „Výstavba přibližně sto tisíc sociálních bytů by přišla na 180 miliard korun a celkové státní zadlužení by vzrostlo o zhruba 20 procent,“ říká Axamit s tím, že v případě výstavby 400 tisíc bytů by se čísla pochopitelně zvýšila. „Celá země by se ocitla na pokraji finančního bankrotu,“ dodává.
Teoreticky existují dvě možné cesty, jak pomoci lidem, kteří se sami nedokážou vypořádat s uvolněním činží. „Při dostatečně silném nájemním sektoru odpovídajícím asi třetině všech bytů, z nichž významný podíl patří státu nebo obcím, chudí bydlejí v obecních bytech za nižší než tržní nájemné nebo dostávají příspěvek na nájemné,“ vysvětluje Axamit. To je tradiční evropská cesta typická pro Německo, Rakousko či Švýcarsko. Problém ale je, že kvůli přetrvávající regulaci v Česku v posledních 20 letech počet nájemních bytů klesá. Dle údajů Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí bylo v roce 2000 zprivatizováno zhruba 40 procent bytového fondu obcí. Na konci roku 2007 to bylo již v průměru 65 procent a po roce 2015 obcím zůstane necelá čtvrtina původního bytového fondu
Půjčky všem
Druhou možností, jak ulevit nájemníkům po deregulaci, je podpora vlastnického bydlení, a to prostřednictvím zvýhodňování hypoték přes státní garance až po nátlak na banky. Jenže tato cesta v USA vyústila v současnou finanční krizi. Hypotéku si totiž mohl obstarat i ten, kdo na ni vůbec dosáhnout neměl. Tyto nucené půjčky se pak podílely i na růstu cen nemovitostí v posledních 20 letech a vzniku cenové bubliny na trhu s nemovitostmi.
Současný stav je naprosto nespravedlivý. Nejen vůči vlastníkům domů, ale i vůči drtivé většině lidí, kteří nežijí v bytech s regulovanými činžemi. Regulované nájemní bydlení existuje v nějaké podobě všude na světě. Jen u nás jsou ale tyto byty soustředěny na nejlukrativnějších adresách a náklady regulace nesou vlastníci domů. OSMD navrhuje, aby se pro lidi, kteří by nebyli s to platit tržní nájemné, využilo bytů v obecním vlastnictví a dále aby se zavedl příspěvek na nájemné v ostatních nájemních bytech v soukromém vlastnictví. „Odhadované náklady na zavedení příspěvku jsou zhruba šest miliard korun ze státního rozpočtu, jež jsou plně kryty zvýšeným příjmem obcí z deregulovaného nájemného,“ tvrdí Axamit.
Týdeník EURO 26/2009