Tzv. bytová krize není nic jiného než výplodem stavu mysli. Vyvěrá z touhy bydlet ve vlastní nemovitosti, pánovitě v ní rozhodovat hrajíc si na šlechtu ve stylu „můj dům, můj hrad“.

Hned na úvod si dovolím konstatovat, že „bytová krize“ neexistuje. Navzdory stále omílaným tvrzením v bezpočtu článků a názorům publikovaným v tisku, na zpravodajských serverech i asociálních sítích. Ty naopak „bytovou“ psychózu vyvolávají, udržují a prohlubují. Pokud chce někdo tvrdit opak, očekávám řádnou analýzu dokazující opak. Neexistence se nedokazuje, takže vážení, dokažte existenci bytové krize. A pozor, důkazem nejsou internetová tvrzení jednotlivců, ale sociologická studie obsahující tvrdá statistická data. Na úvod dávám návodné otázky: „Odkud se lidé do nových hypodomů (hypobytů) stěhují? Bydleli snad na ulici pod igelitem, ve sklepech nebo přespávali pod mostem? To jsou kupci nemovitostí za 5-10 milionů korun bývalí bezdomovci, kteří se jenom umyli, učesali a převlékli?“. V televizi jsem slyšel jednoho strarostu tvrdit: „ V našem městě ubylo za deset let 10 procent obyvatel. Trpíme obrovským nedostatkem bytů“. A odkud ti lidé odešli, kde bydleli?

Tzv. bytová krize není nic jiného než výplodem stavu mysli. Vyvěrá z touhy bydlet ve vlastní nemovitosti, pánovitě v ní rozhodovat hrajíc si na šlechtu ve stylu „můj dům, můj hrad“. Možná zde hraje roli vzrůstající nedůvěra a nesnášenlivost ve společnosti, kdy se lidé stále více straní druhých, izolují, zde zelenou plachtou a nejlépe vysokým betonovým plotem. Myslíte, že úbytek lidí v hospodách je způsoben covidem, nedostatkem peněz atd.? Ne, důvodem je, že lidé nejsou zvědaví na jiné lidi. Uvaříte svařák a spolu s cukrovím jej nabídnete po půlnoční mši. Všichni prchají, nikdo se nezastaví. Ve společnosti panuje netolerantnost, neochota se přizpůsobit, nepředstavitelnost bydlení v jednom domě (zdůrazňuji, v domě) s rodiči, prarodiči ( už slyším, to v žádném případě, nemožné....), ale někdy ani s partnery. Ano, snad jediný objektivní důvod růstu poptávky po bytech je móda žití „sigle“, kdy pud žít v páru je překonán nesnášenlivostí. K tomuto problému vyšel v Hospodářských novinách 10.6.2024 výborný článek demografa Martina Červinky, Singles dusí Prahu! Potřebují tisíce nových bytů ročně. Kromě toho je zde klíčový údaj. Mezi roky 2011-2020 bylo v Praze postaveno cca 60 000 bytů, ale přibylo 33 000 obyvatel. Mezitím došlo k absolutnímu nárustu 82 000 jednočlenných domácností (přibylo 7 000 dvoučlenných domácností a ubylo 11 000 tříčlenných domácností). Z toho jasně plyne, že volání o bytové krizi je pouze kňučením ve snaze získat něco, po čem toužím a nemá reálný základ.

Hlavní důvod nemovitostní mánie Čechů je snaha posílit svůj sociální status, a to i nevědomky, snaha vyrovnat se jiným nebo se nad jiné vyvýšit. Prostě kdo nemá vlastní dům, bazén a dvoreček obehnaný plotem se zelenou sítí, je v očích hypolidí podřadný, neschopný, méněcenný...... I kdyby to měla být předražená „kuťa“ na poli, bazének nafukovací a dvoreček o trapné rozloze 100 metrů čtverečních, kde by se trápil i pes. Z toho plyne i odpověď na otázku, proč developeři prodávají domy a byty tak draho. No, protože mohou. Prostě lidi to kupují. Vlastnictví nemovitosti je pro hypolidi věc statusu, sebeprezentace, sebeúcty a z toho všeho se dovozuje velice nebezpečné „základní lidské právo“ nemovitost vlastnit, resp. získat hypotéku. Odtud je jen krůček k přesvědčení, že již koupenou nemovitost, i když hypotéku nebudu platit, mi nikdo na světě nemůže vzít. Ale o tom dále.

Svoji roli hraje také přesvědčení o vlastní investorské genialitě. To jsou ony známé zkazky, jak nájem vyjde stejně jako hypotéka, ale dům není váš. Nějak tito noví Buffetové neberou v úvahu, že z nájmu lze celkem bez problému odejít, ale nemovitosti se zbavíte asi tak snadno, jako šnek svého domečku. Než vůbec pochopíte okolnosti, v jakém průšvihu vězíte, a rozhodnete se pro prodej, je většinou již pozdě. Berme také v úvahu pokles reálných cen. Ne, opravdu, to co vidíte v inzerátech jsou pouze sny prodávajících. Konkrétně vaše nemovitost vás bude tížit jako kámen na krku a nepůjde prodat bez citelné slevy. Na konci přepáleného investičního případu není vytoužený dům, ale dluh.

Cca před rokem a půl jsem měl diskusi s jedním zastánce hypoték. Upozorňoval jsem, že může přijít nemoc, smrt, rozvod, těhotenství a dítě, nutnost postarat se o další členy rodiny, ztráta zaměstnání.... a odpovědí bylo arogantní tvrzení, že nic takového nehrozí a kdyby, on ten svůj dům (byt) ještě se ziskem prodá. Jenom připomenu, v době finanční krize bylo v Irsku selhání hypoték 1 procento a za dvanáct měsíců 16 procent. Ostatně je otázkou, proč úroky z hypoték působí jako daňové zvýhodnění. Měly by se omezit jen do výše 10 milionů korun, tak jako bude nově u aut vstupovat do nákladů jen 2 miliony korun. (Že v Praze za 10 milionů koru nejde nic koupit není směroplatné). Chudí nemají subvencovat bohaté. Omlouvám se, celé to je špatně. Daňový odpočet v souvislosti s hypotékami by se měl zrušit úplně.

Hypoteční úroky v období 2016-2022 ve výši 1,5 procenta i základní sazby centrálních bank (0,5 procenta až do záporu) jsou z hlediska historie naprostým ekonomickým unikátem. Prostě bílá vrána, černá labuť..... Takže dnešní refixace, kdy se z měsíční splátky 16 000 korun stává 35 000 korun, jsou naprosto zákonité. Muselo to přijít asi tak jistě, jako po noci nastane den. A samozřejmě ekonomové na toto upozorňovali.

Bohužel, ještě nejsme na konci hypopříběhu. Hypotekáři budou chtít, aby jim daňoví poplatníci zaplatili jejich bydlení (i když se chudí skládají na bohaté a hradí jim daňové odpočty související s hypotékou). Objevují se drzé hlasy, že když banky v minulosti prověřovaly jejich bonitu a daly jim úvěr, jsou zodpovědné za jejich dnešní neštěstí. Případně za všechno může stát, protože hypotéky nemají 30 let stejnou úrokovou sazbu. A kdo je za něco odpovědný, tak to přece musí řešit, samozřejmě na své konto. Příkladem bude třeba Maďarsko, kdy si podobní „chytráci“ vzali úvěry na koupi domů v eurech nebo švýcarských francích. Po změně kurzu forintu nebyli schopni zvládnout splátky. Vláda donutila banky problém sanovat. Všichni, kdo byli „hypochytří“ a na ty, kdo se nezapojovali do hypošílenství se dívali skrze prsty jako na hlupáčky, teď budou volat po zásahu státu. Věci se chytnou političtí populisti a už to pojede.

Na závěr chci říci, že nejsem zvědavý na chlubení, jak kdo byl v minulosti chytrý, hypotéku splatil nebo hyponemovitost se ziskem prodal. Jsou to jednotlivosti, které nejdou ověřit, ale hlavně nemají vliv na současný problém.