V Kolíně došlo k dalšími incidentu. Poté co imigranti napadli na Silvestra místní ženy, došlo k útokům v opačném gardu. A co jiného se dalo čekat?

Když jsem před několika měsíci tvrdil, že přijímání imigrantů nutně znamená zvýšení napětí a potyčky v ulicích, bez ohledu na to, co si o tom myslíme, odpověděl Martin Freund (Žít Brno), předseda výboru brněnského zastupitelstva pro národnostní menšiny, že jsem odporný člověk, s nímž nechce pobývat v jedné místnosti.

Od té doby se změnily dvě věci. Napětí se zvyšuje, počet konfliktů roste, to je ta první. A ta druhá? Martin Freund dnes pobírá padesátitisícový plat jako uvolněný zastupitel, vytvářející plán, jak z Brna udělat to nejvstřícnější město k imigrantům. Plán, vycházející ze stále stejných názorů, ať už je realita jakákoli. Plán připravovaný s lidmi z neziskovek a žárlivě chráněný nejen před vstupem kohokoli zvenčí, ale především před světem takovým, jaký je.

V tom skutečném světě po útoku jedné strany následuje logicky odveta druhé. Touha po pomstě, po vyrovnání účtů, frustrace z bezmoci, strach, obavy nebo třeba jen příležitost k pouličním výtržnostem. Je jedno, jaké jsou motivy, je jedno, jak je hodnotíme a co si o tom myslíme. To podstatné, co musí lidé odpovědní za bezpečnost obyvatel města dělat, je počítat s tím, co přirozeně nastane.

Bez komentáře

Realistická strategie přijímání osob z kulturně výrazně odlišných zemí musí především řešit bezpečnostní otázky. Martin Freund vymýšlí, jak by imigrantům poskytl sociální systém města, dal jim obecní byty, školení v jazyce a na závěr je rituálně pasoval na pravé Brňany (to není žert). Neřeší, jak navýšit síly policie, jak uklidnit obyvatelstvo, jak ochránit ty cizince, kteří zde již jsou, před útoky. Pan Freund nehledá odpovědi, týkající se kapacity soudů a věznic, nehledá způsoby, jak zabránit vytváření ghett, jak zabrání problémům s dětmi imigrantů ve školách, jak ochrání pracovní trh. Připravuje se svými lidmi „strategii“, v níž neodpovídá vlastně ani na jednu podstatnou otázku. Martin Freund, odpovědný za bezpečnost ve městě, stále tvrdí, že klást takové otázky mohou jen odporní lidé. Jeho strategie je založena na snu o světě, kde jsou na sebe všichni hodní.

Imigranti z kulturně neasimilovatelných oblastí vytvoří paralelní společnost. Ta bude mít vlastní hodnotový systém, neslučitelný s místním obyvatelstvem. Vznikne další sociálně deprivovaná komunita. Místní lidé se budou bát o práci, protože imigranti budou pracovat pod cenou a na černo. Jejich děti budou chudé děti, jejich zvyky budou popuzovat většinu. A tak dál, sami víte, jak to bude pokračovat. Napětí a konflikty, konflikty a napětí.

Odpornost, kterou ve mně vidí Martin Freund, je odpornost, kterou spatřuje v samotné realitě. Pan Freund nechce být rušen, chce snít své růžové sny. Je to snění nebezpečné a bez užitku. Ale dobře placené.