Brzy uplyne šedesát let od uvedení geniálního Kubrickova filmu Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu. Čas se mih jak mžik a nemáme tu opilého sovětského premiéra, nýbrž šíleného ruského prezidenta, a lidi si kupují jódové tablety. Tedy, prý v Americe, u nás zatím snad klid. Vracím se ve vzpomínkách do roku 1956, to tehdy byla suezská krize a lidi se báli atomové války. O přestávce jsme my páťáci debatovali, jestli bude atomová válka nebo nebude. Byli jsme na ni dobře připraveni, paní učitelka nám vysvětlila, že si při výbuchu máme lehnout na břicho nohama směrem k epicentru a zavřít oči. Tehdy jsem provedl svoji první geopolitickou analýzu a dospěl k závěru, že atomová válka nebude a vývoj událostí mi dal zapravdu.

Teď to dělám znovu a doufám, že stejně dobře, jako když mi bylo jedenáct.

Atomová zbraň byla předvedena v Hirošimě a Nagasaki a od té doby je ve výzbroji jako prostředek k zastrašení. To je její funkce a osvědčila se, od roku 1945 nedošlo k jiné válce v Evropě než občanské a novou situaci máme až teď, kdy Rusko atomovým úderem hrozí. Teď si mě představte jako jedenáctiletého chlapce:

Rusko má v zásadě dvě možnosti, A nebo B. Buď nukleárně udeří na území NATO, to je varianta A, nebo mimo území NATO, tedy na Ukrajinu, nebo demonstračně za polárním kruhem, tedy jinde, podle varianty B.

Pokud zvolí možnost A, pak nastane opravdu atomová válka se vším všudy. Je to ale nepravděpodobné, protože princip odstrašení vzájemným zničením se nezměnil, zůstává stejný od dob Kubánské krize nebo Berlínské krize, kdy na sebe protagonisté studené války opravdu už mířili ostře nabitými zbraněmi.

Pokud zaútočí podle varianty B někde jinde, na ukrajinském území či za vrátky čertovy babičky, Ukrajina nesloží zbraně, Západ nepřestane Ukrajinu podporovat. Co se stane naznačil neoficiálně, nepověřeně, avšak zasvěceně čtyřhvězdičkový americký generál David Petreaus. Odpověď bude konvenční a drtivá, bezpochyby to bude znamenat bezletovou zónu se všemi důsledky. Už teď je zřejmá technologická převaha západního válečného stroje. Atomovým úderem tedy nebude Ukrajina sražena na kolena, bude dál bojovat s ještě větší efektivitou. Navíc se ukáže, že v praktických důsledcích bude mít nukleární zbraň menší bojový efekt, než se má zato pod dojmem vzpomínky na dýmající Hirošimu, postavenou ze dřeva a papíru.

Co je ale mimo jakoukoli představu, jsou politické důsledky varianty B ve světě. Jisté je, že nastanou procesy mimo jakoukoli byť zprostředkovanou kontrolu Kremlu, situace se naprosto vymkne z ruky. To je další důvod vedoucí k závěru, že Rusko nukleární zbraň nepoužije.

Ledaže ovšem Putin definitivně zešílel a kolem něho jsou jen otrocké loutky, což se nedá vyloučit.

Konec analýzy, jdu cvrnkat kuličky.