Podle informace HN ze 4. září se naše vláda rozhodla své půlroční šéfování Evropské unii uvést reklamním spotem s příznačným názvem Evropě to osladíme. Ten má podle Topolánka vyjadřovat, že kostka cukru je "českým vynálezem", neboť podle něj kostkový cukr místo homolového vymysleli "rodáci v Dačicích na jihu Čech". Pan premiér současně připustil, že výklad této věty může vyznívat i sarkasticky. "Heslo Evropě to osladíme má minimálně dvě vnitřní souvislosti a ta jedna je trochu provokativní."

Ve skutečnosti spíše než provokativně bude obsah tohoto spotu na zahraniční veřejnost působit vysloveně směšně a trapně. Asi tak, jako kdyby Američané tvrdili, že Dvořák je "americkým skladatelem" a Novosvětskou symfonii tedy dali světu "rodáci z New Yorku". Je neuvěřitelné a smutné, že nikdo z našich vládních politiků ani jejich poradců nezná několik snadno zjistitelných skutečností týkajících se oné slavné kostky cukru. Bohužel, ani nikdo z novinářů a televizních moderátorů není schopen si na webu během několika kliknutí ověřit, jak to s tou "českou kostkou cukru" ve skutečnosti bylo. Před chvílí jsem sledoval na ČT 2 na téma spotu o "české kostce cukru"diskuzi Jakuba Železného se Sašou Vondrou a bylo mi vysloveně trapně. Takové plky jsem z jeho úst nečekal.

Jak to tedy s naším "rodákem z Dačic" ve skutečnosti bylo? Jacob Christoph Rad, jak zní jméno jméno vynálezce kostkového cukru v jeho mateřštině, se narodil 25. března roku 1799 v městečku Rheinfelden ve Švýcarském kantonu Bazilej jako syn zaměstnance rakouské vojenské správy, jehož rodina pocházela ze švýcarských Brugg. V roce 1808 rodiče poslali Jacoba do Vídně vyučit se drogistou. Tovaryšská léta prožil Jacob z cizině, odkud se v roce 1835 vrátil do Vídně, kde se v roce 1839 oženil s Julianou Schill, která, jak uvidíme, sehrála v jeho další kariéře klíčovou roli.

Krátce poté, v roce 1840 byl Jacob Rad pověřen vedením rafinérie cukru v Dačicích, která v té době měla vážné problémy s odbytem. Během tohoto svého ředitelování Rad vynalezl kostkový cukr, na nějž získal v roce 1843 c.k. patent. Došlo prý k tomu tak, že se Frau Rad jednou při krájení tehdy obvyklé homole cukru řízla a na své poranění reagovala slovy: "Jacob, mach damit etwas, du bist doch Direktor!" V reakci na tuto manželčinu výzvu pak Jacob Rad vymyslel lis, jímž vyráběl kostkový cukr. V roce 1846, po šesti letech působení v Dačicích, se Rad vrátil do Vídně, kde 13. října 1871 v dvaasedmdesáti letech zemřel. Ani on, ani jeho kostkový cukr, však rafinérii v Dačicích nezachránil a ta v roce 1852 definitivně zanikla.

Podrobněji se o okolnostech vynálezu kostkového cukru, včetně zmínky o tom, že Jakub Kryštof Rad byl původem Švýcar, lze dočíst na oficiální webové stránce Dačic, kde je rovněž fotografie žulového pomníčku, který tam kostka cukru má. Je ovšem smutnou skutečností, že na jiné webové stránce Dačic, se z Rada mávnutím kouzelného proutku stane "Čech".

Tímto způsobem tedy Jacob Christoph Rad, "Čech jak poleno", zajistil sobě i Dačicím navždy místo v historii. Krásný příklad toho, jak český národ přispěl do pokladnice lidské vynalézavosti, nicht wahr, herr Premierminister?

Kdyby si tímto spotem udělali ostudu pouze pánové Topolánek a Vondra, mohli bychom nad vším je mávnout rukou a pousmát se, ale ta ostuda, bohužel, padne na nás všechny.