Jestli mě něco v uplynulém týdnu vzalo, tak to bylo čerstvé pokračování časové osy bitcoinové kauzy. Říkám záměrně - čerstvé, nikoli poslední. Určitě se dočkáme dalších zábavných pokračování, nicméně epizodu z minulého týdne hned tak něco nepřebije. Asi to víte, ale pro pořádek musím opakovat: hlavní aktér bitcoinové kauzy, pan Tomáš Jiříkovský, v noci uslyšel dole ve svém domku v Břeclavi rány. Popadl děti a vyšplhal s nimi na střechu. Myslel, že se mu do baráku derou nějací padouši. Nepřišlo mu na rozum, že by to mohla být policie, protože se zrovna chystal na její výzvu na služebnu zajít, aby podal vysvětlení, jak to tam stálo napsáno. Rány beranidlem do domovních dveří ho vyděsily. Uklidnil ho až křik probuzeného souseda odnaproti.

„Je to dobrý, pane Jiříkovský,‟ křičel na něho, tak nějak to popisovali v médiích. „Je to policie!‟

Chvála bohu, ulevilo se panu Jiříkovskému. Popadl děti a s lehkým srdcem slezl dolů, kde mu nasadili pouta a odtáhli ho do šatlavy. Jaké štěstí! Nebyli to kumpáni, kteří ho do všeho zapletli! Díky jim má sice v kanapi zastrkané nějaké milióny a snad i miliarda by se někde našla, ale když někdo vylamuje dveře, je nejlíp utéct na střechu. I s dětmi.

Už tušíte, kam tím mířím. Za mého dětství k výchovným argumentům patřil slogan „rosteš pro šibenici‟. Z celé té epizody se mi rýsuje mravoučná povídka do čítanky. Milé děti, tak nějak by znělo poslání povídky. Milióny nejsou všechno. Žijte tak, abyste nešplhaly na střechu, když někdo silněji zaklepe. Myslím na rozpoložení pana Jiříkovského. Píše se o něm v médiích, nijak zle. Své si odseděl, státu bitcoiny nabídl, potud vše v pořádku. Jen ta reakce bourá obraz jeho duševní pohody. Musíte opravdu žít jako na jehlách, abyste jednali tak, jako on.

Zasloužilo by si to mravoučnou povídku do čítanky. Vystříhej se špatné společnosti, milá dcero, milý synu. Ani ten největší prospěch ti nezaručí klidné spaní. Kéž by tvé cesty životem šly jinými pěšinami, než do šatlavy s pouty na rukou. A hlavně, s pocitem, chválabohu, že to takhle dobře dopadlo.

Nevím ale, jestli dneska někdo umí čítankovou výchovnou povídku napsat. Hned dopředu hlásím, že já to nejsem, takže ministr Baxa nemusí shánět můj telefon, kdyby ho náhodou něco napadlo. Navíc nevím, jestli se v dnešních čítankách mravoučné skazky publikují. Myslím, že ne. Soudím to z toho, jak to tak všude možně chodí.

Psáno pro ČRo Plus