Vítězstvím generála Pavla v prezidentské volbě se dovršila dlouhá cesta, trvající 32 let kdy se tzv. „uvědomělý občan“, tedy člen KSČ, opět dostal do křesla na Hradě.

Disident Havel, osobně statečný muž, ale idealistický levicový demokratický intelektuál, se na Hrad dostal jen díky komunistovi Čalfovi. Což byl nejprve reformní komunista, potom nomenklaturní kádr normalizačního ÚV KSČ a býval i ministrem sloužícím pod L. Štrougalem. Po vyjednanému „kšeftu“ s komunisty, kteří Havla jednohlasně zvolili presidentem ČSSR lid jásal a volal: „Máme svobodu! Máme svobodu!“ Ale už tehdy jsme nakročili k dnešní realitě.

Havlovo Občanské fórum, jasný politický vítěz v boji proti upadající komunistické totalitě, mělo v podstatě jepičí život. První volby sice drtivě vyhrálo, ale už se v té době začal rozpadat. Disidenti, kteří sami sebe začaly označovat jako síly pokrokové a progresivní (část disidentů včetně mě s tím nesouhlasila) měli v čele Václava Havla a Jiřího Dienstbiera. A směřovali k založení Občanského hnutí. Proti nim stála skupina, která chtěla jít k demokracii klasickou cestou, v jejímž čele stál Václav Klaus. Na mimořádném republikovém sněmu OF 23. února 1991 byl vyhlášený vznik těchto dvou subjektů jako kolektivních členů OF. Což se považuje za faktický zánik OF.

Prakticky od této doby část disidentů v čele s Václavem Havlem, a s kohortou „překabátěných“ aktivistů, a ještě donedávna normalizačních novinářů, začala ideový a mediální boj proti druhé straně. Půjdeme klasickou cestou stranické demokracie anebo budeme hledat něco, co si vysnili kdysi dávno filozofové a čemu se říká „Sluneční stát“ dle díla Thomase Campanelly? Jednoho ze základů“ utopického socialismu“. V čele takového státu stojí moudrý Nejvyšší a jeho pomocníci kteří vykonávají praxi- (Moc, Moudrost a Láska). V tomto státě jsou peníze zbytečné – což se krátce po listopadu stalo mainstreamoví heslem medií, s tím, že každý, kdo usiluje o zisk byl označen pejorativně jako „ podnikatel“. Tedy ve své zásadě zločinec. Jenže lid netoužil po „pravdě a lásce“ a moudrých vládcích, co budou vládnout za něj. Hlavně už nechtěl stát fronty na toaletní papír, čekat desetiletí na přidělení „poukazu“ na osobní vůz. Chtěli barevné televize a jezdit do zahraničí bez výjezdních doložek. Zde na sebe narazily dva světy. Svět praxe a svět ideálů lidí kteří sní o „spravedlivém světě“. (A navíc k tomu snění mají většinou dost peněz.)

Z toho pak vznikla ona slavná fráze Václava Havla o tzv. „blbé náladě“ při projevu v Rudolfinu. Kde v podstatě vyhlásil válku všem, kteří odmítají žít v „pravdě a lásce“. A touží po banánech bez front a dovolené u teplého moře. Osobně se domnívám, že v té době „blbou náladu“ měla jen skupina intelektuálů a pokrokářů, většinou levicového smýšlení.

Ideologie „pokrokové“ blahobytné západní společnosti a naší právě osvobozené a chudé reality se zde, z hlediska náhody, (která je vždy „průsečíkem nutných dějů“) utkaly. Na západě se tzv. liberální levice dostávala k moci pomocí tzv. „dlouhé cesty institucemi“, kterou vymyslel a naplánoval marxista Antonio Gramsci. My jsme se chtěli mít lépe.

Můžeme říci, že od té doby je veden „dlouhý bojový pochod“ pokrokářů (neomarxistů) proti představitelům klasické demokracie.

Z výpovědí účastníků akce na cca pěti letech práce na vybrání a zvolením „vhodného kandidáta“ generála Pavla je jasné, že nám byl „prezident zvolen“.
Pavla volili lidé tzv. „pokrokoví“, většinou bohatší, formálně vzdělanější, kteří se cítí býti úspěšnými. A mládež, naprosto neznalá toho, co to byl skutečný komunismus. Z hlediska ekonomického vývoje ČR po Listopadu 89 to také dokazuje, že jsme skutečně zbohatli.

Tak jsme si po více než třiceti letech dosadili na Hrad osobu vyškolenou a vybranou nejprve sovětskou KGB, pak vybranou a prověřenou armádou a tajnými službami USA. Po 32 letech máme v čele státu opět prověřeného komunistu.

Kdyby to Gustávu Husákovi, který estébáky a „kontráše“ srdečně nenáviděl, někdo řekl, když předával měsíc po Listopadu moc Václavu Havlovi, to by se i on, muž znalý všech zákrut a šílenství politiky, velice podivil.