Tak prý Česká republika odsuzuje jakékoli srovnání islámu s nacismem, ozvalo se ministerstvo zahraničí patolízalsky na demonstrativní odchod islámských velvyslanců po prvních dvou větách příspěvku Kláry Samkové na parlamentní diskusi „Máme se bát islámu?“.

Zvažme na chvíli možnost, že odsouzením srovnání s nacismem ministerstvo de facto šalamounsky schvaluje srovnání islámu s fašismem a komunismem, které Samková také jmenovala. Zvažme na chvíli i možnost, že by se tímto srovnáním mohli urazit nacismus, fašismus a komunismus, kteří však na konferenci nebyli, aby se urazit mohli a ani dodatečně si netroufají se veřejně urazit. Zvažme na chvíli i možnost, že ministerstvo je Českou republikou (10 miliony občanů) pověřeno plazit se po břiše před zástupcem státu s největším počtem vězněných novinářů na celém světě, s útlakem národnostních menšin a se sílícími sklony k totalitnímu vládnutí.

Všechny tři možnosti pomiňme, z těchto důvodů: Na ministerstvu nikdo takový smysl pro humor nemá. Dnešní nacisté, fašisté a komunisté se za nacisty, fašisty a komunisty nepokládají, takže je takové přirovnání míjí. Ministerstvo takové pověření nemá a jestli se to domnívá a činí tak bez schválení parlamentem, nastoluje totalitní vládnutí i zde.

Místo toho má ministerstvo – všechna ministerstva – prvořadou povinnost hájit své občany, z jejichž daní žijí. Tuto povinnost jim mohou odepřít jen tehdy, když před nimi musí hájit jiné občany, z jejichž daní žijí. Turecký velvyslanec českým občanem není a jeho žádost o právní postih Kláry Samkové by ministerstvo mělo brát jako ohrožení bezpečnosti českého občana a cizí invazi českého právního systému, v němž urážka čehokoli a kohokoli je věcí práva občanského, ne trestního.

Za ohrožené urážkou abstraktního islámu se tedy mohou pokládat jen konkrétní čeští občané islámského vyznání dodržující české zákony. Jediná žaloba na paní Samkovou by tedy měla pocházet od nich s patřičnými důkazy skutečného ohrožení a měl by ji řešit občanský soud. Policii, ministerstvům spravedlnosti či vnitra, advokátní komoře ani pokrokovým akademikům do takového občanského sporu nic není. Jejich útok na svobodu slova – navíc proneseného na půdě parlamentu – ukazuje, jak blízko je tento národ opětnému a ochotnému skluzu do nové totality.

Rozohněnému komentariátu přibíjejícímu Samkovou na prkno cenzury uniklo z debaty pár důležitých drobností. Jak vysvětlil pořádající poslanec Zdeněk Soukup, islámští velvyslanci nebyli na debatu pozváni. Pozvali se dodatečně sami a nemohli být odmítnuti. Z toho, že před debatou přišli potřást rukou a popřát úspěch předsedovi islámské obce Alrawimu (mně ne, ač jsem seděl vedle něho a přátelsky jsem se na ně usmíval), se dá rozumně dedukovat, že tam přišli na jeho pozvání – už se záměrem vyprovokovat roztržku. Panu Alrawimu by se tudíž měly klást otázky, proč si je tam bez vědomí pořadatelů pozval. Pan Alrawi byl také vyzván (mnou), aby českému státu a jeho občanům poskytl záruku, že členové jeho obce nebudou porušovat české zákony příklonem k zákonům islámským, jak je vyzývá webová stránka Islámské nadace. Na jeho záruku se stále čeká a české právní instituce by mu ji měly připomenout. On sám ve svém projevu přiznal, že se „máme bát některých muslimů“, takže určitě o nějakých ví.

Ze všech událostí kolem této frašky však nejvíc fascinuje, že celý český „antiislám“ – od Okamury přes Úsvit po Volfovou a Konvičku – místo masové demonstrace „Je sui Klára“ řeší osobní roztržky, porušování smluv, milionové dluhy a rozpad antiislámského hnutí na tucet usekaných větviček a zbývající pahýlek narcisisticky zvaný „Iniciativa Martina Konvičky“, která už ani názvem nepředstírá, že jde o nějakou obranu před islámem či islamizací.

Takže Českou republiku před islamizací nakonec možná bude moci zachránit jen Babiš, až mu dojde, že mu islám chystá nejen ukrást firmu i stát a řídit je jako náboženství, ale taky useknout pravou ruku a levou nohu. Kdo nás ochrání před Babišem, nevím. Zato ale vím, že vláda islámu je horší než deset Babišů.