„Sympatizuji s programem SPD, tak povedu kandidátku SPO,“ oznámil slavný komik Ringo Čech. A než jsme se stačili tomuto jeho nejnovějšímu vtipu zasmát, už svou kandidaturu s vážnou tváří stvrzoval. Tohle tedy nějak v kostce zobrazuje současný zmatek českých voličů. Jaký je rozdíl mezi SPD a SPO, zda vůbec nějaký, se podíváme za chvíli, většina voličů asi nemá tušení.
Tyto volby by mohly být poslední svobodné. Bude se v nich rozhodovat, zda se staneme špatně placenými nevolníky monopolní firmy tvářící se jako stát, nebo trochu lépe placenými ale víc zdaněnými zaměstnanci socialistického státu, nebo si zmizíme z dohledu v nějaké té „rychlejší“ Evropě či se scvrkneme v „tvrdém jádru“, nebo zanikneme spolu s ostatními v nekonečných tocích Bruselem řízené islámské kolonizace končící evropskou genocidou - nebo vše dohromady. Kdo z politiků nás tlačí tam a kdo se tomu snaží zabránit, bude nejkritičtější informace pro naše rozhodování.
Zde je na místě upozornění a varování. Tento článek je adresován těm, kdo výše uvedené nechtějí a rádi by spoléhali na vládu, která je před tím ochrání. Ti, kdo to chtějí, ať raději dál nečtou, ztráceli by čas a zbytečně se vztekali.
Nejprve si zkusme všimnout, že tyto volby nejsou ani tak o stranách a hnutích, jako spíš o osobnostech. Jednou takovou Ringo Čech nepochybně je. Druhou takovou je třeba Jarda Nohavica, který fandí SPD a nechává se fotografovat s jejím lídrem, ač za ni kandidovat nebude.
Pak tu máme osobnost, na níž její fandové obdivují mistrovské provedení dobře promyšlených troufalých akcí, od podvodného grantu pro malé firmy, likvidace konkurenčních firem raziemi finančních agentů a inspektorské přepady vesnických tetiček s třicetitisícovými pokutami za nevykázané ředkvičky, přes rostoucí příjmy od státních zakázek, po otrávení spodních vod čili naší pitné vody pesticidy biomasy subvencované z EU. Čím troufalejší a škodlivější, tím uhrančivější, obdivuhodnější a populárnější.
Máme tu osobnost, která ve funkci ministra školství označuje učitele za blbce. Máme tu osobnosti, které pokládají soukromé podnikání za krádež. Jedna taková osobnost válčí proti nízkým mzdám vírou, že kdo neumí podnikat tak, aby mohl platit slušné mzdy, ať nepodniká. To, převedeno do reality, se samozřejmě vztahuje i na stát, který když nemůže platit slušné mzdy, by neměl nikoho zaměstnávat. Nehledě na praktický problém, že kdo podle této šablony přestane podnikat, bude muset být zaměstnán státem, který na jeho výplatu nebude mít, protože mu nakonec nezbudou žádní podnikatelé, z jejichž daní by mohl zaměstnance platit, takže všichni si stoupnou do fronty na sociální podporu, kterou nebude z čeho platit. A nehledě na skutečnost, že podnikání se nedá naučit jinak než podnikáním, tak jako se hokej nedá naučit jinak než hokejem, neboť každý slavný hokejista začínal tím, že neuměl bruslit. Tato jinak šarmantní osobnost, přesedlavší přímo z marx-leninského vědeckého socialismu do demokratické politiky, si dosud nevšimla, že stát nemá žádné jiné peníze než ty, které vybere na daních, a že z těch jí čistý příjem teče jen ze soukromého podnikání.
Pak tu máme celou jednu velkou partaj plnou osobností nepozastavujících se nad tím, že podle právně platné smlouvy stále dluží několik set milionů, které už desetiletí odmítá zaplatit. A máme tu ještě větší partaj osobností, jimž nevadí, že svým samotným členstvím napomáhají přeměně státu v monopolní firmu likvidující konkurenci a podnikatelskou svobodu a ohrožující zdraví národa. A pak tu máme menší partaj osobností na všem se přinejmenším mlčky podílejících, ač jejich samotný název je zavazuje k jakés takés tradiční mravnosti.
Tyto osobnosti a strany se pyšní svými vládními úspěchy. Jedním je snížený schodek v rozpočtu – dosažený absencí investic do infrastruktury a zvýšením zahraničního dluhu o 1,7 bilionu korun, který bude muset jednou někdo zaplatit. Druhým je rekordně nízká nezaměstnanost – vytvořená náborem desetitisíců úředníků do státní správy. Za úspěch zřejmě pokládají i zázrak, že nám tu stále funguje školství devastované světově rekordními almužničkovými platy a nepřetržitým vymýšlením administrativních úkonů a právních nástrah, které ředitelé taktak stíhají v šedesátihodinovém pracovním týdnu, aby se nedostali do maléru nějakou novou směrnicí, kterou ještě nestačili přečíst, čímž se jejich plat přepočítávaný na hodinu propadá pod zákonné minimum.
Ale této vlády úspěchem největším je dozor firmy-státu nad každou transakcí v každém koutě země, z jejíchž informací si může vyčíst, kdo by jí mohl konkurovat natolik, že by se měl zlikvidovat nebo vstřebat, za pomoci opět v národě probuzeného udavačství odměňovaného slosovacím lístkem loterie.
A osobnosti podobné, nám vládnoucí a toužící vládnout dál. Nabídněme si tedy poznatek, že tato odcházející vláda se ke svým občanům chovala jako škůdce a nezaslouží si od vás jediný hlas.
O náš hlas se taky stále ještě ucházejí osobnosti přidružené k osobnosti moudře nás poučující, že lépe plné mešity než prázdné kostely, a zastávající solidaritu s nekonečným přijímáním migrantů, aniž by jim sama nabídla ubytování ve svých hradech a zámcích, což jí však nebrání ohrnovat nos nad svým blbým národem. Káží nám bezmeznou a bezpodmínečnou loajalitu ke všem antidemokratickým tažením Evropské komise. Tato strana si rovněž nezaslouží od vás jediný hlas.
A ještě je tu ta stará dobrá strana, která se nikdy nedistancovala od svých zločinů, takže si rovněž od vás nezaslouží jediný hlas.
Pak tu ale taky máme desítky statečných osobností poslanců napříč stranami, angažovaných za záchranu evropské civilizace v parlamentní platformě, které však lídři jejich stran odsunuli na nevolitelná pořadí, aby už tu západní kulturu bránit nemohli. Najdete je zde:
http://platforma-parlament.cz/clenove
Jestli ze setrvačnosti či sentimentality nedokážete nevolit svou starou stranu milovanou, zkuste si tyto jednotlivce aspoň na své kandidátce vyhledat a posunout k volitelnosti zakroužkováním podle § 39 volebního zákona č.247/1995 Sb.,
Pak vám už zbývají jen dvě neškodné strany přítomné v současném parlamentě a odhadované z průzkumu jako procházející hranicí 5 %.
Zde si na chvíli odskočme do Londýna, abychom pochopili, do jaké situace nás to staví a jakou odpovědnost to na nás nakládá. Sadiq Khan se stal starostou tak, že získal hlasy všech muslimů a celé levice, od levicových liberálů přes labouristy po trockisty a Antifu, jako jediný jejich kandidát. Konzervativní soupeř Zac Goldsmith, místo aby byl jediným kandidátem konzervativní pravice, přišel o hlasy několika pravicových pidistran, které postavily vlastní kandidáty, s plným vědomím, že nemohou zvítězit. Čili, řekli bychom, nezodpovědně a neodpustitelně. Z těch známějších, UKIP dostala 4 %, Britain First necelá 2 %, ostatní okolo procenta a méně. Součet všech těchto hlasů vycházel na 9 %, téměř přesně to, co Goldsmithovi chybělo k vítězství.
Tento odskok do Londýna je pro nás mimořádně relevantní proto, že se nám tu do voleb přihlásilo 31 stran, od soucituhodných sympaťáků jako Svobodní a Realisté, po nevýrazné nesympaťáky jako Dělnická, přes bizarnosti jako Rozumní, Národ sobě, Dobrá volba, Radostné Česko a dokonce Unie Hrdosti, Aktivity, Vlastenectví, Empatie a Lidskosti, důvtipně pojmenovaná, aby jí vyšla zkratka HAVEL. Z těch všech se v sondážích ukazuje osm zvolitelných. Pět z nich jsme si už odepsali jako škůdce. Zbývají nám dvě v parlamentě – ODS a SPD, a jedna do parlamentu zřejmě směřující – Piráti. Podívejme se stručně na hlavní body jejich programů.
ODS
Snížení a zjednodušení daní. Podpora svobodného podnikání. Zrušení EET a kontrolních hlášení. Zlepšení školství a výzkumu, zrušení inkluze, zrušení některých administrativních povinností ředitelů, zvýšení platu učitelům, podpora výuky řemesel a zapojení zaměstnavatelů do učňovského systému, podpora přírodovědeckých a technických oborů. Posílení armády zvýšením počtu a rozpočtu, dobrovolným vojenským výcvikem civilistů, podporou zbrojního průmyslu a zachováním práva civilistů vlastnit zbraň. Vytvoření integrovaného systému (policie-armáda-civilní obrana) na obranu před terorismem. Kontrola migrace podle českých zájmů, odmítnutí migračních kvót, pravomoc parlamentu odmítat nevyhovující regulace EU. Nepřijetí eura. Zjednodušení zákonů a soudních řízení. Podpora národního zemědělství a potravinářství.
SPD
Suverenita a nezávislost českého státu. Odvolatelnost a osobní hmotná odpovědnost politiků. Přímá volba politických osobností místo stranických kandidátek. Zeštíhlení státních aparátů včetně parlamentu. Aktivnější podíl občanů na politické moci. Zjednodušení a snížení daní. Podpora svobodného podnikání. Paušální daň místo EET pro malopodnikatele. Placení DPH až po přijetí fakturované platby. Podpora rodiny jako svazku muže a ženy.
Rovnováha občanských svobod a povinností. Posílení armády dvouměsíčním povinným výcvikem. Svoboda informací. Referendum o zásadních otázkách, včetně každého předávání pravomocí EU a vystoupení z EU. Omezení imigrace na osoby respektující naše hodnoty. Zákaz islámu a odmítnutí multikulturní ideologie. Spolupráce zemí V4. Znemožnění spekulativní exekuce majetku zadlužených občanů. Vyrovnání státního rozpočtu jako dlouhodobý cíl. (Nikde v žádném dostupném dokumentu jsem nenašel jediný náznak, na základě něhož by někteří naši novináři – včetně jednoho duševně zdravého – mohli strašit, že nás čeká koalice Babiš-Okamura-komunisti, která nás potáhne na východ snad až do severní Koreje. Na zdvořilé požádání takový náznak nedokázali najít ani oni, takové máme ostřílené novináře.)
PIRÁTI
Kontrola moci a mocných, transparentnost činnosti politiků a jejich hospodaření s veřejnými penězi vybranými na daních. Odvolatelnost a hmotná odpovědnost politiků. Zjednodušení státu aktualizací technologií. Zjednodušení daní koncentrací všech odvodů na jednom místě a sjednocení všech na stejnou procentní sazbu. Zrušení EET pro drobné podnikatele, e-shopy a platby kartou. Zdanění zisků zahraničních majitelů českých firem. Legalizace konopí a jeho zdanění. Ochrana občanů před šikanou, osvobození živnostníků od pronásledování státem, omezení odlivu daní do daňových rájů. Regulace exekucí. Svoboda informací a projevu, ochrana soukromí. Přímější zapojení občanů do politického rozhodování. Obrana schengenských hranic. Efektivní armáda pod kontrolou občanů. Modernizace armády bez plýtvání prostředky. Kybernetická obrana. Zapojení armády do výcviku civilní obrany. Rychlá akceschopnost v krizových situacích. Boj proti nelegálnímu převaděčství migrantů, pomoc migrantům mimo hranice Evropy. Účinné kádrování migrantů před příchodem, přijímání kontrolovaného počtu a klasifikace a rychlá integrace těch, kdo se kvalifikovali na azyl. Zachování současného stavu ozbrojení civilistů. Zjednodušení administrace školství, zvýšení učitelských platů, zlepšení výuky jazyků. Zrušení dotací na biopaliva. Podpora začínajícím farmám, podpora biodiverzity.
Asi vás překvapí – jako překvapilo mě – kolik toho ty tři partaje tak odlišného stylu mají společného a v čem by se vzájemně mohly doplňovat, v čem ustoupit a výměnou zač. SPD by asi musela zasunout na regál ambiciózní zákaz islámu, dokud jej většina politiků a právníků pokládá za náboženství, a spokojit se zatím se zákazem propagace zákonů šaría a džihádu, pro niž má dostatečnou podporu v Evropském soudu lidských práv. (Jednou se už o to pokusila, v parlamentě to neprošlo, v novém by to projít mohlo.) ODS by výměnou mohla připustit referenda. Piráti by mohli odložit tu marjánku, než věda stoprocentně prokáže, že nedělá z lidí zombíky a nevede je časem k ničitelům života heráku, koksu a perníku. Vlastně ještě nikdy v české politice neexistovala tak široká námětová shoda tří parlamentních stran.
To by ale všechny tři musely porušit českou tradici vzájemného řevnění a velkých kohoutů na malém smetišti a pro svobodu všech se vzdát osobních antipatií. Ty ať přenechají těm asi deseti pidistranám s podobnými programy, kterým byste rovněž neměli dát jediný hlas, aby vás neokradly o tu jedinou a možná poslední šanci na uchování svobodného demokratického státu. Museli by přestat jeden nasazovat psí hlavu xenofobů a rasistů SPD (pro niž nenajdou jediný důkaz), druhý připomínat prvnímu zkorumpovanost někdejší ODS (která mezitím odešla do lukrativních trafik), třetí spílat Pirátům nezodpovědných frocků (jimiž možná jsou, ale rychle se ten hokej učí). Zkuste se na něčem tvořivém dohodnout alespoň jednou za život, druhou příležitost možná nedostanete. Svoboda umírá, když se nepraktikuje.
A nakonec si tedy vysvětleme onen rozdíl mezi SPD (Svoboda a přímá demokracie, čili Okamurovci) a SPO (Strana práv občanů, čili Zemanovci, nyní tedy Ringovci). SPD má ucelený program a je statisticky zvolitelná. Programem nezvolitelné SPO je to, co si v tu či onu chvíli myslí Miloš Zeman. To teď čirou náhodou v řadě bodů souhlasí s programem SPD – a to je právě malér. Mohlo by vás to svádět k pokušení promrhat ten svůj drahocenný hlas na Ringovi. Nebo Machovi. Nebo Robejškovi. Nebo těch dalších sedmi pidistranách, které kandidují s přibližně podobným programem, jako by byly najaty, aby mu do parlamentu znemožnili vstup a vládli vám navždy už jen oligarcho-socialismus, multi-kulturalismus, Brusel a Mekka. Skřípejte si při tom třeba zuby, ale připomínejte si, že tentokrát to opravdu profláknout nesmíte. Vaše děti by vám to neodpustily.
Ale hlavně už nikdy neremcejte, že jste ani tentokrát neměli koho volit. Nikdy jste ještě neměli volbu tak jasnou, pestrou, kreativní a samozřejmou. Nejeví se vám ten svět hned trochu veselejší?
A pošlete to zavčas dál.