Debaty o referendu na vystoupení z EU, protesty proti zákonu likvidujícímu český zbrojní průmysl a zabavujícímu zbraně občanům, úvahy o soudní stížnosti na vyděračské nápady Evropské komise vybírat miliardy za nepřijímání uprchlíků a kroucení hlavou nad sebevražedným nesmyslem pouštět do Evropy 78 milionů bezvízových Turků proti vůli států a jejich občanů, zní jako debata kapitána s kormidelníkem, jestli se má paluba natírat namodro nebo nazeleno, když se loď už potápí.

Vystoupení z EU podléhá komplikovaným procedurám trvajícím až dva roky, můžete si to nalistovat v Lisabonské smlouvě, kterou jste nikdo nečetli, když jste ji schvalovali. Rovněž nejmíň dva roky by trvala soudní pře s Evropskou komisí – a ta by to beztak vyhrála, protože se chová přesně podle téže nikým nepřečtené a všemi podepsané smlouvy, kterou jste jí odevzdali volnost vymýšlet si na nás, co ji napadne. Při pokračování nynější politiky Evropa už možná dva roky života nemá. Datem konce jejích dějin bude den, kdy do ní vstoupí první bezvízový Turek s úmyslem nikdy už odtud neodejít. Představil si někdo, jak jich takových několik milionů budou evropští poldové hledat, soudně stíhat a deportovat? (Ještě navíc k tomu dalšímu půldruhému milionu Afričanů a Arabů, s jejichž příchodem se letos počítá.)

Na žádné odchody z EU, soudy a protesty není čas. EU se sama svým vlastním úsilím hroutí a už ji ani nemusíme postrkovat. Je lepší, aby se zhroutila jako celek než drolila po troškách. Nelamme si hlavu, jaké to bude mít následky ekonomické a politické, kulturní a kdovíjaké. Přemýšlejme už jen nad tím, jak ještě zachránit alespoň ten ostrůvek jakéhos takéhos normálního lidského rozumu, jímž je ještě střední Evropa, aby se do roka nestal součástí nového chalífátu. Třeba takto:

Krok 1: Semknout Visegrádskou čtyřku do jednotné středoevropské politiky a jejím šéfem zvolit Orbána.

Krok 2. Společně vystoupit z Schengenu. Kdo straší, jak by nás to poškodilo ekonomicky, žvaní. Byli bychom na tom jako Británie nebo Švýcarsko. Čili stejně jako ostatní Evropa, akorát bychom si hlídali, kdo sem smí a kdo ne. Jen by to o pár minut zpozdilo přejezdy hranic.

Krok 3. Zvýšit obranný rozpočet na povinná 2 procenta podle stanov NATO a nasadit společnou obranu visegrádských hranic. Peníze se na to dají vzít propuštěním 20.000 přeplácených státních úředníků a jejich převelením do armády za poloviční platy.

Krok 4. Zuby nehty se bránit zabavování zbraní a likvidaci zbrojního průmyslu.

Krok 5. Za žádných okolností nepřijímat žádné zákony a regulace omezující svobodu slova.

Krok 6. Bránit toto území jako lvi před invazemi ze všech stran.

Krok 7. Pomoci Řecku a Itálii zastavit příliv migrace na okrajových ostrovech.

Krok 8. Zrušit Evropskou komisi. Že to nejde? Ale samozřejmě jde. Zrušíme si ji sami pro sebe jednoduše tím, že ji přestaneme brát na vědomí, jako by neexistovala, ignorovat její direktivy a návrhy zákonů. Ukázala se to být banda lupičů, vyděračů a ničitelů kultury, demokracie a občanských svobod. Jestli nám za to uloží pokutu, neplatit. Jestli nám zastaví granty, přestat jí odevzdávat naše daně. Bezgrantová ekonomika se aspoň vrátí do přirozeného stavu fair play a odpadne masivní korupce. Co by Komise mohla udělat dál? Poslat na nás křižáckou výpravu?

Krok 9. Podat trestní stíhání na každého jednotlivého komisaře (nezapomeňme komisařky), který hlasoval pro lupičské zákony, jimiž nás všechny společně ničí. Trestných činů je několik: lupičství a vyděračství, kolaborace s okupací a kolonizací státních území nepřátelskými gangy, spoluvina na trestných činech sexuálního násilí, spoluvina na blížící se kulturní genocidě Evropanů. A šikovný právník by jich určitě našel víc. Žalovat je podle našich zákonů u soudů našich a u soudu haagského za zločiny proti lidskosti.

Krok 10. Všem našim politikům hlasujícím pro diktáty migrace a islamizace dát štědré odstupné a zaplatit jednosměrnou letenku do některého z 57 islámských států.

Krok 11. Zavést do všech škol a médií výuku dějin chrabré středoevropské obrany

před muslimskými vražednými masakry opakujícími se po celý středověk a renesanci až do září 1683, kdy jsme konečně, téměř sami Středoevropané, pod velením polského krále Jana Sobieskiho zahnali Turka od Vídně na okraj Balkánu, zatímco Londýn naslouchal Newtonovi vysvětlujícímu matematickou teorii přílivu a odlivu následkem měsíční gravitace, holandští obchodníci přistávali v Kuandongu a francouzský král se stěhoval do Versaille, jako by se nechumelilo. Připomínejme si obzvlášť dvě heroické bitvy Maďarů: Eger 1552, kdy dvě tisícovky občanů, včetně žen, starců a mrzáků, 39 dní odrážely útoky 40.000 Turků a ubránily průnik do srdce Evropy. A Köszeg (Güns) 1531, kde 800 mizerně ozbrojených Maďarů a Chorvatů po 25denním obléhání odrazilo 120.000 Turků. To vše zcela bez pomoci západních Evropanů, kromě symbolických pár stovek Francouzů u Vídně pod velením knížete Eugena Savojského, který se zbytek života chvástal, jak Vídeň zachránil.

Krok 12. Začít zase péct do půlměsíce zahnuté rohlíky poprvé pečené na oslavu vídeňského vítězství. To, že jsme je přestali dělat, svědčí o ztrátě historické paměti, která je hlavní příčinou naší krize.

Krok 13. Skandovat si k tomu obamovsky: Yes, we can.

A vsaďme se, že partaj s takovouto politikou vyhraje všechny brzké volby. Ale pozor, nežeňte se na to všichni, mám na to registrovaný copyright, takže jen s mým svolením.