Benjamin Kuras je bývalý český redaktor BBC, publicista a spisovatel. Nebojí se vážných témat a nebojí se jít pod povrch věcí. Často vytahuje něco, co možná mělo zůstat skryto, aby to někomu nevadilo...ovšem tato kniha s názvem Jak zabít civilizaci, je opravdu skvostným dílem, v němž do podrobností rozebírá příčiny pádů civilizací, válek a v první řadě a především, situaci, ve které dnes Evropa je.

Popravdě, pane Kurasi, mě tahle kniha vyděsila a na dobu jejího čtení a asi dvě hodiny poté, doslova paralyzovala. Je logická, až příliš! Přesto se zeptám za ty, kdož s ní nemusí souhlasit. Nestrašíte nás tak trochu? Je opravdu Evropa na prahu pádu?
Doufám, že po té chvíli paralýzy vás pak taky ještě vyhecovala k potřebě bránit sebe a své. Jestli ještě ne, tak až vás vyhecuje, nagooglujte si českou organizaci Naštvané matky, které se tím už pár let zabývají a jsou opravdu naštvané. Pokud jde o nějaký ten nesouhlas, tak to by bylo jako stát na kůži promoklí v dešti a nesouhlasit, že prší. Ono v té knížce není s čím nesouhlasit, není to žádná názorová esej, nýbrž řetěz faktů a událostí, současných, minulých a plánovaných, statistik a trendů, s citovanými prameny. Samozřejmě seřazených dramaticky tak, aby byly čtivé a aby události probíhaly v souvislostech a vyplývaly jedna z druhé. Proto se vám to možná jeví tak logické. A straším? Straším, ale nesýčkuji. Kdo se dnes alespoň trochu nebojí, ten nevnímá, co se děje, nebo rovnou patří k těm, kdo nás ohrožují a těší se, až to krachne. Proto je nesmysl vinit z »vlastizrady« prezidenta Zemana, že straší, místo aby z ní byl viněn třeba takový ministr Dienstbier, že naopak bájí, jak nám je to k prospěchu, protože potřebujeme k ekonomickému přežití desetitisíce migrantů ročně – přičemž ignoruje statistiky třeba dánské, podle nichž po 5 letech pobytu muslimská imigrace zůstává z osmdesáti procent na sociální podpoře. Na prahu pádu byla Evropa před půl rokem, teď se už kutálí po svahu. I kdyby nakrásně mezi migranty nebyli aktivní teroristé, jak nás straší kontrarozvědky, středovýchodní diplomaté a samotný Islámský stát, tak tolik neproduktivních lidí prostě Evropa neuživí a nevyhne se krachu ekonomickému.

Při čtení mne samozřejmě napadaly různé otázky, politika je věc skrytá a obyčejný člověk se může jen domnívat, proč a co kde probíhá. Logiku to asi moc nemá, i když ten, kdo se zajímá hlouběji, jistě nějaké souvislosti bystře pochytí. Jaký je vlastně politik člověk? Vždyť ten musí mít naprosto jiné životní priority?
Bývaly doby, kdy politici vnímali potřeby národa (čili těch, kdo z nich politiky udělali a hradí jejich platy). Poslední taková várka myslím byla Thatcherová a Reagan. Pak nastoupily typy Blair a Clinton, které se staly normou a ty, kdo vnímají potřeby lidu jsme začali nazývat »populisty«, »fašistoidy« a »extrémní pravicí«. Viz LePenky ve Francii, Wilders v Holandsku, Orbán v Maďarsku. A kdyby se Zeman nezabýval pitomostmi jako Peroutkovy články, odmítání profesorů, nezvání rektorů a metálování komunistů, patřil by k nim věrohodně i on. Z druhého kola francouzských voleb je jasně vidět, jak se etablovaná politická třída – pravá i levá – dokáže spojit, aby o svůj písek nepřišla. Vnímaví politologové už dnes vidí, že politické elity pracují ne tradičně levice proti pravici, nýbrž společně proti oběma táborům voličů. A chovají se k nim jako k poddaným.

Řekněme, že tedy dojde k úpadku Evropy? Co se stane v takovou chvíli s ostatními kontinenty: Amerika, Asie nebo fakticky vzdálená Austrálie? Jaký by tedy islamizace Evropy měla dopad na tyto části světa?
Amerika pod Obamou klouže do propasti stejným tempem jako Evropa a vypadá to, že to Obama do konce svého prezidentství stihne tak, že to bude nezvratné. V Asii je nejvíc ohrožena Indie, která má nejrychleji rostoucí muslimskou populaci – z původních asi 8 procent při rozdělení na dnešních 15 procent a odhadovanou na 20% do konce století – a největší počet teroristických útoků z asijských zemí. Islám útočí na Thajsko a Filipíny a radikalizuje se v původně umírněné Indonésii. Na Čínu si netroufne, ta se s ním nemazlí a svým islámským Uighurům vládne tvrdě čínsky. Austrálie se brání nevpouštěním imigrantů bez řádn&eac ute;ho prokádrování. Islamizace Evropy – provázená nevyhnutelně ekonomickým krachem – poškodí možná Asii ekonomicky (Evropa od nich nebude tolik nakupovat), Austrálii možná nějakou kulturní nostalgií a izolací.

Odvykli jsme si díky Evropské unii bránit své hranice a vlastně rozdáváme i naše kulturní dědictví, vzdáváme se ho podobně jako se pomalu vaří žáby... Rum, tvarůžky...drobnosti, ale češství se nakonec nějak vytrácí? Je způsob, jakým v lidech opět probudit tu národní hrdost?
Ano, přestat se vnímat jako národ poserů a předposerů a vracet se k oslavování hrdinů. Legie, královské letectvo, heydrichiáda, taky třeba zpětně Radetzky, Žižka, Přemysl Otakar, ale taky giantické intelekty jako Komenský, Mendel, Wichterle, Heyrovský – nebo třeba i rabbi Loew, když už k té Praze a Mikulovu patřil. A samozřejmě giganty podnikatelské jako Baťa, Škoda, Kolben-Daněk, prostějovší krejčí Nehera a Rolný, vizovický palič Jelínek, olomoucký zakladatel obchodních domů ASO a rýmované reklamy Ander (»šetři kasu, kupuj v ASU«). Brát je jako modely a snažit se jim podobat. Češi jsou už dlouho ovládaní negativitou a piplají se v ní jako v močůvce, místo aby ji rozlili na pole, kam patří.

A není taková národní hrdost a chuť bránit své hranice právě rozdmýchávatelem války? Vzpomeňme na druhou světovou...
Druhá světová přece začala nebráněním hranic. Nejprve Porýní, pak Rakousko, pak Československo – a pak už to jelo jak po másle a bleskově, jedny hranice za druhými a za pár dní.... Přesně tak začíná tato. Ona v podstatě každá válka začíná nebráněním – či přinejmenším neubráněním – hranic.

Všimla jsem si na knižních eshopech vaši knihu někdy řadí k »satiře«... kde tohle tohle mohlo vzniknout? Satirického na ni mnoho nevidím... Vy ano?
Většina mých knížek obsahuje různé dávky humoru, ironie a sarkasmu. Takže distributoři mě tak už asi automaticky klasifikují. Ono toho humoru je trocha i v této knížce, akorát v tom »drasťáku« trochu zaniká. Distributoři nemají čas všechno číst a tady si asi všimli, že knížka jde na dračku jako mandlové koláčky (za dva a půl měsíce se prodalo 5800 výtisků), tak si asi myslí, že to bude muset být nějaká sranda...

A protože jsem pouhá žena, napadla mě i jedna, možná pro vás scestná otázka, a hlavně ryze teoretická. Co by se stalo, kdyby světu vládly ženy? Kdyby se někde tam hluboce v historii nestala ta chyba, že otěže světovládcovství získala mužská agresivní energie?
Právě tomu věnuji velkou část své trochu starší knížky Tao smíchu, kde cituji hodně ženského humoru. Svět byl veselý, když mu vládl matriarchát. Proti tomu se vzbouřili mužští morousové někdy 10.000 let před našim letopočtem a ženy zbavili moci. Začali se brát vážně a vymýšlet si na upevnění moci chlapácká náboženství. Islám je tím nejchlapáčtějším a bouří se proti svobodě a důstojnosti žen, což je jeden z hlavních pilířů západní civilizace. Já už dlouho fandím nápadu, že by nám zase ženy měly vládnout. A měli jsme k tomu skvělé příklady. Meirová, Thatcherová, Ghándíová. Už se zdálo, že by to mohlo fungovat. A pak vám do toho najednou vleze Merkelová...

Byl jste sám v některé islámské zemi, máte osobní zkušenost s tím, co se tam nyní děje? Jak tam třeba vůbec lidé pohlíží na svou vlastní historii, vždyť jejich »zlatý věk« byl něčím úžasným? Mají překrásné ženy, Egypťanky jsou přenádherné,... a najednou tam vůbec není žádná úcta k životu?
Jediná islámská země, kterou jsme navštívil bylo Tunisko, ale už před nějakými třiceti lety. Tehdy to byla země sekulární, mírně socialistická, kultivovaná, klidná, laskavá, vstřícná k turistům, kteří pro ni představovali slušné živobytí. Tu a tam jste zahlédli tiše se modlícího tepicháře, brašnáře nebo velbloudáře, když se nikdo zrovna moc nedíval. Nikdo nežebral, nikdo nekradl, nikdo nikomu nenadával. A nebylo vidět policisty. Když jsem se na to ptal tepicháře, od něhož jsem malý koberečk koupil jako jeho první ranní zákazník, vysvětlil mně to takto:
„Tady sedím já. Tamhle stojí brašnář. Tadyhle vyčuhuje velbloudář. A tamhle chodí kloboukář a brýlař. My tu žádné policajty nepotřebujem, protože si vás před každým zlodějem uhlídáme. Protože vy jste naše živobytí.“
Tak to tehdy bývalo i v Maroku, Alžírsku, Egyptě, Syrii. Pak najednou tisíce muslimů po celém světě Mohamed praštil přes hlavu a máme, co máme. A muslimské země mě přestaly lákat. I ty pyramidy a sfingy si radši prohlížím na obrázku. A sáhnout si na kousek islámské architektury, na to mně stačí Alhambra v Granadě.
Ten zlatý věk? – on byl směsicí všech okolních kultur, od byzantské přes perskou a indickou, které se nějak nejprve šťastně a pak nešťastně stmelily do formy arabské – a vydržely tři nebo čtyři staletí. Pak samé mizérie, krutosti, dobyvatelství, zaostalost, negramotnost, závist a vztek. A dnešní islámský rozmach, falešné sebevědomí a troufalost se zrodily jen díky tomu, že někdo na Západě vymyslel spalovací motor...

Děkuji Vám za rozhovor a za knihu, která je takovou psychologií vysvětlující lidský úpadek, sledem historických událostí ukazujícím na pravděpodobné události. Ale pravděpodobné je i to, že poučené lidstvo se v poslední chvíli chytí za hlavu a vyhraje svůj boj o život.

Zdroj: www.kultura21.cz
Foto: Archiv B. Kurase

Rozhovor vedla Renata Petříčková, www.topvip.cz