Nemusíte hned přeskakovat na závěr článku, kde se to dozvíte. Bavme se spolu chvíli trochou žonglování s nápady. Premiér Babiš nám už napověděl, že to musí být někdo – muž nebo žena – jehož nebo jejíž alespoň přijatelnost (když už ne popularita) by trochu přemosťovala dnešní znepřátelené tábory oddělené seismickou trhlinou a ulovila nějaká procenta mezi nynějšími Pavlovci. Těmi, co volili se skřípěním zubů ne ani tak jeho, ale antiBabiše.

Kolik takových protikandidátských – ne-li už úplně osobností, tak aspoň osob – je tu k nalezení nejen v politice, ale i mimo ni? V umění, ve vědě, v diplomacii, pedagogice, průmyslu, byznysu? Ale co, třeba i sportu, dopravě, zemědělství? Nebo v gastronomii – bavilo by třeba takového Pohlreicha politikům zavařovat z Hradu?

Vojáka už ne!

V armádě už ho raději nehledat, ten pokus právě zažíváme a není to úplně – jak asi mnozí doufali a stále si představují – pravý ořechový de Gaulle ani Eisenhower. Ten by nám vlastně mohl posloužit k úvaze, jaký by ten příští prezident být neměl. Takovému národu vtipálků, jakým jsou Češi, by nemělo vadit ani tak to, jak mu to politicky myslí nebo nemyslí, jako to, že je tak příšerně monotónně nudný, a k nudnosti inspiruje polovinu národa. I to by bylo od nich snesitelné, kdyby ta jejich nudnost nebyla tak samolibá a agresivní.

Na rozdíl od všech tří předchozích prezidentů disponujících různou, ale přece jen znatelnou mírou vtipnosti se v tom nynějším nelze dořezat ani kapky humoru. Dokonce ani k tomu mediálnímu naštvání a pohrození policajty nedovede přiladit špetku sarkasmu nebo ironie. O sebeironii nemluvě už vůbec. Zda ho poradci a přátelé ještě do voleb stihnou na trochu humoru přeprogramovat, raději nespoléhejme. Někde tu přece ještě musí být někdo zábavnější. Jestli ho nenajdeme, unudíme se k smrti.

Já vím, že jste si už na premiérovu radu začali žonglovat se jmény. Umělá inteligence ChatGPT se zatím fláká. Proti Pavlovým 45 % (bude-li kandidovat) nabízí ze spřáteleného tábora Fialu s 6 %, ze znepřáteleného tábora Babiše s 8 %, Turka se 4,5 %, Havlíčka a Schillerovou se 2 %. Ctěný čtenář jistě doufá, že žádného z nich to nenapadne, mohli by tím Pavlovi nadělit téměř husákovských 99 %. Z neutrální zóny zmiňuje Marka Ebena, který už dal ovšem mnohokrát najevo, že tím nechce být obtěžován. Kupodivu tam není diplomat Kmoníček, o němž už taky kdesi padla zmínka, a nadějná. Tak moc se ten chatbot fláká. Víc toho nikde nezní.

Chce to svobodu

Tak dobře, nebudu vás už dlouho napínat. Potřebuje to někoho, kdo se ideově kloní spíš k „nepavlismu“ „nefialismu“ a „nerakušanismu“, aniž by úplně přepadl do „babišismu“ nebo „okamurismu“. Kdo není polepen nálepkami ani „dezoláta“, ani „lepšolida“. Dostatečně nadlehčený, aby se mohl vznášet nad tou seismickou trhlinou a být viděn z obou stran. Politicky odpočinutý a s nikým zvlášť neznepřátelený, ani se zbytečně nebratříčkující. Bez komunistické minulosti, bez korupčních kostlivců ve skříni nebo ve své třinácté komnatě. Světák, ale ne frajírek. Nohama i hlavou na Západě, tom opravdickém, civilizovaném, tradičním, nevylepšovaném neomarxismem.

Že vás pořád ještě napínám? Tak tady ho máte. Z toho žonglování všelijakými jmény mně vypadl Cyril Svoboda. Mnohaletý politik za křesťansko-demokratické lidovce z dob, kdy ještě byli lidoví, demokratičtí a křesťanští. Ministr zahraničí s anglickým přivzděláním. Na pohled nejmíň stejný fešák jako Pavel. V hloubi duše pokorný křesťan. Desatero zná nazpaměť, dokonce v přesném pořadí, a to i pozpátku. Vyhrknete na něho „Sedmé“ a hned vám odpoví „Nepokradeš“. Taky nekrade. A je s ním sranda. My bychom tím symbolicky (nomen omen) dávali najevo, že se nám opět svobody zachtělo.

A ještě něco, v posledním, ale důležitém pořadí (last but not least), má identického bráchu, kterého by mohl nastrčit místo sebe, kdyby mu někdo hrozil zastřelením. Žádné strachy, on ví, že si dělám srandu…