Šéf firmy ICZ, která dodává státu šifrovaný software, působil před rokem 1989 v komunistické rozvědce.

V jeho oficiálním životopise tuto kolonku nenajdete. Přes dvacet let se o předrevolučním "školení na špiona" generálního ředitele firmy ICZ Bohuslava Cempírka nehovořilo. Společnost, kterou vede, přitom dodává software ministerstvům obrany, vnitra nebo zahraničí. V posledně jmenovaném případě jde třeba o zašifrované diplomatické spojení. Informační systém umožňuje distribuci oficiálních dokumentů Rady Evropské unie. Produkty společnost v minulosti dodávala i energetickému gigantu ČEZ.

Šéf ICZ dnes disponuje prověrkou na druhý stupeň utajení, důvěrné, stejnou prověrku má i jeho firma. Dceřiná společnost S. ICZ získala dokonce certifikát přísně tajné. "S ohledem na minulost prověrka probíhala poměrně dlouho, kontaktovaly mě všechny zpravodajské služby," uvádí Bohuslav Cempírek. Minulost u komunistické rozvědky jako problém pro aktivity své firmy nevnímá. Jak tvrdí, nikdy nikoho neudal a k reálné práci špiona se nedostal.

Baldík nastupuje

"Do rozvědky mě naverbovali v roce 1986. A protože jsem jako kluk něco podobného chtěl dělat, splnil jsem si klukovský sen. Začalo to na vojně, kdy mě nějací pánové pozvali na několikadenní testy do Prahy. To bylo moje první setkání s nimi. Až posléze jsem pochopil, že zřejmě bylo připravené delší dobu, oni si lidi vytipovávali," popisuje lanaření špionů Bohuslav Cempírek.

Oficiálně se dostal do struktury komunistické špionáže - I. správy SNB - v létě 1988, když dostal krycí jméno Baldík. Předtím si po absolvování základní vojenské služby u tankového vojska, kde ho špioni "ulovili", prošel rozvědčickou školou. Jako vystudovaný kybernetik byl zařazen do operativního odboru vědecko-technické rozvědky (VTR).

Tato součást komunistické rozvědky patřila mezi elitu. "Podle Philipa Hansona z britského Královského institutu mezinárodních vztahů byly pro Sověty největším přínosem vědecko-technické rozvědky Československa a východoněmecké Stasi," napsal Karel Pacner ve své knize Československo ve zpravodajských službách IV. Totéž potvrdil někdejší sovětský špion Vasilij Mitrochin po útěku z Ruska v roce 1992.

Následovala dvouletá škola rozvědky v podobě intenzivního kurzu. Tam si vštěpoval obranu proti sledování, předávání věcí přes mrtvé schránky, učil se rusky a anglicky. Nastoupil do oddělení N - teritorium Dálného východu zahrnující Indii, Čínu, Japonsko. "Nastoupil jsem na konci roku 1988, ale nikdy jsem se k tomu nedostal, to byla všechno jenom příprava. Moje práce spočívala v tom, že jsem přebíral kurýrní zprávy z toho teritoria. Do výjezdu mi zbývaly dva až tři roky, možná i víc," tvrdí Cempírek, přičemž přímý kontakt s agenty KGB popírá.

Podle archivních informací rozvědčík Cempírek zpracovával problematiku potravinového programu, biotechnologií, měl být v rámci svých úkolů seznámen s důležitými operativními případy v teritoriu Japonska. V jeho sféře zájmu se měly nacházet i vojenské záležitosti, energetika, metalurgie.

V rozvědce sloužil do května roku 1990.

Pak byl službou takzvaně legalizován v jaderném ústavu v Řeži u Prahy. "Pozvali si nás mladé a oznámili nám, že to dřív nebo později skončí. Dali nám kontakty a v Řeži mě normálně zaměstnali," popisuje Cempírek polistopadové události.

Strategické zakázky

Přestože tuzemská vláda opakovaně deklarovala, že státní zakázky budou dostávat pouze firmy s průhlednou vlastnickou strukturou, v případě ICZ to neplatí. Společnost má skryté majitele a oficiálně je zapsaná v Nizozemsku. Jen na ministerstvu vnitra přitom získala zakázky za více než 420 milionů korun, z toho kontrakty zhruba za 70 milionů byly zadány ve zvláštním režimu - jednacím řízení bez uveřejnění.

Cempírek zdůvodňuje zapsání firmy v Nizozemsku tím, že v minulosti usnadnilo vstup na burzu. A dodává, že majoritními vlastníky ICZ jsou byznysmeni Pavel Rosendorf, respektive jeho manželka, Jiří Orság a Zdeněk Jirkovec. Tedy lidé jasně čitelní.

Podobně společnost ICZ získala dvě zakázky na ministerstvu obrany. "V prvním případě se jednalo o zakázku z roku 2006 na datovou síť za 65,8 milionu korun. Dále šlo o zakázku Ústřední vojenské nemocnice z roku 2011 na upgrade centrálního nemocničního systému za cenu 15,1 milionu. V obou případech byl způsob zadání zakázky v souladu se zákonem formou jednacího řízení bez uveřejnění. Jednalo se o veřejné zakázky, u nichž nebyla vyžadována zvláštní bezpečnostní opatření. Minulost ředitele, kterou zmiňujete, nebyla důvodem pro vyloučení této společnosti z výběrového řízení," sdělil týdeníku Euro Jiří Štábl z tiskového oddělení ministerstva. Dceřiná společnost ICZ - S. ICZ - dodává šifrovací informační systémy pro ministerstvo zahraničních věcí. "Výběr firmy probíhal pod dohledem Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ) a společnost prošla výběrovým řízením v souladu s tehdy platnými zákony. Každá uzavřená smlouva je posuzována v několika kolech a je zvoleno vždy optimální řešení a využití finančních zdrojů. Vyhodnocení případných bezpečnostních rizik spadá do působnosti NBÚ a ministerstvo se jako ostatní státní instituce řídí jeho doporučením a žádné další bezpečnostní šetření nemůže a ani není oprávněno provádět," uvedla Kristina Kvapilová z tiskového odboru ministerstva.

Raději přísně

Přestože státní instituce nepovažují spolupráci s firmou Bohuslava Cempírka za riziko pro národní bezpečnost, názory mezi experty nejsou jednoznačné. "Osobně bych přivítal, kdyby takové citlivé služby poskytovaly státu společnosti, jež vedou lidé, jejichž morální integrita nemůže být zpochybňována. Nechci říkat, že Národní bezpečnostní úřad rozhodl v tomto případě při posuzování bezúhonnosti a loajality špatně. Já toho člověka vůbec neznám, proto mi nepřísluší vynášet tvrdé soudy," řekl týdeníku Euro bývalý šéf vojenského zpravodajství Ándor Šándor.

"Na takovou citlivou činnost by měl být člověk řádně prověřen. Pokud má tento pán bezpečnostní prověrku pouze na stupeň důvěrné, přijde mi to nedostačující. Pokud vím, systém utajovaného spojení byl ve druhém nejpřísnějším režimu, tajné. Proto by měl mít také on adekvátní prověrku," dodává bývalý šéf Úřadu pro zahraniční styky a informace Karel Randák.

Týdeník EURO 7/2013, 11.2.2013