Prapůvodně jsem měla v úmyslu napsat naprosto seriozní text, v němž jsem mínila se pozastavit nad divnými praktikami výběru kandidátů do komunáních voleb. Po delším rozjímání jsem ale dospěla k závěru, že by to nejspíš nikoho nebavilo, nehledě na to, že by mi to asi nikdo ani nechtěl věřit. Inu tedy budu vyprávět bajku o tom, jak si lesní zvířátka vybírala předáky, kteří jim měli na budoucí čtyři roky spravovat lesy.

Usaďte se, milá má dítka, začínáme.

Kdesi daleko, třeba v kanadských lesích, neprostupných jak Boubínský prales, žila zvířátka lesní v pokoji a bázni Boží. Jen tu a tam některé bylo schlamstnuto, jak velí Matka Příroda, což za zavrženíhodný exces počítat nelze. A zvířátka tato jednou za čtyři roky volila si radu moudrých ze svého středu, aby spravovala lesy ku prospěchu všech s představou, že lesy budou pod pečlivou zástupců péčí vzkvétat.

Pravda je, že s volbami neměla lesní havěť příliš velkou zkušenost, neboť pamatovala doby, kdy veškeré kandské přírodě, včetně lesů, velela hrstka poloslepých losů. Všechna zvířátka věděla, že jsou poloslepí, ale nebouřila se, bála se jejich paroží a umanutosti. Až jednoho krásného, barevného podzimního dne, kdy se losi pokusili udupat hrající si medvědí mláďata, se zvířátka rozhodla zbavit se podlých losů. Zdařilo se, už je to dobrých šestnáct let.

Opět nastal čas voleb a dosluhující zástupci se začali činit. Tedy oni se činili po celou dobu, pro kterou byli vybráni, ale už dávno nemysleli na to, proč byli zvoleni. Jedinou myšlenku měli - získat co nejvíce nejen žrádla, ale i lesa, který spravovali výlučně pro sebe. Zdaleka nehleděli na to, jak se bude žít těm, kteří je s důvěrou zvolili. Už dávno zapomněli na ideu všech zvířátek - už nechceme poloslepé losy, chceme si své věci spravovat podle nejlepšího svědomí sami. Ale abych byla docela spravedlivá, tak informace mám jen o území kolem největší lesní studánky na krásné, hojně navštěvované pasece, která byla chloubou veškerých kanadských lesů.

Správcem tohoto území byl před čtyřmi roky zvolen mladý, velice ambiciózní skunk. Vědělo se o něm, že je příznivě vnímán a přijímán velkým šedým vlkem, vlkem, který zastupoval všechna zvířátka v kanadských lesích. Počítalo se tedy, že bude stejně bystrý, že bude stejně pilně pracovat k užitku všech. Jenomže...

Skunk je skunk, ať se tváří sebelíp. Po dobu, kdy spravoval paseku se studánkou, se snažil získat veškeré výhody, aniž by hleděl na užitek zvířátek, která ho v dobré víře zvolila. Užíval úskoků i zastrašování, kamarádil se s lotry, jen aby si zajistil neochvějnou pozici.

Nu, a nastal čas voleb. V ostatních částech kanadských lesů se zvířátka snažila poctivě dohodnout na svých nových zástupcích. Lesní zvěř rokovala hodiny a hodiny, aby vybrala ty nejlepší.

A jak to bylo na palouku u studánky? Tam přišel skunk, ve vestičce měl seznam zástupců a během 15 minut bylo vybráno. A vybrána byla i zvítřátka, o kterých i malý kolouch věděl, že z nich nic dobrého nekouká, že jsou ostudou nejen palouku se studánkou, ale kanadský lesů vůbec. Skunk o své vůli vyškrtal z kandidátky všechna zvířátka, o kterých věděl, že s ním nesouhlasí a mají vůči němu výhrady. Protože se ale skunka, o kterém se vědělo, že je vzteklý a mstivý, všechna zvířátka z palouku bála, neprotestovala, sklonila hlavičky a zvedla tlapku. Můžeme se jen domýšlet, jak jim asi je, když se dívají na svůj odraz v čisté studánce na palouku...

Teď jen si přejme, aby ostatní zvířátka, která mají říct, zda se jim skunkův výběr líbí, vzala rozum do hrsti a skunka hnala nejen z rady zvířátek na palouku v kanadském lese, ale raděj i z lesa samotného. Jeden nikdy neví, co takový skunk vymyslí. Ale že dobré to pro všechny kanadské lesy není a nikdy nebude, to je jistá věc.

Milé děti, držme kanadským lesním zvířátkům pěstičky a poučme se. I mezi námi je spousta skunků, kterým nejde o nic jiného, než o posílení vlastní moci. A nic nedejte na to, že se takový skunk halí do roušky beránka, který myslí jen na blaho lidí. Není to pravda, je to většinou sebestředný a zákeřný jedinec toužící po moci.