Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Zajímavý přístup, Jenomže ono to má i opačný účinek, že se takového obvinění nelze zbavit, ani kdyby ten fond do kterého Agrofert Babiš dal, byl slepej, hluchej a ještě k tomu blbej

Úplně nejlíp by asi Babiš udělal, kdyby celý Agrofert věnoval trvale pracujícímu lidu

Baťové se taky u nás cpali do politiky ale tak radikální krok byl možný až po osvobození Benešovými přáteli ze SSSR.

Kdo chce psa bít, hůl si najde

Velice oblíbená je také metoda „vrtěti psem“ - když problém není, tak si ho vyrobíme a média už to rozmáznou, ať už je to pravda či nepravda..

Ono se to dá říct i opačně: pan Grundmann ukazuje, jak je ta definice střetu zájmů v EU absurdní. Což vlastně pan Bartoň říká také, jenže to vyčítá panu Grundmannovi...

Podle mě není absurdní evropská definice střetu zájmů. Absurdní je spíš to, jak obtížné je pro velkou část veřejnosti pochopit, co vlastně říká.

EU netvrdí, že každý politik je ve střetu zájmů pokaždé, když má majetek, rodinu nebo nějaký názor. Právě naopak: běžné, obecné a široce sdílené zájmy z toho výslovně vyjímá. Řeší až situace, kdy existuje konkrétní, významný a individuální ekonomický nebo rodinný zájem, který může narušit nestrannost veřejného rozhodování.

To mi připadá docela rozumné.

Problém tedy není v tom, že by evropská legislativa byla příliš široká. Problém je, že část veřejné debaty ji neustále převádí na karikaturu typu: „má manželku učitelku, tak nesmí hlasovat o školství“.

To ale evropské právo netvrdí. A právě proto se o tom pořád bavíme.

Babiš má jediný problém a to, že netancuje podle Evropské komise. Ty jeho kamarádšofty s Orbánem, nebo to, že nebude finančně podporovat Ukrajinu, mu ta komise vrací.

Je úplně jedno, jestli někdo podniká v zemědělství a bere dotace na na 3.16 ha a tři koníky jako moje vnučka a nebo,o několik nul více v hektarech a zvířatech.

Ty dotace jsou vypláceny podle jasných pravidel, někdo je schvaluje a musí být jedno kdo je dostává.

Něco jiného by bylo, pokud by se prokázalo, že žadatel v té žádosti švindluje a nebo svým rozhodnutím ovlivňuje výši dotací. No a takto natvrdo to nikdo neřekl, pouze žvatlají, že by mohl,nebo má možnost ty dotace ovlivnit.

Ukažte na každého kdo takto učinil a odsuďte ho a nevokecávejte to!

Právě tady je podle mě jádro nedorozumění. Píšete, že dotace jsou vypláceny „podle jasných pravidel“. Jistě. Jenže žádná pravidla nejsou jasná, dokud je někdo nejprve nevytvoří.

A právě o to jde.

Český stát spolurozhoduje například o tom, kolik peněz půjde malým a kolik velkým zemědělským podnikům, jaké budou podmínky jednotlivých podpor, jaká kritéria musí příjemce splnit a které priority budou podporovány. Český Strategický plán SZP výslovně obsahuje „klíčové prvky a rozhodnutí definované Českem“ a Ministerstvo zemědělství tato pravidla průběžně mění.

Střet zájmů tedy nevzniká teprve tehdy, když premiér zavolá na úřad a řekne: „dejte Agrofertu o deset milionů víc“. To by už byl úplně jiný problém.

Střet může vzniknout mnohem dříve: když se člověk s mimořádně silným osobním či rodinným ekonomickým zájmem podílí na veřejné moci, která vytváří pravidla, podle nichž se peníze následně automaticky rozdělují.

A není to nějaký můj rozšiřující výklad. Článek 61 finančního nařízení EU výslovně vztahuje pravidlo střetu zájmů nejen na samotné rozdělování peněz, ale také na osoby zapojené do plnění rozpočtu včetně přípravných úkonů.

Takže argument „všechno se potom rozdělí automaticky podle pravidel“ problém neřeší. Otázka zní také: kdo ta pravidla vytvářel a měl při jejich vytváření významný vlastní ekonomický zájem na jejich podobě?

Právě proto není rozhodující, zda někdo v konkrétní žádosti podváděl. Zákaz střetu zájmů je preventivní pravidlo: má zabránit tomu, aby člověk současně spoluutvářel veřejná pravidla a měl mimořádně silný soukromý zájem na tom, jak budou tato pravidla nastavena.

A to je u Andreje Babiše podstata problému.

No jistě no. Celej ten českej argument vo českym střetu zájmů je blbost. VO to lýp se vo tom ale může furt psát.

Dyť ve střetu zájmů se vocitám vokamžiku kdy se rodím.

Právě proto, že každý člověk je v nějakém širokém filosofickém smyslu neustále ve střetu různých zájmů, evropské právo takové banální konflikty vůbec neřeší.

Výslovně říká, že střet zájmů obvykle nevzniká, pokud je politik rozhodnutím dotčen pouze jako člen široké skupiny občanů. Premiér tedy může vlastnit dům a rozhodovat o daních, mít auto a rozhodovat o dopravě nebo mít manželku učitelku a hlasovat o platech učitelů. To samo o sobě není relevantní střet zájmů. Musí existovat konkrétní a individuální vazba mezi jeho veřejnou pravomocí a jeho osobním či rodinným ekonomickým zájmem.

A právě proto nejsou všechny případy stejné. U Jurečky by bylo nutné zkoumat konkrétní rozhodnutí a konkrétní prospěch jeho rodiny; samotná existence malé rodinné farmy ještě nevytváří situaci srovnatelnou s Babišem.

U Babiše je vazba kvalitativně jiná: rodina premiéra má ekonomický zájem na největším zemědělském holdingu v zemi a jeho vláda současně spolurozhoduje o systému veřejných podpor, z něhož tento holding čerpá.

Takže ano: v nějakém filosofickém smyslu jsme ve střetu zájmů všichni od narození. Evropské právo ale právě proto stanoví práh, od kterého už nejde o banalitu, nýbrž o problém nestranného výkonu veřejné moci.

A Babišův případ je mimořádný právě tím, jak výrazně tento práh překračuje.

Info z webu Hlídač státu: Petr Fiala - jím založené Centrum pro studium a Evropský informační projekt: 2001 -2021 cca dotace za 70,3 mil.

Tahle informace sama o sobě ale srovnání s Andrejem Babišem příliš nepodporuje. Petr Fiala byl předsedou vlády jmenován až 28. listopadu 2021, tedy prakticky až po období 2001–2021, o kterém píšete. Z údaje o dotacích navíc nijak neplyne, že o jejich přidělení rozhodoval, že nastavoval pravidla konkrétně ve prospěch těchto institucí nebo že z nich měl osobní majetkový prospěch.

Ani formulace „jím založené“ mnoho neříká. CDK založili čtyři lidé a jde o obecně prospěšnou společnost, nikoli o Fialovu soukromou firmu. Samotné CDK uvádí, že Fiala se od roku 2004 na konkrétních projektech nepodílel a za působení ve správní radě nepobíral odměnu.

U Andreje Babiše jde o jinou skutkovou situaci: dotace dostávaly společnosti skupiny Agrofert také v době, kdy byl Babiš předsedou vlády, tedy stál současně v čele výkonné moci. NSS například popisuje případ dotace uzavřené v roce 2018, kdy byl Babiš premiérem a příjemcem byla společnost ze skupiny Agrofert.

Takže samotné sečtení částek „organizace spojené s Fialou dostaly 70 milionů“ ještě nevytváří obdobnou situaci. Aby takové srovnání něco dokazovalo, muselo by se ukázat, jaký konkrétní osobní prospěch Fiala z těchto dotací měl a jakým konkrétním způsobem se podílel na jejich získání. Samotná vazba na instituci k tomu nestačí.

Pan Grundman jen a pouze uveřejňuje texty, které nechává vygenerovat umělou inteligencí. Jakákoliv diskuse o obsahu těchto textů postrádá smysl.

k J Ošlejšek 5:42

. . . dyť my to víme! Vona na to vobyčejně stačí první věta textu. Vo to je to větší sranda - kdo tu píše o smyslu?

A proto by do politiky měli jít neúspěšní lidé. A bude ráj na Zemi.

Z toho ale vůbec neplyne, že do politiky mají chodit neúspěšní lidé. Plyne z toho jen to, že podnikatelský úspěch není automaticky kvalifikací pro správu státu.

Úspěch v podnikání znamená především schopnost získat pro sebe mimořádně velkou část ekonomické hodnoty. Někdy toho člověk dosáhne tím, že vymyslí něco velmi užitečného pro ostatní. Jindy lepším vyjednáváním, silnější tržní pozicí, monopolním postavením, výhodnými kontakty se státem nebo prostě schopností prosadit svůj zájem proti zájmům ostatních.

Trh totiž neměří společenskou prospěšnost člověka. Měří jeho schopnost uspět na trhu.

Proto může být mimořádně bohatý podnikatel zároveň mimořádně prospěšný společnosti, ale vůbec to z jeho bohatství samo o sobě neplyne. A může platit i opak: člověk, jehož hlavní mimořádnou schopností je převádět co největší část vytvořeného bohatství směrem k sobě, nemusí být právě ideálním kandidátem na funkci, v níž má rozhodovat ve prospěch celku.

Ve firmě je totiž úkolem prosazovat vlastní zájem. Ve státě má být úkolem hledat veřejný zájem. To jsou dvě dost odlišné disciplíny.

Myslím, že ve střetu zájmu je i politik ohánějící se mravní a morální čistotou. Vždyť Václav Havel měl na mysli blaho svých kamarádů a totéž platilo i o Václavu Klausovi. Myslím, ře nemá smysl ve výčtu končícím nejen Andrejem Babišem konče.

V nějakém širokém filosofickém smyslu je samozřejmě ve střetu zájmů skoro každý politik. Má přátele, rodinu, názory, profesní minulost, sociální vazby a nějaké vlastní představy o tom, co je dobré.

Jenže právě takové banální a všudypřítomné konflikty Evropskou komisi nezajímají. Evropská legislativa neřeší každou osobní vazbu nebo sympatii. Řeší až střety, které jsou mimořádné svou konkrétností, intenzitou a ekonomickým významem.

Jinými slovy: nestačí říct, že politik má kamarády nebo že má nějaký světonázor. Musí existovat konkrétní vazba mezi výkonem veřejné moci a významným osobním, rodinným nebo ekonomickým zájmem.

Právě proto nelze házet do jednoho pytle všechno od osobních sympatií až po situaci, kdy rodina předsedy vlády má ekonomický zájem na velkém podniku, jehož příjmy závisejí i na pravidlech, o nichž vláda spolurozhoduje.

Evropské právo neřeší filosofický střet zájmů člověka jako takového. Řeší ty výjimečné případy, kde už může být objektivně ohrožena nestrannost veřejného rozhodování.

Kecy, pane Bartoni, samé kecy! Střet zájmů je rozpor. Rozpor mezi zájmy někoho a někoho či něčeho jiného. Nic jiného. A já se ptám. S kým je ten Babiš v rozporu? Se zaměstnanci Agrofertu? Nebo se státem, jemuž odvádí nemalé daně? To asi ne, že? Je v rozporu snad jen s přáními některých politiků, kteří mu závidí jeho majetek, kterého dosáhl vlastní prací. Něčeho, čehož ti neschopní a líní politici sami dosáhnout neumí. A dotace Agrofertu? Zase jen politické a závistivé kecy nemalé části politiků, zejména z politických stran a hnutí STAN. Části společnosti, která prohrála volby a není schopna si to přiznat. Také to ukazuje na její mentální úroveň. Není totiž nic jednoduššího než všechny dotace firmám zrušit. To však asi podle politických stran a hnutí STAN nejde. Asi proto, že by se rychle ukázalo, které a čí firmy jsou schopné a které ne. Co dělají naši politici a předsedové vlád? No přece to, co jim diktují jejich politické strany a hnutí. Nic jiného!. Tím ovšem vytvářejí vysoce funkční systém, že?

"Není totiž nic jednoduššího než všechny dotace firmám zrušit..." To si vážně myslíte? A proč jen firmám - největší dotace z českých daní u nás pobírá sport - až 2x víc, než zemědělci. Nebo chcete hrdě odmítnout dotace od EU s tím, že platit budeme dál?

Problém je v tom, že dotace jsou sice nejviditelnější, ale rozhodně ne nejškodlivější způsob deformování podnikatelského prostředí. Tím je účelová úprava zákonů, vyvlastňování "ve veřejném zájmu", vydávání certifikací a licencí, daňové úlevy, cenové regulace a stropování...