Pan Miloslav Grundmann tvrdí, že je Andrej Babiš stále ve střetu zájmů i když Agrofert nevlastní. Velmi podnětná idea, která by de facto zcela zrušila možnost dát se do politiky komukoliv.

Andrej Babiš se hájí tím, že své firmy neřídí. Jenže podstatou střetu zájmů není řízení firmy, ale souběh veřejné moci a soukromého ekonomického zájmu. Na argumentaci Andreje Babiše ve věci Agrofertu je pozoruhodné především to, že odpovídá na vedlejší otázku. Zdůrazňuje, že své firmy neřídí. Jenže spor se nejmenuje spor o řízení firem, ale střet zájmů. A už samotný název napovídá, kde leží podstata problému: nikoli v tom, kdo firmu každodenně řídí, ale v tom, zda člověk vykonávající veřejnou moc má zároveň soukromý zájem na výsledku rozhodnutí, která činí.

Inu, podobných názorů, že Babiš je stále ve střetu zájmů, jsem v poslední době přečetl skutečně hodně. V zásadě všichni autoři se drží teze, že Babiš je ve střetu zájmů proto, že jeho rozhodnutí ovlivňuje zemědělský sektor, v němž Agrofert získává dotace z EU i ČR. I když tedy Agrofert nevlastní, vlastní ho jeho děti a on pro své děti udělá všechno na světě. Tečka.

Tato argumentace má v zásadě jednu jedinou chybu. V takovém to střetu zájmů je de facto každý premiér Česka či jakéhokoliv jiného státu. O „obrovském střetu zájmů“ se ostatně hovoří i v USA v případě Donalda Trumpa. Tam se ale dodržuje text zákona a nikdo na Trumpa neútočí tak, jako naši opoziční politici.

Takže – každý náš premiér je na základě konstrukce střetu zájmů podle Grundmanna ve střetu zájmů. Má manželku učitelku? Když přidá peníze učitelům a nepřidá neučitelům, může být podle Grundmannovy definice obviněn ze střetu zájmů. Má děti, kteří podnikají v oblasti zemědělství – mají statek nebo malou farmu? Přidá dotace pro zemědělství a nepřidá do sektoru služeb a hned může být obviněn ze střetu zájmů.

Takto široce pojatý střet zájmů je de facto nástrojem, jak k moci dostat naprosto neúspěšné lidičky, jejichž děti jsou nezaměstnaní. Ovšem pozor – přidá se podpora nezaměstnaným, a i tento zcela neúspěšný „premiér“ by mohl být kárán za svůj střet zájmů.

Zdá se, že právě tato politika antibabišismu za jakoukoliv cenu ukazuje, jak směšné je vyčítat Babišovi střet zájmů tím, že se zdůrazňuje „celospolečenský dopad“ jeho střetu zájmů. Na tento střet zájmů je ovšem každý zákon krátký a plyne z něho jenom jedno doporučení – úspěšní lidé v jakémkoliv oboru by se neměli stát premiéry či politiky obecně, protože by mohli podporovat obor, ve kterém pracují. To by byla realizace „Grundmannovy poučky“ v praxi.