Když se před časem objevila zpráva, že vláda zvažuje obnovení povinných odvodů do armády i mimo válku, způsobilo to v médiích takřka bouři. 16. března 2015 však schválila legislativní rada vlády novelu branného zákona, která toto opatření skutečně zavádí, a to dokonce v tvrdší podobě, než se původně zamýšlelo, aniž by tomu média věnovala větší pozornost. Otázkou je, zda to opravdu vyřeší personální problémy Armády ČR.
Na prvním místě je nutno si ujasnit, co platí v současné době. Jak určitě všichni víme, povinná vojenská služba byla zrušena. Poněkud méně se však ví, že v zákoně zůstala zakotvena branná povinnost (tedy povinnost podílet se v době války či ohrožení státu na obraně), jež se vztahuje na všechny muže i ženy ve věku od 18 do 60 let. Zákonitým důsledkem je proto možnost, aby stát nařídil i povinné odvody do ozbrojených sil, ale (a právě to chce vláda novelou měnit) jen ve válečném stavu nebo stavu ohrožení státu.
V loňském roce se mluvilo o změně, která by umožnila zahájit povinné odvody i v době míru, pokud by však země čelila reálnému nebezpečí. Důvodem je fakt, že pokud by se k takovému opatření sáhlo až za války, mohlo by být zkrátka pozdě, jelikož noví odvedenci by již nemohli stihnout potřebný výcvik. Názory odborníků i politiků napříč spektrem se lišily, ale pozornost médií se po krátkém zájmu zaměřila zase na jiná témata.
Novela, kterou rada vlády podpořila v březnu, ale zavádí povinné odvody takříkajíc „rovnou“, resp. bez ohledu na bezpečnostní situaci. Bude-li zákon v této podobě schválen, bude od ledna 2017 zahájen proces odvodních řízení pro všechny muže a ženy, kteří v lednu 2016 dovrší věk 18 let. Je třeba zdůraznit, že se v žádném případě nejedná o obnovení nenáviděné „vojny“ a že Armáda ČR zůstane v době míru profesionální.
Povinné odvodní řízení znamená jen tolik, že občan vyplní několik dotazníků, dostaví se před odvodní komisi a podrobí se přezkoumání svého zdravotního stavu. Nenastane-li válka či jiný krizový stav, celá záležitost tím pro něj končí. Armáda prostě chce jen vědět, s kolika lidmi se dá v kritické situaci počítat pro obranu. Obdobně to nyní funguje v řadě západních zemí, které mají profesionální armádu, probíhá ovšem povinná registrace mladých lidí pro případ nutnosti povolat větší počet osob (je to tak např. ve Francii).
Je však hodně sporné, jestli toto opatření přinese řešení personální krize, s níž se dnes Armáda ČR potýká. Velká většina útvarů nemá naplněné tabulkové stavy, nedostává se mnoha profesí, armáda stárne (průměrný věk českých vojáků dnes činí 36 let) a nemáme ani dostatek kvalitně vycvičených záložníků. Aktivní zálohy dobrovolné dnes mají stav necelých 1200 mužů, avšak ve skutečnosti by byl nutný počet řádově v desetitisících. Povinné odvody snad mohou přinést cenné informace, ale popsané potíže zůstanou.
Daleko větší pozornost by se měla věnovat právě zálohám, o nichž nedávno mluvil také Miloš Zeman, když navrhl „domobranu“ s tříměsíčním výcvikem. Vzory v zahraničí se zajisté nalézt dají, např. americká Národní garda. V každém případě by se však mělo trvat na dobrovolnosti. Lze totiž očekávat, že výše popsaný návrh povinných odvodů (ačkoli čistě „informačních“) se v parlamentu i u veřejnosti setká s velkým odporem.
Stručně řečeno, armáda by měla lákat, nikoliv nutit. Existuje více než dost způsobů, jak získat osoby pro dobrovolné zapojení do obrany státu a usnadnit fungování záloh (např. by se mohly začít řešit potíže se zaměstnavateli záložníků). Na to všechno je ale nutná racionální koncepce a také dostatek financí. Každopádně bychom měli dávat pozor, aby některá navrhovaná řešení nakonec nepřinášela spíše nové problémy.