Veřejná debata o možném návratu povinné vojenské služby v Česku nabírá na obrátkách. V situaci, kdy se bezpečnostní situace v Evropě stává nejistější a armáda upozorňuje na nedostatek záloh, se mnozí politici i odborníci vracejí k myšlence základního výcviku pro občany. Pakliže se ale povinná vojna vrátí, měla by být skutečně pro všechny – tedy i pro ženy. A co víc, v duchu genderové rovnosti by měla být pro ženy dokonce delší než pro muže. Zdůvodnění? Protože se v průměru dožívají o sedm let více. Rovnost znamená stejné povinnosti, nejen výhody. Dlouhé roky se hovoří o rovnosti pohlaví – ženy mají stejný přístup k vysokým funkcím, mohou sloužit v armádě, být policistkami, hasiči. V mnoha profesích se usiluje o genderové kvóty, aby měly stejné šance jako muži. Pokud ale chceme být důslední, mělo by to platit i naopak – tedy i ve chvílích, kdy jde o povinnosti, nejen o práva.

Nerovnost v délce života

V minulosti se povinná vojenská služba týkala výhradně (mladých) mužů. Dnes už ale nic takového neobstojí. Buď jsme si skutečně rovni, nebo ne. Pokud se má vojenský výcvik obnovit, je naprosto spravedlivé, aby se týkal všech občanů, nejen poloviny populace. A právě proto by se ženy měly připravit na stejnou zodpovědnost jako muži. Mužská a ženská biologie se liší, a to nejen v otázce fyzických dispozic. Statistická čísla hovoří jasně: průměrná délka života mužů v Česku je přibližně 74 let, zatímco u žen je to přes 81 let. Ženy a dívky tedy mají v průměru o sedm let delší život, což je značný rozdíl. Možná jde i o narušení rovného přístupu k ústavnímu právu na život. To ovšem nyní raději neřešíme.

Pokud by tedy muži sloužili vojenskou službu například rok, ženy by měly být v armádě alespoň o pár měsíců déle, aby se to vyrovnalo. Samozřejmě, některé ženy a političky mohou namítnout, že fyzicky by na vojně měly těžší podmínky. To je však řešitelný problém – vojenská služba se netýká jen boje, ale i podpůrných činností, zdravotnické pomoci, logistiky či technického zázemí. Mohly by se také více využít k šíření (a naopak k rozkrývání) válečných dezinformací a hoaxů.

Zlo klepe stále silněji i na naše dveře

Každý dnes může (a musí, doba je zlá) najít své uplatnění podle svých nejlepších schopností. Ve světě, kde hrozby nejsou jen hypotetické, ale reálné, nemůžeme nechat obranu našeho demokratického právního státu jen na jedné polovině populace. V krizových situacích musí být každý připraven přispět, ať už je to muž nebo žena. Stejně jako máme stejný volební hlas, stejná práva a stejný přístup ke vzdělání, zdravotní péči a zaměstnání, měli bychom mít i stejné povinnosti. Pokud tedy přijmeme hypotézu, že vojenská služba by se měla obnovit, pak by neměla být diskriminační. A naopak – pokud někdo tvrdí, že ženy by měly mít kratší nebo žádnou vojenskou službu, pak by měl také říct, zda by muži měli mít například nižší důchodový věk, když se dožívají kratšího života.

Chceme rovnost? Určitě ano! Pak pojďme být důslední nejen na papíře!

Psáno pro Lidovky.cz