29.3.2024 | Svátek má Taťána


ARMÁDA: Hrdinové bez bázně i bez kontroly

19.6.2013

Exšéf Vojenského zpravodajství a předseda státních hmotných rezerv generál Páleník skončil ve vazbě. Jeho nástupce generál Kovanda je stíhán na svobodě. K vlastnímu profesnímu a morálnímu selhání se aspoň postavil chlapsky a k tomu, z čeho byl obviněn, se přiznal.

Můžu si ho vážit za jeho bojová nasazení v Hindukúši, ale v čele rozvědky nemá co dělat. Bez předjímání rozhodnutí řádného soudu lze s velkou měrou pravděpodobnosti konstatovat, že trestný čin se stal a že vojenská špionáž byla flagrantně zneužita proti občanům této země.

Proč v historii AČR nejvíce dekorovaný generál Páleník také nepřizná vlastní pochybení? Odpověď musí dát vyšetřování, protože jeho stíhané selhání nemuselo být jediné.

Přestože je šéf tajné služby jejím hlavním reprezentantem jak uvnitř země, tak pro spojence, skutečným poškozeným je Vojenské zpravodajství a jeho kredit ve všech rozměrech. Ředitelé služeb většinou nedobrovolně odcházejí v případech, kdy někteří pracovníci poruší zpravodajskou etiku či dokonce zákon. Zde jde ale o naprosto opačný případ.

Nemůžu souhlasit s tím, že zatčení dvou generálů imobilizuje vojenskou službu, byť v kontextu razií u pánů Janouška a Rittiga mohlo budit emoce. Naopak, právě jejich protiprávní konání má závažný vliv na organizaci. K její destrukci docházelo v letech 2002 až 2004. Zneužití vojenských zpravodajců proti občanům této země (včetně amatérismu, s jakým tak činili, je zarážející, jeden sledovaný je odhalil) je jenom důkazem, že se náprava škod zdaleka nepodařila, ač jsem tomu v jednu chvíli začínal věřit.

Řediteli VZ přímo podřízený plukovník Pohůnek, který měl dohlížet na vnitřní bezpečnost služby, "odkrýval" bezpečnostní rizika v oblasti Hrzánského paláce a bydliště premiérovy ženy. Stálo by za to vědět, jak se věnoval tomu, čemu skutečně měl, a jak je zpravodajství vnitřně bezpečné. Který další "odborník" a odkud mu pomáhal.

Jak má mít občan, který z podstaty nikdy nebude milovat "tajné", důvěru v to, že aspoň fungují dle zákona, jsou adekvátně kontrolováni, když ředitelé služby zákony podle všeho vědomě porušují? Jak ctí zákonnost a zpravodajskou etiku nižší stupně řízení a jednotlivci, páchne-li ryba od hlavy? Jak často byla služba zneužita v letech 2007 až 2012? Komu " jinému" sloužila? Čí zájmy ochotně plnila? Kolika lidem možná zkazila profesní život či je jinak poškodila?

To jsou nepříjemné, leč legitimní otázky, a není jich málo. Odpověď na ně potřebuje znát veřejnost, příslušníci ministerstva obrany, vojáci Armády ČR, ale i ti ve službě, kteří by se nikdy nenechali propůjčit k nezákonnostem. Věřím, že takových je drtivá většina.

Další dimenzí skandálu je poškození kreditu v zahraničí. Každý ředitel partnerské organizace, zpravodajci v NATO a EU, si logicky kladou otázku. Šlo o jednorázové selhání na domácí půdě, nebo o běžný modus operandi? Jak se tento fakt mohl projevit ve spolupráci? Pověst lze snadno ztratit, ale vydobýt si dobré jméno zpět může trvat dlouho a nemusí se to už nikdy povést.

Jaký stín to vrhá na 601. skupinu speciálních sil, která je součástí vojenského zpravodajství? Pánové Páleník a Kovanda jim v Prostějově v minulosti veleli, úspěšně s nimi plnili bojové úkoly v Afghánistánu. Teď se jejich část opět chystá na bojovou misi.

Jak se na tuto spojitost dívají spojenci, v rámci jejichž řad budou působit a jejichž pomoc budou potřebovat? Není možná na místě jejich podřízení Armádě ČR, kam systémově patří?

Resort obrany za dvacet let nebyl schopen zpracovat, přijmout, ale hlavně dodržovat kariérní řád, který by garantoval, že do vysokých generálských funkcí se nedostávají lidé, kteří na ně nedorostli, ač se na nižších funkcích, byť v bojových operacích, osvědčili.

Je systémové, že jsou vojáci povyšováni do plukovnické hodnosti již ve věku 36 let, do první generálské, aniž by jim bylo čtyřicet, a to vše v kontextu, že by měli sloužit do 62 let?

Pokud nebude ustavena skutečná a efektivní kontrola tajných služeb včetně přístupu do jejich živých svazků, nebudeme si jisti, že obdobné excesy nebudou ohrožovat demokracii v zemi.

Právo, 17.6.2013

Autor je bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby, dnes bezpečnostní poradce