Když kabinet Petra Nečase vysvětluje důvěru jen 16 % občanů, argumentuje neodvratitelnou nutností reforem a předchozím životem nad poměry. Komunikační strategii trojkoaliční vlády charakterizuje vyžívání se ve vlastní neoblíbenosti a přijímání role oběti, díky níž se žene do bolestivé prohry v podzimních volbách. Proč Nečase čeká na podzim tak tvrdá porážka?

Přestože se na krajské úrovni o celostátních tématech nerozhoduje, takováto témata volby do krajských zastupitelstev a hejtmanů vyhrávají. Navíc tyto volby druhého řádu vždy vyhrává opozice. Škrtající vláda je nepopulární z definice své práce – a Nečasův kabinet není výjimkou, navíc nekonečné hašteření uvnitř kabinetu s Věcmi veřejnými kabinetu ukradlo zhruba 30 procent důvěry občanů od jejího nástupu v červnu 2010.

Když vynecháme komunikační excesy v uvnitř trojspolku ODS - TOP 09 – VV, za dva roky působení pravicové koalice se rýsují dvě hlavní témata, v jejichž vysvětlování lodivodi státu selhávají. Vysvědčení tak pro Nečasovu partu bude značně nepříznivé.

Kolovrátek robotického šetření

Vysvětlovat a komunikovat utahování opasků je málokdy úspěšné, když nemáte v ruce vnější hrozbu – strašáka. Toho si tedy pravicové strany (ODS a TOP 09) našly v řeckém dluhovém fenoménu, díky jehož zdůrazňování došlo k porážce Paroubkovy ČSSD.

Konzervativně-pravicový recept byl okořeněn bojem pálení korupčních čarodejnic na všech úrovních a na všech možných tiskových konferencích, jak požadovala (tehdy jakoby) strana Věci veřejné. Mantry šetření, točící se okolo maxima 3 % deficitu ročního rozpočtu, se snaží koalice držet zuby nehty – naprostá většina nepříjemných rozhodnutí je ospravedlňována nutností škrtat a apokalyptickým příkladem řeckého zadlužení.

Jako hlavní argument prvotní koaliční existence není špatný, ale po vítězných volbách se komunikační paleta zdůvodnění jednotlivých kroků měla rozšířit – jak premiér, tak ministři však jen roboticky opakují pořád stejné fráze. Šíří se tak pocit, že zemi vládnou přednastavené škrtací stroje, nikoliv zodpovědní hospodáři a chápaví lidé.

Slovníkem vědce, ne člověka

Z pohledu politické komunikace totiž existuje mnoho způsobů, jak úspěšněji zabalit, formulovat a zdůvodnit politiku plošného škrtání – když premiér neustále mluví pouze o procentech HDP a miliardách zadlužení, pro obyčejného občana působí jako vzdálený a buzerující aristokrat.

Vystudovaný fyzik se po letech v překlimatizovaných zasedačkách ODS nenaučil mluvit jazykem běžných lidí - na pivo by tak s ním nikdo nešel. Kabinet s původně nejširší podporou (118 křesel) se tak za dva roky díky své nepřesvědčivosti stal týmem fackovacích panáků a odpadlíků.

Premiér by měl užívat jednoduchý a přímý apel na budoucí generace - většina českých rodin sama od sebe šetří na budoucnost svých dětí. Vrchní manažer země by měl vytrvale tvrdit, že kroky jeho týmu směřují ke konkrétnímu cíli, přesně vyjádřitelnému a uchopitelnému. Zřejmé strašení konkrétními reálnými dopady by působily mnohem přesvědčivěji než nekonečné omílání nudných číslic a zauzlence typu vytýkání před závorku.

Poukazování na úspěšné změny za dva roky práce jednoduchým jazykem a představování dalších plánů by se mělo stát prioritou dalších měsíců, nikoliv jen doprovodnou činností. Americký prezident také před midterm elections vede zřejmou komunikační kampaň, protože ví, jak je jeho obraz důležitý.

Případ druhý: Ach, (zas) ty církve...

Kromě konsolidace veřejných rozpočtů se pravicová vládní parta rozhodla majetkově se vyrovnat s církvemi. Místo využití rozsáhlým argumentačních možností vsadila na dva neviditelné ministry (kultury - Bessera a Hanákovou) a opětovné vtloukání klínů do hlavy – že se něco musí udělat, aniž by kabinet vysvětlil proč.

Mohutný transfer nemovitostí a financí ve prospěch církví je většinou společnosti (nesouhlasí s ním dle průzkumů 69 % občanů) považován za nesprávný, takový mocenský vzestup církví by dle ČSSD neodpovídal realitě dnešního Česka, kde se k registrovaným církvím hlásí tři lidé z deseti.

Toto vnímání však lze výtečně využít pro obranu vládního kroku – obecná a nepopiratelná nechuť k církvím totiž může být důvodem celého vyrovnání se s náboženskými institucemi. Petr Nečas by neměl hovořit o správnosti kroku (když v prostředí zmítaného mediálními korupčními kauzami na spravedlnost nikdo neslyší), ale na výhodnost vypořádání se s církvemi pro celou společnost. Zní to šíleně?

Málokdo ví, že stát dodnes pokrývá platy duchovním a církve přímo závisí na státním rozpočtu. Daňoví poplatníci tak doslova platí provoz církví. Proč by v zemi ateistů měl stát platit z veřejných peněz službu, kterou využívá jen 30 % populace? Hlavním argumentem pro restituce by mělo být odpoutání a odstřihnutí církví od veřejných peněz z kapes všech a přínos pro rozvoj menších obcí, kde církevní pohledávky doslova hnijí.

Komunikačně neschopná a slabá ministryně kultury bohužel nedokáže (a už se ani nesnaží) vysvětlit jednotlivé zahrnuté položky a způsob ocenění půdy. Vládní komunikační strategie by se tak měla zaměřit na přesměrování neoblíbenosti duchovních ze svého trika na samotné církve. Proč premiér nedotlačí arcibiskupa Duku a další široce uznávané církevní autority, aby pomohly vysvětlit tento krok?

Ideální čas pro změnu

Petr Nečas má velice slabého protivníka v též absolutně necharizmatickém Bohuslavu Sobotkovi, který se sice povinně naučil opakovat marketingovou frázi my jako sociální demokraté, avšak mezi slepými je jednooký králem.

Proto má premiér navíc v souvislosti s kauzou Rath (která rázem utnula veškeré snahy ČSSD a odborářů o předčasné volby) trochu času na přehodnocení své komunikační strategie. Ideální časování pro nadechnutí se po dvou letech v úřadu nastává i díky rošádě křiklounů Věcí veřejných za neviditelné LIDEM.

Premiér také není schopen vytěžit jakýkoliv kapitál z policie, která konečně začala zatýkat za korupci – což byl jeden z velkých nadpisů vládního programového prohlášení před dvěma lety. Když začne vysvětlovat, nedostane na podzim tolik na frak a za dva roky jej nečeká osud pravice na Slovensku. Tedy porážka na celé čáře a odevzdání žezla levici.

Převzato z JakubJanda.blog.idnes.cz se souhlasem autora