5.12.2019 | Svátek má Jitka


ANALÝZA: Proč nemůže Senát schvalovat ratifikaci Lisabonské smlouvy

5.5.2009

Vše, co se dá vyjádřit, dá se vyjádřit jasně
Wittgenstein

1. Senát PČR požádal podle § 117b odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu, § 71a odst. 1 a § 71d odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve svém 379. usnesení Senátu ze dne 24. dubna 2008. Ústavní soud o přezkoumání souladu Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem ČR podle čl. 87 odst. 2 Ústavy ČR - resp. ve své předvídavosti rovněž výslovně podle § 71e zákona o Ústavním soudu.

2. Do vyhlášení nálezu podle § 71e zákona o Ústavním soudu - který je jediným závazným ustanovením zákona, upravujícím věcné náležitosti rozhodnutí nálezem v případě posuzování souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem (což je podle jejího vyjádření mj. i názor Vlády) - bylo jednání o Lisabonské smlouvě v Senátu přerušeno podle § 117b odst. 4 zákona o jednacím řádu Senátu.

3. Ústavní soud návrh připustil a zahájil v plénu řízení přezkumu souladu Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem podle § 11 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Řízení uzavřel nálezem 446/2008 Sb. V tom Ústavní soud v bodu 12. potvrdil, že si je vědom, že Senát ve svém podání žádal i o rozhodnutí podle § 71e zákona o Ústavním soudu, nicméně nezmínil to ani v preambuli, ani v bodu 1. nálezu. Nález lze tedy nanejvýš respektovat striktně pouze v rozsahu, v jakém Ústavní soud ve věci rozhodl - a především se jasně formálně ani věcně nejedná o rozhodnutí nálezem podle §71e zákona o Ústavním soudu, o které žádal Senát.

4. Ústavní soud jasně dosud vůbec nerozhodl nálezem podle litery § 71e zákona o Ústavním soudu, a zjevně se při svém dosavadním rozhodování dosud ani plně neřídil § 71d odst. 3 zákona o Ústavním soudu a dokonce extenzivním výkladem za použití analogie s posuzováním jednotlivých ustanovení zákonů vydání jakéhokoliv rozhodnutí nálezem v souladu s literou § 71e odst. 2 zákona o Ústavním soudu body 74.-77. a 123. svého nálezu 446/2008 Sb. v principu znemožnil (a jedná se možná mj. až o porušení čl. 9 Ústavy) - a to mj. prý z důvodu, aby prý umožnil další podání - což prakticky přinejmenším znamená, že 17 senátorů, 41 poslanců, či prezident by mohli ratifikaci Lisabonské smlouvy účinně blokovat dalšími podáními, což je - jak prezident předvídavě varuje již ve svém písemném vyjádření - absurdní a mimořádně nepraktické.

5. Jednání Senátu o Lisabonské smlouvě je proto ze zákona podle § 117b odst. 4 zákona o jednacím řádu Senátu stále přerušeno - až dokud rozhodnutí Ústavního soudu nálezem nebude splňovat náležitosti nálezu podle § 71e zákona o Ústavním soudu - a takové rozhodnutí je Ústavní soud povinen vydat podle § 71d odst. 2 zákona o Ústavním soudu i bez dalších návrhů a bez zbytečného odkladu - Ústavní soud je § 71d a § 71e zákona o Ústavním soudu jednoznačně vázán podle čl. 88 odst. 1 i 2 Ústavy ČR (-i navzdory logice jeho zákonu o Ústavním soudu - potažmo Ústavě ČR - věcně i formálně jasně nekonformního výkladu v nálezu 446/2008 Sb.).

6. Dokud tak Ústavní soud neučiní, nebylo by v Senátu jednání a případné hlasování o souhlasu s ratifikací Lisabonské smlouvy v souladu se zákonem o jednacím řádu Senátu - neboť soulad Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem - tak jak se o tom v podstatě shodně mluví v § 117b odst. 1/1 jednacího řádu Senátu, čl. 87 odst. 2 Ústavy ČR a § 71d odst. 3 zákona o Ústavním soudu - dosud nebyl plně Ústavním soudem posouzen, tudíž ani nebylo vydáno žádané rozhodnutí nálezem podle § 71e zákona o Ústavním soudu. -Je zřejmě nutné pro to, aby mohl Senát o souhlasu s ratifikací smlouvy vůbec jednat a mohl pak případně schválit souhlas s její ratifikací (ne věcně smlouvu samotnou - u nás parlament vůbec neschvaluje text smlouvy, ten schválila mezivládní konference - schvaluje souhlas s její ratifikací). A proto také zároveň - aby ji prezident mohl pak i případně ratifikovat - musí Ústavní soud podle zákona o Ústavním soudu dospět k závěru, že "smlouva není v rozporu s ústavním pořádkem", a na základě toho pak vydat explicitně nález, že její "ratifikace není v rozporu s ústavním pořádkem". -Zákon o Ústavním soudu přesně toto rozhodnutí ukládá, dojde-li Ústavní soud vůbec k závěru, že smlouva není v rozporu s ústavním pořádkem - jinak právo prezidenta ratifikovat ji (v čl. 63 odst. 1 pís. b) Ústavy) vzhledem k ní vůbec nevzniká a nevzniklo by ani jen případným kladným rozhodnutím Senátu, neboť bez dalšího by stále platila ona překážka ratifikace v čl. 87 odst. 2 Ústavy, odstranitelná pouze rozhodnutím Ústavního soudu, že ratifikace Lisabonské smlouvy není v rozporu s ústavním pořádkem. -O tom žádal Senát podle zákona rozhodnout, o tom stále trvá vážná pochybnost, a přesně takové rozhodnutí nálezem zná vůbec české právo v předmětném přezkumu Lisabonské smlouvy - má-li být tato pochybnost spolu s onou překážkou odstraněna.

7. Dokud nebude v Senátu třípětinovou většinou přítomných senátorů vydán usnesením souhlas s ratifikací - na což je vzhledem k podání Senátu nyní zjevně třeba rozhodnutí Ústavního soudu podle litery § 71e odst. 2 zákona o Ústavním soudu - nebude moci prezident Lisabonskou smlouvu podle Ústavy ratifikovat. A jestliže nebude v Senátu souhlas s ratifikací Lisabonské smlouvy schválen v plném souladu se zákonem o jednacím řádu Senátu, nebude se samozřejmě možné divit, když ji prezident neratifikuje - neboť bude moci mimo samozřejmě věcných politických či právních argumentů k obsahu smlouvy argumentovat i tím, že: a) souhlasu Senátu s ratifikací nebylo dosaženo v plném souladu se zákonem, ani b) nebylo určováno, zda je (celý) obsah Lisabonské smlouvy v souladu s (celým) ústavním pořádkem, ani rozhodnuto, že s ním (celý) není v rozporu, ani c) především nebylo rozhodnuto, že i případná ratifikace Lisabonské smlouvy není v rozporu s ústavním pořádkem - a říci pak zcela oprávněně, že proto smlouvu ratifikovat nemůže.

Pokud by k takovémuto vývoji došlo, a prezident byl přesto politicky či dokonce právně nucen k ratifikaci způsoby, které naznačují někteří opoziční prominenti, bylo by se lze - vzhledem k naprosto zásadní podstatnosti změn, které by Lisabonská smlouva přinášela do vztahu České republiky i ostatních zemí Evropy a jejích obyvatel k EU - důvodně obávat celkové destabilizace politické situace v ČR a velmi závažných důsledků podle mezinárodního práva.

Poznámka redakce: text v plném znění včetně dodatků najdete zde.



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.