Po uveřejnění mého článku (Proč jednoznačné ANO americké základně?, 26.2.), se na stránkách NP rozeběhla celkem slušná debata, ve které padlo mj. také několik velmi zajímavých protiargumentů. Rád bych tímto doplněním reagoval alespoň na jeden z těch důležitějších, který se týká technické charakteristiky systému, a to: „BDM systém umístěný u nás nebude schopný sestřelit raketu středního doletu odpálenou z Íránu nebo Sýrie, protože tyto rakety poletí příliš nízko a nebude také dostatek času na reakci.“

Předně, interceptory, odpalované ze země, zasahují nepřátelskou raketu v její druhé fázi letu, kdy je mimo atmosféru. Pro první fázi, tedy proti raketám těsně po startu, je určen letounový laser, který bude umístěn pravděpodobně na Boeingu 747 (prozatím ve vývoji), kdy propálením těla střely přivede k explozi její pohonné hmoty. Pro poslední fázi, tedy zasahování hlavic před jejich dopadem, poté, co začaly sestupovat zpět do atmosféry, jsou určeny systémy Patriot, nebo vyvíjený THAAD (velice zajímavě proto působí oficiálně ještě nepotvrzená zpráva, že Polsko by výměnou za instalaci základny na svém území, mohlo požadovat od USA dodávky Patriotů, což také vnucuje otázku, co by za to měla chtít ČR). Je tedy pravdou, že teprve celý tento systém zajistí spolehlivé ničení omezeného počtu balistických střel. V této souvislosti si dovolím odhadnout, že evropská základna pro letouny nesoucí lasery by mohla v budoucnu být v Anglii. ČR si může (dokonce měla by) opatřit a provozovat antirakety pro terminální fázi (ať již americké, „evropské“ nebo ruské), ale nebude nikdy schopná (především finančně) vybudovat systém pro první a druhou fázi.

Celý systém BDM je určen pro zasahování raket či hlavic mimo atmosféru ve výškách nad 50 km. Abychom zjistili, jak dlouho a jak vysoko poletí raketa z Íránu do ČR, pojďme si udělat jednoduché porovnání. Rakety Šaháb-3 (včetně vyvíjené Šaháb-4) patří do kategorie MRBM (Medium Range Ballistic Missile), tedy balistických raket středního doletu. Indická raketa Agni I s doletem okolo 1450 km, patřící do stejné katerogie, bude mít podobné charakteristiky balistické křivky i rychlosti. Při odpálení v optimálním úhlu 45°, kdy má také nejdelší dostřel, má střela apogeum (tedy nejvyšší místo balistické křivky) ve výšce zhruba 185 km. To je téměř 4x více, než „vyžaduje“ BMDS. Zároveň doletí do vzdálenosti 860 km za zhruba 7 minut. Vzdálenost 2500 km (Írán – Praha) by tedy taková střela zvládla asi za 20 minut. Detekovat odpal, vypočítat dráhu střely a zhodnotit riziko něco málo času zabere (řádově minuty), kritickým místem je ovšem vlastní rozhodnutí o sestřelu, tedy (jako vždy) lidský faktor. Stále však, podle mého, zbude dost času na odpal vlastní antirakety. Po technické stránce je tedy BMDS naprosto “kompetentní” zasahovat i střely kategorie MRBM.