Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Pěkné, až na jednu logickou chybku v úvodu

"Zatímco dřív byl prezident výsledkem dohod v Parlamentu, a proto musel Parlament poslouchat" - to není pravda. Prezident nemusí a nikdy nemusel Parlament poslouchat (s malou výjimkou, kdyby aspiroval na znovuzvolení). Poslouchat by Parlament musel, kdyby jej Parlament mohl odvolat.

Parlament prezidenta ovšem volil s vědomím tohoto faktu a tak volil člověka, u kterého poslanci a senátoři předpokládali, že nebude s nimi v příkrém rozporu. A proto to fungovalo, jakkoli ta volba byla na hranici vkusu (nábojnice na záchodě, zadržení poslanců apod).

Přímá volba tuto delikátní rovnováhu bez náhrady narušila, Zeman dokonce první volby vyhrál se slibem, že zabrání pokračování pravicové vlády, což docílil tím, že cíleně jmenoval vládu přátel, která měla nulovou šanci na získání důvěry - to je věc, kterou zajisté autoři Ústavy na mysli neměli.

Re: Pěkné, až na jednu logickou chybku v úvodu

Ústava je Zákon a Zákony jsou děravé....

Analýza má jednu vadu

Výsledek znám dopředu podle jména autora. Ostrá tužka odůvodní vše.

Re: Analýza má jednu vadu

Aha, takže co se tam píše je jedno, stačí jenom znát autora. Hm, tak to by někomu možná stačilo tu tužku vrazit do prdele, na co psát nějaké analýzy.

Řeknu to krátce.

Hlava pomazaná, ohýbá ústavu jak chce, a dvě vládní hlavy podělané, drží hubu. Kde to jsme? Nejsme v p...., ale v Česku.

Re: Řeknu to krátce.

Volte příště zase Drahoše a uvidíte, kde budete potom. :-P

Kocoure, SKVĚLÉ!

Smekám klobouk.

Jen k poslední větě připomínám, že není-li president členem žádné politické strany, může být nadále arbitrem. Dokonce si myslím, že byl-li by president členem politické strany, která se do padlamentu nedostala, mohl by být arbitrem - i když samozřejmě s ohledem na program té politické strany by mu mohlo být vyčítáno prosazování jejího vlivu, ač se do padlamentu nedostala.

Pan Zeman není členem žádné politické strany. A ve volbách kandidoval za sebe, nikoli jako kandidát nějaké politické strany. (Obdobně ostatně i pan Klaus nebyl již dávněji před presidentskou kandidaturou členem žádné politické strany, avšak ten nebyl zvolen lidem ve volbách, leč stranami zastoupenými ve sněmovně po volbách, jejichž námětem nebylo, koho bude ta či ona strana prosazovat za presidenta.)

Posledním stranickým presidentem u nás byl Havel. Před Zemanem a Klausem byl nestranickým presidentem jen Hácha, všichni ostatní presidenti byli straníky.

Celá analýza zepomíná na to hlavní !!!

Nebere v úvahu, že Zeman byl komunista, má tedy genetickou vadu. Člověk, který má geny v pořádku nikdy do KSČ nevstoupí.

Tím je veškeré jeho jednání zpochybněno, protože podle mne není svéprávný.

A vy svéprávný jste?

A tvrdí to kdo? A ten, co to tvrdí, je také svéprávný? A tvrdí to kdo? Etc.

Magoři poslanci a senátoři mu dali přímou volbou stejnou

legitimitu na nátlak ulice jako sobě a prezident ji využívá a zneužívá. Čemu se divíte ? Dzp.

Re: Magoři poslanci a senátoři mu dali přímou volbou stejnou

Jo, ale na nátlak magorů občanů.Ztráta paměti?

Já bych i souhlasil s právem prezidenta odmítnout,

jen kdyby ta odmítnutí nebyla tak osobní. A u Zemana je ten osobní pohled nepřehlédnutelný, rovnající se v podtatě pomstě.

Re: Já bych i souhlasil s právem prezidenta odmítnout,

Pokud se týče Osobního pohledu na Zemana, tak ten váš je Nepřehléhnutelný, v podstatě pomstychtivý...

Nejvíc se mi líbí

úvaha o tom, zda může být ministrem člověk, který nosí do sandálů ponožky. (Text je dlouhý, pomůže Ctrl+F.)

Re: Nejvíc se mi líbí

Myslím že to byl Masaryk, kdo říkal, že by nikdy nejmenoval ministrem člověka, který by mu plival do polívky. A Karel Schwarzenberg o mnogo let později dodal, že by s takovým člověkem nikdy neseděl ve vládě.

Ministerský předseda může být vázaný politickou dohodou, která mu velí akceptovat "plivače". Když tuto dohodu poruší, vláda nejspíše padne. Když ale "plivače" jmenuje tak je velké nebezpečí, že vláda padne stejně - ostatní ministři mají právo podat demisi, když jim bude kolega dom té polívky plivat opakovaně...

Prezident je jediný ústavní činitel, který není vázaná žádnou politickou dohodou, zodpovídá se (politicky) jen svým voličům a svým nevoličům, to je dáno legitimitou přímé volby! Má volné ruce - a měl by mít plné ruce práce, aby pomohl ustavit VLÁDU S DŮVĚROU SNĚMOVMNY. V tom je jeho ústavní role, neměl by promítat do "práva veta", když už to právo uplatní, nějaké své politické preference. Respektive, ten ČTVRTÝ právní názor, který jsem zde vyslovil, říká "že by neměl":-)).

Takže to ještě jednou shrnu: když za prezidentem příjde ministerský předseda a navrhne mu jmenovat ministra, a prezident usoudí, že tím jmenováním by se rozbořila křehká konstrukce politických dohod, na kterých stojí a padá důvěra vlady, tak v této situaci má prezident plné ústavní právo návrh vetovat! Ale kdyby chtěl vetovat návrh kvůli programovým prioritám nebom politickým názorům ministra, tak by to bylo přinejmenším velmi sporné. A odhaduji, že by v tomto posledním případě prezident ústavní spor prohrál, pokud by to premiér žaloval a pokud by vůbec byla taková stížnost přípustná - a o tom jsou také velké pochybnosti...

Hranice.

"V Ústavě nenajdeme žádný základ, jak určit, kde končí úřednické posouzení přípustnosti návrhu a kde začíná politické posouzení osobnosti kandidáta... Není podle čeho tu hranici závazně určit, vždy půjde o arbitrární rozhodnutí..."... Hmmm...

Opravdu nenajdeme?

Myslím, že autor opomenul ještě jedno, čtvrté možné stanovisko, které je někde mezi "úřednickým" a "politickým" konceptem. To stanovisko zní, že prezident republiky má právo odmítnou návrh předsedy vlády jen tehdy, když má k tomu nějaký závažný ústavně-relevantní důvod. Když by například akceptování nějakého konkrétního návrhu mohlo zmařit ustavení vlády s důvěrou parlamentu. Pravomoci při jmenování vlády byly svěřeny prezidentovi Ústavou za nějakým účelem - a sice aby jejich naplněním dospěl politický proces k plnohodnotné vládě! Takže když třeba prezident ví, že v danou chvíli ještě není podepsaná žádná koaliční smlouva a jmenování nějakého konkrétního magora by mohlo rozbořit koaliční dohody nebo zmařit přislíbenou podporu ze strany nějaké skupiny poslanců, tak zamítne takový návrh plným PRÁVEM.

Ne jako úředník, který kontroluje, zda navržený kandidát není náhodou třeba pes nebo schořík. Ne jako politik, který odmítá navrhovaného kandidáta, protože nesouhlasí s jeho politickými názory. Ale jako zodpovědný ústavní činitel, jehož jednání směřuje k nějakému cíli, k vládnutí standardní vlády s důvěrou sněmovny, a který nemůže - nemá - nesmí dopustit, aby tento cíl byl zmařen realizací nějakého nedomyšleného návrhu politicky nezkušeného premiéra! Dle Ústavy je to premiér, kdo si vybírá své spolupracovníky, ale je to premiér i prezident, kdo nesou spoluodpovědnost za celý proces jmenování vlády a za jeho zdárný konec!

Takže k té údajně neexistující hranici - ona existuje! Správný je vždy ten výklad Ústavy, který umožňuje lépe zrealizovat úmysl ústavodárce a který umožní Ústavu naplňovat, a nikoliv mařit!

Re: Hranice.

Pane Klepetko, ale tím děláte z prezidenta, nebo těch, kteří by pak posuzovali (novinářů, politiků a diskutérů třeba na NP), že by mohlo v budoucnu, tedy do třiceti dnů po jmenování, vědět, že maří ustavení vlády s důvěrou, věštce, boha nebo tak něco, protože nikdo neví dopředu, jak budou hlasovat poslanci, co nepříjmají rozkazy nikoho a rozhodují dle svého svědomí, jak jim také určuje Ústava.