24.10.2021 | Svátek má Nina


ANALÝZA: Mlhavé dojmy a pojmy

23.6.2010

Po návratu z Kongresu ODS jsem chtěl napsat článek, který by události na kongresu zhodnotil a uvedl je do souvislosti s mou analýzou volebního katastrofy ODS. Především jsem byl rád, že se nenaplnil můj skeptický odhad průběhu kongresu. Jsem rád, že jsem se mýlil. Jsem rád, že se volba členů gremia vymkla z rukou "vyjednavačů", které jsem v kongresových prostorách hotelu Clarion v sobotu večer a v neděli ráno viděl pobíhat se seznamy delegátů v rukou. Nepočínali si příliš konspirativně, věřili, že jako vždy bude výsledkem volby členů nového gremia, co bylo "dohodnuto".

To, čeho jsem byl svědkem, byly dva kongresy ODS. Ten první, sobotní, se příliš nelišil od toho, co jsem viděl a slyšel na předešlých kongresech. Projevy nezněly první den nijak výrazně, po tom, jak dopadly pro ODS volby, ostatně málokdo (kromě mne, ve "skeptické" variantě v mé analýze) čekal oslavné a vítězné projevy. Proto zněla většinou sebekritika s lehkým nádechem optimismu. Obojí jen velmi opatrně.

Ani zpráva dosud jen pověřeného místopředsedy Petra Nečase na mne neudělala příliš velký dojem. I ta zněla velmi opatrně. Petr Nečas se snažil rozebrat příčiny "ztráty důvěry významné části našich voličů". Vypořádal se s nelehkým úkolem elegantně a s ohledem na to, že volba členů gremia, jeho volba a volba budoucích nejbližších kolegů, místopředsedů ODS, ještě neproběhla, byla z jeho projevu cítit - co jiného než velká opatrnost.

Petr Nečas zcela správně přiznal: "Dostali jsme nejvážnější zprávu od voličů, jakou může politická strana dostat. Zásadní ztrátu přízně, zásadní ztrátu důvěry. Ztratili jsme 800 tisíc voličů. Volby jsme nevyhráli, volby jsme prohráli, protože my nemůžeme mít jinou ambici než být nejsilnější českou politickou stranou. Ano, v mnoha ohledech našimi chybami, naší ztrátou důvěryhodnosti jsme doslova a do písmene odradili velké množství svých voličů a doslova a do písmene jsme je vehnali do náruče naší politické konkurence napravo od středu. Pokud porovnáme voliče z roku 2006, tak v těchto volbách nás volila pouze polovina z nich, jedna čtvrtina odešla k TOP 09, jedna desetina odešla k Věcem veřejným."

Mýlil se v jednom: "Ano, my jsme nakonec stáhli náskok před ČSSD, který ještě dva týdny před volbami byl kolem 10 %". Fakta hovoří o něčem jiném. Propad preferencí ODS, který začal po voličům nepochopitelném odvolání leadra dva měsíce před volbami, pokračoval nezměněným tempem: březen 25,5%, duben 22,5%, květen 19%, volby (konec května) 20,22%.* Nezmínil se o tom, že ODS ztratila kritické tři týdny, kdy místo tvrdého finiše kampaně řešila krizi, kterou sama vyvolala, a problém odvolávání svého leadra a předsedy a instalace nového. Jakékoliv byly příčiny ještě většího propadu preferencí ČSSD, mají jen málo společného s kampaní ODS.

Petr Nečas dokonce správně zdůraznil, že ODS je vnímána jako "strana spojená s korupcí", a položil si správnou otázku "Čím to je?"

Odpověděl si kuriózně:

"No, je to samozřejmě částečně i tím, že každá velká strana s významným vlivem na chod státu je vždy podezřelá. Nejen u nás, ale i v pokročilých demokracií.

Určitě nás ale poškodily konkrétní medializované případy a jména. Nebudu je opakovat. Každý si nejméně na jeden takový případ vzpomene.

Vážný problém je, že veřejnost si vzpomene často především na tyto kauzy a naopak obtížně doluje z paměti to pozitivní, co jsme udělali."

"Nebudu hovořit o takzvaných kmotrech. Úmyslně. Pokládám totiž toto označení za jednu z našich největších politických chyb. Takřka na úrovni politického zločinu. Vlastně jsme si jednu silnou nálepku nejen sami vytvořili, ale i natiskli a rozeslali našim voličům. Nikdo nikdy přesně nedefinoval, co tím slovem myslí. Jen se tento pojem vznášel a vznáší nad ODS jako zapáchající mlžný opar.

Věřím, že pokud se poctivě vypořádáme se vším, co jsem dosud zmínil, vypořádáme se i s tímto mlhavým pojmem."

Kauzy existují, existují konkrétní případy, existují konkrétní jména. Všichni si vzpomínáme. Vzpomínal i volič. Za poslední léta bylo těch konkrétních kauz mnoho. Stejně mnoho bylo konkrétních případů. Méně již bylo konkrétních jmen. Petr Nečas je nemusí opakovat, tatáž jména se objevovala u mnoha kauz a mnoha případů. Některá z nich se objevovala v tisku měsíc co měsíc, týden co týden. A někteří z tolikrát jmenovaných seděli v kongresovém sále.

"Kmotrovství", pro ty funkcionáře ODS, kteří mu nerozumí, je pojem pro symbiózu pochybných politiků a pochybných podnikatelů. Vztah mezi nimi se podobá vztahu mezi ruskými politiky a ruskými oligarchy, nebo vztahu mezi americkou mafií a některými americkými odborovými organizacemi. ODS není jedinou stranou, která je touto nemocí zachvácena.

Problém existuje a nemohl se mu vyhnout nikdo z vedoucích politiků ODS. Většina z nich jej ve svých projevech "s nadhledem" přelétla, většina z nich pak parafrázovala slova Petra Nečase: Hovořit o problému, dokonce jej i jen pojmenovat, je "politický zločin".

Mnoho z vedoucích politiků ODS mi řeklo, že Mirek Topolánek stranu vážně poškodil tím, že hovořil o "kmotrech". Téměř všichni odmítají pojem "kmotrovství" a domnívají se, že znají příčinu volebního debaklu: "špinavé prádlo ODS se nemělo prát na veřejnosti."

Zdá se, že si nepovšimli, že špinavé prádlo ODS je vystaveno na veřejnosti až příliš dlouho a že je "pere" kde kdo, oponenti, media, respektovaní i méně respektovaní političtí komentátoři, hospodští političtí diskutéři a snad i ti pověstní "vrabci na střeše". Jediný, kdo je nepral a nepere, je, kupodivu a bohužel, ODS. Teď to, jak můžeme usuzovat z projevů jejich představitelů, bude nová, sjednocená ODS, řešit tím, že pojem "kmotr" bude oficiálně a ceremoniálně vymazán ze stranického slovníku. Pochybuji, že to bude mít úspěch. Již před pěti stoletími Shakespeare napsal, že "co růží zvou i zváno jinak, vonělo by stejně". I kdyby se problému neříkalo tak, jak jej pojmenoval Mirek Topolánek, bude symbióza pochybného byznysu a pochybné politiky vydávat stejný odér a bude stejně odpuzovat existující a potenciální voliče.

Politickým zločinem není o problému hovořit, ale popírat jej a neřešit jej. Bohužel z dikce Nečasova hodnocení posluchač nutně nabývá dojmu, že ODS nechce řešit problém, ale pojem.

Přiznám se, že přestože jsem rozuměl důvodům Nečasovy opatrnosti, byl pro mně jeho projev zklamáním. Cítil jsem v něm spíše zprávu předsedy představenstva akciové společnosti podávanou valné hromadě akcionářů vzápětí po tom, co akcie náhle ztratily polovinu své hodnoty. Přesto, že jsem opravdu chtěl v Petrovi Nečasovi vidět leadra, nedařilo se mi to a stále jsem se nemohl zbavit skepse.

Tolik o prvním dnu 21. kongresu ODS.

Den druhý. Kongres pokračoval volbou Petra Nečase řádným předsedou ODS. Petr Nečas dostal 538 z 601 platných hlasů a to byla první dobrá, i když ještě ne překvapivá zpráva dne.

Šokem byla až druhá zpráva. Davidu Vodrážkovi dávala media stoprocentní šanci na zvolení do funkce prvního místopředsedy. Vodrážka přednesl nominační projev, kterému jsem naslouchal s údivem. Nezdržoval se nějakou analýzou příčin volební porážky, hýřil optimismem a sebedůvěrou a líčil, jak bude tvrdě pracovat pro budoucí vítězství ODS. Bude naslouchat. Bohužel zapomněl naslouchat přímo zde na kongresu. Proto se asi jako jediný nedoslechl o tvrdém vyjednávání krajských bosů, které mu mělo výměnou za podporu Jihočecha Kuby, který je v ODS všeobecně znám jako exponent jihočeského ... (teď bych téměř napsal "kmotra", ale ten pojem je v ODS neznám a jiný dosud nebyl oficiálně schválen) zajistit funkci prvního místopředsedy. Podle Vodrážky se žádné dohody na kongresu nepřipravovaly a nepřipravují. Odpovědí mu byla bouře smíchu v sále.

V ten moment jsem se sice také smál, ale netušil jsem ještě, že jsem byl svědkem zásadního zlomu. Domníval jsem se, že smích znamená, že Vodrážku delegáti neberou vážně. Omyl! Brali jej vážně, zejména ti, kteří byli předem sečteni a "zavázáni" tou dohodou, kterou Vodrážka právě popřel. I oni naslouchali, tentokrát Vodrážkovi, a na nějaké dohody svých krajských bossů rádi zapomněli, vždyť přece žádné dohody nejsou, ani bystrý první místopředseda o žádné neslyšel a ten je nějaký posluchač!

Když pak vystoupila protikandidátka Mirka Němcová s výborným projevem, který vzbudil ještě větší potlesk než Nečasův, bylo na "malér" zaděláno. Ve volbě prvního místopředsedy zvítězila Němcová s 314 proti Vodrážkovým 257 hlasům a od okamžiku, kdy byl výsledek volby oznámen, jako by se jednalo o jiný kongres. Nálada v sále i diskuse v přilehlých prostorách připomínala dobu prvních kongresů, dobu, kdy členové a delegáti věřili, že na nich skutečně záleží, že oni jsou těmi, kdo rozhodují, že oni jsou ODS.

Padl návrh, aby byl blok voleb místopředsedů dokončen bez přestávky a návrh prošel. Petr Nečas požádal delegáty kongresu o volbu jím navržených místopředsedů a delegáti mu vyhověli, bez ohledu na "dohody". Petr Nečas se mi poprvé jevil jako "Leader". Jevil se tak i delegátům a dostal, co chtěl. Delegáti mu zvolili "jeho team".

Jsem rád, že kongres dopadl tak, jak dopadl. Uznávám, že pravděpodobně dosáhl všeho, co se od něho dalo objektivně očekávat, a snad ještě trochu více. Rozhodně bych se ale zdržel nějakých hlasitých projevů nadšení. Nečasovi se podařilo odrazit nápor "těch ještě nepojmenovaných". Ještě ale nezvítězil. Reforma ODS, po které volají nejen voliči, ale, jak ukázal kongres, i řadoví členové ODS, ještě ani nezačala. Kongres nebyl, jak novinové titulky oznamují, "očistou ODS", nebyl ani, jak někteří střízlivější titulkáři tvrdí, "prvním krokem k reformě". Byl ale, a to je důležité, krokem, který ty první reformní kroky umožní, pokud k nim bude vůle a odvaha ve vedení a hlavně v členské základně.

Tyto volby byly referendem o důvěře. ODS důvěru ztratila. Pokud bude odmítat hovořit o příčinách, pokud je bude bagatelizovat, pokud je nepodrobí skutečné a objektivní analýze a pokud se neotevře široké diskusi, ztracenou důvěru nikdy nezíská. Když se o nich zakáže mluvit, problémy nezmizí, ale porostou. Pokud se ODS nebude viditelně a positivně měnit, pokud bude místo o změně hovořit o "jednotě a stabilitě", veřejnost si jen pomyslí, že "rozhádaní hoši se zase dohodli", nic se nebude měnit a vše co bylo získáno, bude zase ztraceno. "Návrat ke kořenům", nebo ideologické proklamace nepomohou. Volič dnes, jak dokázaly volby, od politické strany žádá hlavně to, aby jí mohl věřit. Kdyby chtěl jenom "ideologickou čistotu", vítězily by ve volbách ideologicky vyhrocené strany jako Svobodní, nebo KSČM. Ano, pravicový volič chce stranu pravicovou, vyznávající a praktikující pravicové hodnoty. Ale především chce stranu, jejíž hodnoty nejsou jen fasádou pro symbiózu politiků a pochybných podnikatelů, stranu, která je schopna pravicové hodnoty uplatňovat v reálném světě, která chce pracovat pro voliče a ne s voliči, stranu, která se na něho nedívá jako na nesvéprávné dítě a která mu nelže.

Důvěra se nezíská nějakou revolucí, nějakou jednorázovou "výměnou kádrů". Získání důvěry je dlouhodobý a pracný proces. Znovuzískání ztracené důvěry je ještě těžší. Zatím mě ODS nepřesvědčila, že ten proces zahájila.

Ale teď už nechci být skeptikem. Věřím, že se ODS pod Nečasovým vedením na dlouhou cestu vydá. A budu jí přát úspěch.

*

mezniky vyvoje

dlouhodobe preference








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.