Dokument Jiřímu Paroubkovi napřed přišel poštou, nyní se to stalo jinak. Nějaký jemu neznámý pán mu dal do ruky obálku, v ní cosi bylo. Možná, že v tom není rozpor, třeba poslanec Paroubek pošťáka Ondru nezná. V každém případě Jiřího Paroubka tajemný doručovatel nepřekvapil, on o tom, že se takový dokument připravuje, věděl už několik týdnů, ohlašoval jeho očekávaný příchod v posledních týdnech v každé své řeči a v každém svém článku a každého, koho potkal, se ptal, jestli mu náhodou nenese psaní. Už tím byl téměř pro legraci, ale úplnou náhodou najednou někdo zazvonil, a čtyřstránkový plán útoku občanskými demokraty kontrolovaných medii přistál v jeho kapse. Ne na stole, to bylo u Mečiarů. Kdo byl ten pán, to se už asi nikdy nedovíme. Na každý pád dnes už všichni víme, že poslanec Paroubek měl zase pravdu. Jak to ten Paroubek dělá, že co slíbí, to udělá, je ve hvězdách. Pardon, co slíbí, to se stane. Aby nebyly nějaké dohady vzniklé z nedorozumění.

Pan exministr vnitra a dlouholetý vrcholový pracovník tajných služeb Bublan taky neví, kdo je ten pán, co tu obálku panu poslanci Paroubkovi předal. Souhlasí ale se svým šéfem a už mu začíná být jasné, kdo ho asi napsal - vidí v dopise zcela zřetelně rukopis svých bývalých agentů. Mají oba asi pravdu, kdo jiný, než člověk vytrénovaný jako James Bond by dokázal proniknout až k ochrankou obklopenému panu Paroubkovi, vrazit mu výbušný dopis do ruky a zmizet tak rychle, že ani nestačil zašeptat "zavřete oči, odcházím"...

Podívejme se na formu tohoto dokumentu. Má dvě části, které se liší hlavně tím, že v té první autoři vysvětlují, proč musí každý útok na Jiřího Parouka, který nebude veden přes Kočkovic rodinu a komentován ochotným pracovníkem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, ztroskotat jako nesmyslný. Tedy (zapamatujte si to slůvko) proto, že poslanec Paroubek je nezranitelný, protože se všemi možnými obviněními, včetně těch, která ani nebyla nikdy vznesena, se již dávno úspěšně veřejně vypořádal. V druhé části pak podává návod jak zatočit s Kočkovic klanem. Nenápadně pak novinářům, kteří se o to snad pokusí, naznačuje, aby byli opatrní - "Slabina spočívá v obavách novinářů, patrně důvodných, z odplaty bratrů Kočkových či jejich společníků vůči jednotlivým novinářům." Ty obavy, jak informuje tajný materiál, jsou nejspíš oprávněné a "Umocněny byly zvěstmi o násilnických jednáních obou bratrů a jejich okolí."

Václav Kočka ml., ani jeho bratr Jan, píší autoři, nejsou zvyklí na pozornost medií. A tím pádem jsou, vzhledem k prostředí, v jakém se pohybují a které jejich osobnosti a chování formovalo, zranitelní. Budou nervózní, budou dělat chyby. Mohou ztratit sebekontrolu, a vyhrožovat novinářům.

Tajemný dopis pana Paroubka splňuje jednoznačně jeho představu a představu odborníka na tajné služby Františka Bublana, jak má politická strana připravovat mediální atentát.

Dokument ale není, jak je při pozornějším pohledu patrné, tím, za co se vydává. Není návodem, jak "zdiskreditovat" poslance Paroubka, není návodem k "mediální kampani". Autor popisuje jen ty mediální "kauzy", které jsou policii i veřejnosti dávno známé, zavrhuje, kromě jedné, všechny možné varianty útoku, se všemi se totiž, jak nám dokument důrazně připomíná, Jiří Paroubek dávno "úspěšně vypořádal", a i to jediné, o čem připouští, že by mohlo být efektivní, vyzní nakonec spíše jako Paroubkova obhajoba, než jako plán na jeho "likvidaci".

Podívejme se, jak je v dokumentu analyzována "použitelnost" bratří Kočků:

"Veškeré jejich možné agresivní chování půjde k tíži J.P. jsou to jeho lidé! Takové využívá! A oni zase jeho! Bratři Kočkové jednoznačně splňují představu o tom, jak si většinová společnost představuje mafiány. Tuto představu splňuje i jejich minulost a policejní podezření, jež se k jejich minulosti a také přítomnosti váží. Tuto představu jednoznačně splňuje i jejich bezprostřední okolí, tedy jejich často ruskojazyční či balkánští společníci. Navíc není rozhodující, že policie dosud závažnou trestnou činnost bratrům Kočkovým neprokázala. Vždyť jsou přátelé někdejšího předsedy vlády a předsedy ČSSD a také bývalého šéfa poradců Miloše Zemana, tedy Miroslava Šloufa. A k tomu, aby policejní složky dokázaly mafii prokázat mafiánské praktiky potřebují mít volné ruce a podporu policejních elit. Jak toho mají dosáhnout když jim politické elity v činnosti brání."

Přečtěte si to. Všimněte si těch vykřičníků. Ty jsem nedoplnil já, jsou součástí tohoto pozoruhodného dokumentu. Přečtěte si to ještě jednou, tentokrát nahlas. Doplňte trochou spravedlivého rozhořčení a nahrajte si to na magnetofon. Pak si to pusťte. Nezní to jako něčí vystoupení, jako projev, který jste už kdesi slyšeli?

Všimněte si ještě jedné věci. Každý z nás má ve svém vyjadřování nějakou svou specifickou zvláštnost. Jiří Paroubek, kromě toho, že jak se zdá, nezná slovo "My" a používá téměř výhradně skromné "Já", má takovou zvláštnost ještě jednu. Velmi často, daleko častěji než je obvyklé, používá spojku "tedy". Několik případů z jeho projevů a prohlášení:

"Tato rovnováha je narušena v neprospěch práce, státu a solidarity, tedy v ne-prospěch těch, kteří žijí ze své mzdy..."
"Nikoli tedy náhodou tvoří slova "JISTOTY a PROSPERITA" hlavní poselství našeho volebního hesla"
"sociální stát v jeho nejvyvinutější historické podobě, tedy v té, kterou označujeme jako evropský sociální model..."
"Evropa by se tak vrátila do dějinné konstelace, která tu byla před zahájením procesu evropské integrace. Tedy do doby mnoha hospodářských a sociálních krizí..."
"Evropa by se tak vrátila do dějinné konstelace, která tu byla před zahájením procesu evropské integrace. Tedy do doby mnoha hospodářských a sociálních krizí..."
"zásadní rozdíly se soustřeďují do programového pole dvou nejsilnějších stran, tedy naší sociální demokracie a občansko-demokratické strany."
"levice apeluje na polidštění globalizačního procesu, tedy jeho sladění s demokracií…"
"pravice, zejména její krajní síly ve spojení s ambiciózními finančními kruhy, stojí na pozici absolutní deregulace, tedy neomezeného prostoru pro nadnárodní firmy"

V relativně krátkém dokumentu, který Jiřímu Paroubkovi tak podivným způsobem skončil v kapse najdeme podobně použité slůvko "tedy" hned dvanáctkrát.

Například:
"většina z poskytnutých vodítek v sobě nemá dostatečný mediální potenciál, tedy takový…"
"I v případě využití svědectví navržených údajných pamětníků, tedy toho, že by…"
"prostředků získaných ze státních podniků, tedy tunelování státních podniků…"
"na adresu představitele jiné politické strany, tedy volebního a ideového soupeře…"
"jejich bezprostřední okolí, tedy jejich často ruskojazyční či balkánští společníci…"
"také bývalého šéfa poradců Miloše Zemana, tedy Miroslava Šloufa…"
"Tyto obavy, tedy osobní strach byly jednoznačně brzdou…"
"Přináší další fakta o bratrech. Tedy policejní podezření ze spáchání…"
"činnosti, kterou Kočkové pro J.P. vykonávají. Tedy nejen organizace kulturních akcí…"
"největší polistopadové politické aféry. Se všemi dopady. Tedy s politickým koncem J.P."

Emotivní, vykřičníky naplněný text dokumentu sice obsahem a stylem nijak nepřipomíná ani scénář autorů mediálních kampaní, ani strohý sloh zpráv pracovníků bezpečnostních služeb, zato je ale jeho styl nápadně podobný vyjadřování pana Paroubka. Tedy (abych to slůvko také použil) vypadá to, jako by svůj návod pro jeho likvidaci anonymní autoři opsali z nějakého jeho vlastního rozepsaného projevu.

Zdá se, že si z pana poslance Paroubka někdo vystřelil. Nebo si pan Paroubek vystřelil z nás. Bylo by to skoro k smíchu, nebýt toho, že pan Paroubek napadá nejen ODS, svého politického soupeře, ale velmi vážně obviňuje i české novináře, Sabinu Slonkovou, Janka Kroupu a Jaroslava Kmentu a jejich listy z dobrovolné účasti na spiknutí které má všechny charakteristické známky trestného činu. A že to celé vypadá, že si předem dělá alibi pro něco, z čeho jej zatím nikdo neobvinil.

Pan poslanec Paroubek asi není zvyklý na pozornost medií. A tím pádem je, vzhledem k prostředí, v jakém se pohybuje, a které jeho osobnost a chování formovalo, zranitelný. Je nervózní, dělá chyby. Ztrácí sebekontrolu a vyhrožuje novinářům.

thaas@seznam.cz