Bezpečnost má mnoho vrstev. Základní členění je: viditelná, má odstrašit, demonstruje sílu a následky, a neviditelná, zpravodajská. Ta se dál dělí na terénní a analytickou. Posledních 20 let nastal útlum, až destrukce terénní složky zpravodajské práce na úkor analytické vlivem slepé víry v moderní technologie, lepší kontroly nad analytikou a účelné koncentrace na několika místech s velkým pokrytím. Každý sleduje každého, všechno a pořád. Data se sdílejí nebo směňují nebo prodávají. Ověření je opět v rovině analytické, nebo nedostatečné, nebo žádné. Mnohdy proces validace neskončí a předhoní ho incident, který byl validován. Pokud ovšem objekty zájmu přejdou do šedé zóny například omezením elektronické komunikace nebo složitým šifrováním té stávající, jsou zpravodajské služby slepé a hluché, ergo nemoudré. V důsledcích je to stejné jako osamělý, inteligentní, vzdělaný a odhodlaný jedinec. Jediné, co pak státu zbývá, je masivně nasadit první viditelnou vrstvu a výběrem možných cílů tyto saturovat. Cílem je poté zastavit útok a zmírnit škody. Zmírnit, ne eliminovat. To už není možné.

I česká BIS pod vedením ředitele Langa považovala zpravodajce v terénu za přežitek studené války. Tak je zredukovala na minimum. Nasazení armády a policie v lehké výzbroji v ulicích a obchodních centrech je politický manifest zájmu o občana a demonstrace nedostatku informací. Na městskou válku chybí manuály, taktické plány, odhodlání k tvrdé a nekompromisní reakci bez rizika útoků pseudohumanistů. Útoky v Paříži ukazují fatální selhání plánování, taktiky a velení. O materiálním vybavení policistů nemá smysl psát - policie v režimu dávání pokut jede ve schématu sezónní oblečení a zbraň, zrcadlo schématu incident se zbraní je plná polní). Trvalo děsivých několik hodin, než krizové velení dostalo situaci aspoň pod základní informační pokrytí a koordinovalo integrované systémy. Ty u nás s armádou počítají v době povodní, ne v době incidentu v intenzitě válečného aktu. Od doby útoků v Paříži je Francie ve výjimečném stavu. Neviděla, neslyšela a nebyla připravená. Nikým nevolená Evropská komise chce vyřešit problém ozbrojování kriminálních skupin odzbrojením legálních držitelů zbrojních průkazů a vlastníků zbraní. To v situaci, kdy povinná vojenská služba prakticky není. Zapomněla zřejmě, že nezabíjejí zbraně, ale lidé, a proti zlému člověku se zbraní v ruce se může postavit jenom dobrý člověk se zbraní v ruce (a schopností ji používat). Vrší se na hromadu jeden hloupější nápad na druhý. Za situace dalšího zhoršení interní bezpečnosti budou motivovaní ozbrojení občané lokálně poslední a jedinou možností.

Strategickým řešením na úrovni státu není selektivní nasazení viditelné bezpečnosti a navyšování počtů policistů, řešením je trpělivá a zacílená zpravodajská práce, příprava a validace strategických plánů a taktiky ve scénářích zvláštních událostí, koordinace komunikace a systému velení. Ta neviditelná práce, která dává výhody a náskok v podobě informací využitelných v plánování a reakci. Ta, která umožní odhalit a identifikovat kořenové příčiny potenciálních aktů teroru a dává prostor tvrdě, účinně a přesně zasáhnout. Ta, která zabraňuje ztrátám na životech. Přesto jsem moc rád, že jsou v ulicích chlapi, něčí synové s automatickými zbraněmi, s odhodláním a vírou ve svou misi. Jsou připraveni k oběti nejvyšší. Nejsem si jistý, zda-li si to všichni uvědomujeme. Já jim za to děkuji a vážím si toho.