Ústavní soud hraje vabank. Přišel čas omezit jeho pravomoci.
14. listopad 1918 - toho dne se ustavuje Revoluční národní shromáždění republiky československé. Samo rozhoduje o svém vlastním složení a jako československý parlament funguje až do prvních československých parlamentních voleb v dubnu 1920.
21. červenec 1940 – prezident Edvard Beneš svým dekretem zřizuje Státní radu československou jako quasiparlament v rámci Prozatímního státního zřízení. Její členy jmenoval prezident a fungovala do dubna 1945, kdy byla rozpuštěna v reakci na vznik Košického vládního programu.
28. prosince 1989 – Federální shromáždění přijalo tzv. kooptační zákon, na jehož základě probíhaly až do února kooptace nových zákonodárců na místa těch, kteří na základě politických dohod na své mandáty rezignovali.
Tři výjimečné situace, kdy nás okolnosti donutily ustavit parlament politickou dohodou a ne volbou.
*
3. únor 2021 – Ústavní soud České republiky ruší část volebního zákona.
Činí tak v době, kdy již byly vyhlášeny volby, a poté, co sám v 15 členech 3 roky hledal shodu na svém rozhodnutí, arogantně vzkazuje 200 poslancům a 81 senátorům, že mají maximálně půl roku na to, aby nalezli shodu na nových volebních pravidlech. Ať taková shoda bude vypadat jakkoli, vždy někdo něco ztratí a někdo něco jiný získá. Ostatně, sami senátoři - navrhovatelé v roce 2017 žádali soud, aby o jejich návrhu rozhodl přednostně a co nejdříve, právě proto, že si byli vědomi, jaký chaos může takové rozhodnutí vyvolat před volbami.
Zbytečné rozhodnutí, o které se je těsně před volbami nikdo neprosil. Jenže Ústavní soud už neměl kam ustoupit – copak si Ústavní soud může dovolit poslechnout veřejnou výzvu prezidenta republiky, nota bene když tím prezidentem je Miloš Zeman? Ne, to prostě nejde …
*
Takže – co když se prostě nedohodnou?
1) Až do okamžiku, kdy budou spočítány hlasy pro jednotlivé volební subjekty, může jít vše jako po másle.
2) Odpadá jakýkoli limit pro volební koalice – byl zrušen 10% limit pro dvoučlenné koalice, 15% limit pro tříčlenné koalice a 20% limit pro čtyř a vícečlenné koalice, ale 5% limit nadále platí jen pro samostatně kandidující politické strany. Ale pidistrany se z možnosti, že jim nyní stačí na zisk jednoho mandátu společně s někým dalším získat jen půl procenta hlasů, nebudou radovat dlouho, resp. vůbec, protože:
3) V okamžiku, kdy budou spočteny všechny hlasy a vyloučeny ty, které nepostupují do skrutinia, volební algoritmus daný zákonem končí: Podle zákona umíme hlasy spočítat, ale neumíme (a nesmíme) je převést na mandáty: Platí totiž čl. 2 odst. 3 Listiny, podle něhož lze státní moc „uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon“ – a ten tady prostě není, a není možné, aby si Český statistický úřad sám rozhodl, podle jakého klíče bude mandáty rozdělovat.
4) 21. října 2021, tedy 12 dní po volbách, vyprší čtyřletý mandát stávající Sněmovně. Od toho dne nebudeme mít žádnou Poslaneckou sněmovnu.
5) Nebudeme-li mít Poslaneckou sněmovnu, pak nebudeme mít ani žádnou instituci, která by směla přijmout zákon, který by určil, jak se mají volební hlasy převést na mandáty - volební klíč.
6) Na Senát zapomeňte: podle čl. 40 Ústavy je třeba k přijetí volebního zákona souhlasu obou komor a podle čl. 33 odst. 2 Ústavy nelze zákonným opatřením Senátu přijmout volební zákon – takže hned dva zákazy, aby o podobě volebního zákona rozhodl, byť jen na omezenou dobu, Senát sám. (A pro úplnost: Ústavu Senát sám o sobě také změnit nesmí.)
7) Toto je speciální bonus pro všechny, kdo samou láskou k Andreji Babišovi nemohou spát: Vláda nebude mít povinnost podat demisi. Tu totiž má vždy po ustavující schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny … nemáme-li klíč, jak převést hlasy na mandáty, nebude nově zvolená Poslanecká sněmovna, natož její ustavující schůze, a nedůvěru vládě – to je druhá a poslední situace, kdy vláda má povinnost podat demisi – také nebude mít kdo vyslovit. Ještě jásáte?
8) Zde zasáhla autocenzura.
9) Nejvyšší správní soud to nezachrání. Nebude-li existovat žádný „verdikt“, kdo byl zvolen, nebude nikdo, kdo by si mohl na takový verdikt stěžovat, že zvolen nebyl. Teoreticky by padala do úvahy žaloba na nečinnost Českého statistického úřadu, ale těžko může být úspěšná, když neexistuje zákon, na jehož základě by měl být Úřad činný – tj. převést hlasy na mandáty. A takovou žalobu by navíc nerozhodoval volební Senát Nejvyššího správního soudu a v první instanci by ji nerozhodoval Nejvyšší správní soud vůbec, ale rozhodoval by ji Městský soud v Praze (protože ČSÚ má v Praze sídlo).
*
Ústavní soud, který sám potřeboval 3 roky na to, aby se jeho soudci na něčem alespoň většinově shodli, říká poslancům a senátorům: buď se do půl roku dohodnete, nebo nebudete. A i když se dohodnete, stejně někteří z vás nebudou, protože taková bude cena pro toho, kdo ustoupí.
Ústavní soud si udělal rukojmí nejen z Parlamentu, ale ze zbytků české státnosti. Díky němu zcela reálně hrozí, že opět nastane situace podobná situacím v letech 1918, 1940 a 1989, kdy parlament bude muset určit nějaká politická, mimoústavní dohoda. Jen to letos nebude vynuceno ani vznikem republiky, ani světovou válkou, ani protikomunistickou revolucí, ale hloupostí.
*
Bez ohledu na to, zda to byl záměr (nemyslím si to) nebo jen akademická zpupnost a odtrženost od reality (na to bych si vsadil), je to především extrémní nezodpovědnost vůči dalším osudům tohoto státu. Kladu si otázku, zda poslanci a senátoři, pokud se jim podaří najít shodu na novém volebním klíči, by se neměli hned po své ustavující schůzi zabývat i dalším postavením Ústavního soudu. Ono totiž není až tak samozřejmé, že instituce, která je typově soudem, má pravomoc rušit zákon – zákony má dělat (a tedy i měnit a rušit) moc zákonodárná, ne moc soudní. Moc soudní má rozhodovat právní, ne akademické spory. Logické a v duchu dělby moci by bylo, kdyby ústavnost nějakého zákona soud mohl pouze posoudit, závazně konstatovat jeho protiústavnost a na základě toho se takovým zákonem neřídit ve své aplikační praxi, ale samotnou pravomoc zrušit zákon označený Ústavním soudem za protiústavní by měla zůstat výhradně Parlamentu.
Odkaz na relevantní část volebního zákona s vyznačením ustanovení zrušených Ústavním soudem
Odkaz na Ústavu
Převzato z blogu autora s jeho souhlasem
Autor je právník, byl poradcem prezidenta Klause