Není nad to, když se můžete svěřit do rukou profesionála. Kadeřnice, zahradní architekt, zedník, právník – tihle všichni znají svůj obor, osvědčené postupy, jichž je radno se držet. Jejich služby však něco stojí. Laici, kterým se nechce naslouchat profesionálním radám, se musí spolehnout na Google nebo na své sebevědomí. Výrazně horší varianta nastává, když laik pozorováním profesionála nabyde dojmu, že "tohleto zvládnu taky".

Když si amatérský zedník postaví křivou zeď, je to mrzuté, ale vcelku to nemusí trápit nikoho krom něj. Když profesionál vypracuje pedantsky přesný právní předpis a laik mu ho předělá k nepoznání, bude za blbce. Když je profesionálem erudovaný právník, laikem sebevědomý prezident na odchodu a předpisem amnestie, je zaděláno na pořádný problém. Když některé zásadní parametry zůstanou v utajení, což zapřičiní, že ve výsledku národ kroutí nevěřícně hlavou a ptá se "qui bono", bude profesionál za blbce, nebo za grázla. Nebo obojí.

"Jsme svědky neuvěřitelného diletantismu." (jiný profesionál, PR, leden 2013)

Protože je profesionál k laikovi loajální, zaujme obrannou pozici:

"... kritiku (amnestie) z řad zejména právníků považuji za profesionálně neetickou a spíše mediální a emotivní než racionální a odbornou. " (PH, leden 2013)

Jenže když jej vyhodí z práce, začnou z nejvyších míst ukazovat prstem a tvrdit, že autorem je právě on, i loajalita dostane vážné trhliny:

"Ten výsledný text s prominutím musel psát naprostý právní diletant." (PH, duben 2012)

Na amnestii je po pěti měsících nejpikantnější, jak od ní všichni dávají ruce pryč. Já to nebyl, to on! Já aboliční článek II nevymyslel! Hasenkopf se už skoro půl roku marně brání, že konečnou verzi nepsal, Hájek dělá muzikanta, Koudelka mlčí a Blažek s Jaklem ukazují na bývalého prezidenta. Ten se cítí uražen.

Aktuálně to vypadá, že černého Petra v ruce momentálně drží Zdeněk Koudelka. Koudelka dělitel. Během svého působení v poslanecké sněmovně (1998 - 2006, za ČSSD) se autorsky podílel na volební reformě vzešlé z opoziční smlouvy. To byla reforma, jež měla upravit většinový systém tak, že by byl pro velké strany ještě výhodnější. Václav Havel ji však napadl u ÚS, který ji, k pochopitelné nelibosti Klause a Zemana, smetl ze stolu. Koudelka tedy není diletant. Koudelka je spolehlivý.

On vytořil verzi, která se příliš nelišila od té, publikované 1. ledna. Bohužel vše nasvědčuje tomu, že finální vzhled, upravující skandální abolici do článku II, jí dal Hrad. Ministr spravedlnosti i premiér dělají vše proto, aby proces přípravy amnestie udrželi v tajnosti. Neváhají volit velmi silná slova, vzduchem lítají žaloby i psychiatrická péče. Nechovají se jako zodpovědní úředníci ve službě státu, ale jako mocipáni, kterým lůza křičí pod okny a nepřijatelně otravuje. A kdo by si myslel, že snad nový prezident měl v úmyslu objasnit okolnosti vzniku amnestie, je naivní blázen. Hrad, současný ani minulý, o nic takového nestojí. Pozvolna se rýsující kontury totiž naznačují, že se v amnestii sešla nejhorší možná kombinace: úmysl i amatérismus, kdy laik, na rozdíl od profesionála, buď neviděl nebo nechtěl vidět dalekosáhlé důsledky, jaké jedna, zdánlivě jednoduchá "větička" vyvolá a nyní, buď z hlouposti nebo nebývalého sebevědomí, je na to stále hrdý.