7. května proběhla demonstrace u Národního divadla, kterou organizoval Milion chvilek pro demokracii pod názvem „STOP NÁSILÍ A NENÁVISTI: Vraťme politice slušnost“. Od zaplněné Letné už ve Vltavě uplynulo hodně vody, časy se mění, a tak není nijak překvapivé, že o této demonstraci málo lidí vědělo a ještě méně jich tam přišlo. Sám patřím do obou těchto skupin. Nicméně já i další nezúčastnění jsme přišli o netradiční ukázku aktivismu i zajímavé politologické obohacení.

Svědectví z „bitvy aktivistů“

Nejprve si nastíníme celou scénu. Za tím účelem využijeme osobní svědectví jedné účastnice přímo z místa akce (citováno se souhlasem autorky):

„Když jsem jela na shromáždění Milionu chvilek pro demokracii, myslela jsem si, že to bude normální demonstrace. Jelikož řada lidí odjížděla na dovolenou, přihlásilo se zprvu méně dobrovolníků na zajištění akce, a to hlavně do antikonfliktního týmu, rozhodla jsem se tedy výjimečně tento tým ze solidarity podpořit, i když jsem se nikdy necítila pro takovou činnost povolána. Varování koordinátora dobrovolníků, že může více než jindy docházet ke konfliktům, jsem brala nejdříve trochu s rezervou. Hned na začátku akce se však ukázalo toto varování pravdivým.

Relativně blízko pódia stál tmavovlasý muž, který se postupně začal dostávat do většího a většího slovního sporu s podporovatelem Milionu chvilek. Tématem sporu byly politické preference. Pán se vyjadřoval opovržlivě vůči současné vládě a deklaroval podporu Motoristům. Když jej další členové antikonfliktního týmu žádali, aby svým hlasitým projevem nenarušoval průběh demonstrace (a vzhledem k probíhající akci mu to sdělovali zblízka a potichu), agresivně na ně pokřikoval, ať od něj odstoupí dál. Postupně začínal pán svou střídavou pasivní a aktivní agresí (ke konci se začal s někým prát) už skoro strhávat i další účastníky akce, kteří by se jinak chovali slušně. Velký dík patří mé kolegyni dobrovolnici, povoláním psychiatričce, která antikonfliktnímu týmu vypomáhá pravidelně. Ta, obdobně jako psychoterapeutka Věra Roubalová Kostlánová, která se akce účastnila, pomohla situaci deeskalovat.

Později jsme si všimli, že se tento pán během akce plácá přátelsky po zádech s několika zástupci Motoristů, resp. MotorGenu v tričkách Motoristé sobě. Dále na akci dorazil i blogger a zakladatel Stačilo! Daniel Sterzik alias Vidlák, který si s sebou vzal transparenty s nápisem „NE Sterzikům v české politice!“ s jeho červeně přeškrtnutým obličejem, aby to vypadalo, že demonstranti Milionu chvilek drží takové provokativní transparenty; i on zjevně viděl členy MotorGenu rád. Úplně vzadu za konvojem policistů stáli lidé držící transparenty s nápisy: „Pravda a liberální demokracie musí zvítězit nad lží a kapitalismem“, „Brno, Brusel, Paříž, Turek patří za mříž“, „Green dealem proti Putinovi“, „Ukrajina potřebuje trvalý a klimaticky spravedlivý mír“ a „Ukrajina do EU, Maďarsko, Slovensko a Rumunsko ven!“. I s těmi, co tyto transparenty drželi, si přišel potřást rukou či poplácat se po zádech neklidný pán, na kterého jsme museli přivolat policii. Písmo na transparentech se snažilo napodobit font, jaký běžně používá Milion chvilek.

Jak později přiznal v médiích lídr mladých Motoristů Matěj Gregor, jednalo se skutečně o transparenty MotorGenu. To však nebránilo Petru Macinkovi, aby na svém FB profilu zveřejnil fotky transparentů s komentářem: „Některá hesla dnešní demonstrace demokratických komunistů z podpůrného týmu předsedy ODS (Milion chvilek proti Filipovi Turkovi) vyznívala obzvláště upřímně“.

Vzhledem k tomu, že jsem na akci byla, ostatní dobrovolníky a další pořádající osoby znám několik let, vím skutečně, že výše uvedené transparenty nemají s Milionem chvilek nic společného. Očekávám, že před sněmovními volbami budou tyto transparenty nebo jejich fotky účelově vytaženy ve snaze tvrdit, že Milion chvilek usiluje o odstranění kapitalismu apod.“

Tolik tedy popis situace, které se na mediální scéně věnovaly primárně Parlamentní listy z druhé strany. Přirozeně vyhodnocení této akce je na preferencích každého čtenáře a jistě ji lze považovat za (více či méně) povedený a (více či méně) sofistikovaný trolling. Nebo se třeba pokusit posbírat poučné střípky informací do celkové mozaiky naší předvolební scény. Zde vám několik nabízím.

Střípek první: Guerilleros a jejich inspirace

Na rozdíl této demonstrace jsem se účastnil letošního ročníku akce Kulturou proti antisemitismu. V blízkosti účastníků se též pohyboval hlouček protidemonstrantů, mávali svými provokativními transparenty a občas vyslali nějaké svého „bojovníka“, který se vloudil mezi lidi naslouchající projevům a pokusil se tam vyvolat bordel nebo se alespoň akusticky rušivě projevovat. Ale samozřejmě akce Motoristů byla něco úplně jiného? Byla? Parta pokoušející se infiltrovat s arafatovskými proprietami mávala transparenty přirovnávající Gazu k Lidicím a Ležákům (což je zvláštní v mnoha ohledech, například vezmeme-li v úvahu, kolik procent obyvatel ztratily ony obce a kolik procent jich při své „genocidě“ ztratila Gaza), zatímco parta pokoušející se infiltrovat s turkovskými proprietami na nich měla jenom Grétu. Ale první jmenovaní by jistě tvrdili, že oni nic špatného neprovádí, s Hamásem nic společného nemají, jsou humanisté a myslí to dobře. A druzí jmenovaní by zase tvrdili, že oni s komunisty nic společného nemají, jsou pravice a myslí to dobře (viz níže). A zvolená „guerillová“ taktika u první skupiny určitě vůbec, ale vůbec nesouvisí s tím, že jejich názory jsou v české společnosti marginální. A samozřejmě ani totéž i u té druhé.

Střípek druhý: Borci v akci aneb Utrpení mladého Macinky

Milion chvilek pro demokracii je zjevně už dlouho za zenitem. Tomu odpovídá i rozsah jeho činnosti v posledních letech. Proto mě zarazilo, že Motoristé, stylizující se do pozice nové, akční štiky ve zdejším politickém rybníku, vyrazili do akce zrovna proti takto slabému cíli. A zjevně tomu přikládali nemalý význam, protože vyvinuli nemalé úsilí, aby se rychle zmobilizovali a aby toto v podstatě komorní setkání nepromeškali (výše odkazovaný článek dramaticky líčí, jak transparenty tiskli v Ostravě a následně je přepravovali do Prahy vrtulníkem). Co se nám tím pokouší sdělit? Že jsou borci? Poté, co avizovali (třeba v časopisu Respekt), jak budou čelit agresivním woke radikálům, nevyrazili na nějaký potlach s Antifou, ani zchladit nějakou klimatickou akci, ani narušit nějakou okupační „stávku“. A jelikož deklarují své pravicové zaměření, takže by vyrazili na nějakou důchodcovskou nebo odborářskou demonstraci, kde se bude skandovat, jak je potřeba rozdávat na dluh ještě více peněz? Ale chápu, tam by asi nebyli uvítáni „pravdou a láskou“ a také budoucí koaliční partner Andrej, by se asi zlobil, že mu rozčilují voličstvo. Nebo v rámci onoho svého deklarovaného recesistického zaměření mohli vyrazit zabodovat alespoň na Prague Pride. Ale místo toho se postavili nepočetným, „slušňáckým“ (a tedy v podstatě docilním) chvilkařům.

Předpokládám, že se snad neobávali, že by nějaké větší akce, jako třeba letní Prague Pride, pro ně byly příliš nebezpečné. I když možná měli obavu, že by tam nebyli vidět. Tak se nabízí otázka, jak moc musí být Motoristé hladoví po pozornosti, když se pokouší upoutat pozornost přiživováním se na miniakci chvilkařů. Ovšem, osobně mám pro Petra Macinku pochopení, protože jeho úděl není snadný, byť juniorní pozice v Institutu Václava Klause mu jistě přinesla cenné zkušenosti. Navíc jediný všeobecně známý „motorista“, Filip Turek, kterého si lepí na plakáty a který v minulých volbách Macinku (jenž v lovu preferenčních hlasů skončil dokonce i za expolicistou Róbertem) desetinásobně překroužkoval, stále členem Motoristů není a zároveň není jisté, zda bude ochoten opustit své teplé bruselské hnízdečko. Za těchto okolností je tedy každá trocha pozornosti dobrá.

Střípek třetí: Poznámka k relativitě a karmě:

A to ještě Petr Macinka, navzdory výše uvedenému, je ve značně komfortní pozici ve srovnání s Matějem Gregorem. Ten byl v letech 2021–2024 mladou vycházející hvězdou Svobodných (kde se v minulých komunálních volbách stal zastupitelem jednoho z ostravských městských obvodů). Po eurovolbách v červnu 2024 usoudil, že na tomto vyhublém koníkovi (volební výsledek 1,7%, i když v tomto typu voleb Svobodní historicky mívali lepší šance než v parlamentních) už dále nepojede a že Svobodných je pro něj škoda. Tak se z hvězdy vycházející stal hvězdou odcházející. Už v červenci 2024 proto ze strany vystoupil a obratem vstoupil k Motoristům, kteří ve volbách sice zabodovali ve stínu Turka (nominovaného Přísahou), ale přesto trpí personální nouzí. Takže Gregor se neprodleně stal předsedou Motoristů v Moravskoslezském kraji a mohl se těšit na světlé zítřky v Poslanecké sněmovně.

Ale Libor Vondráček, předseda Svobodných, nelenil a vrátil úder. Nominálně libertariánští Svobodní se za svou spolupráci s (verbálně pravicovou, fakticky etatistickou a později i „vlasteneckou“ a ruským zájmům nahrávající) Trikolorou z roku 2021, která byla neúspěšná, v lednu 2023 omluvili, ale následně na jaře 2025 se vrhli do náruče SPD. Vondráčkovi nijak nevadilo, že je ještě více etatistická (viz dřívější nápady na povinné kvóty potravin či „jarmarky“ zásobované agrobarony) a ještě více „vlastenecky“ vycházející vstříc Rusku (o čemž svědčí stanoviska k podpoře Ukrajinu či k příčinám konfliktu, přejímání ruských narativů, jakož i aktivity některých mediálně výrazných členů). A už vůbec nevadilo, že se opět dává dohromady s „expartnerkou“ Trikolorou! Účel světí prostředky, a tak se nyní Svobodní na zádech Tomia Okamury spokojeně vznáší nad deseti procenty, zatímco Motoristé se stále klepou v blízkosti pětiprocentní hranice.

Inu, karma je mrcha. Takže Matěj Gregor musí kmitat. Proto ten vrtulník z Ostravy.

Střípek čtvrtý: WhisKola – alkoholická lihuprostá, komunistická pravicová

Stejně jako Gregor se do Prahy rozhodla vážit cestu za účelem přiživení se na chvilkařích i další vycházející hvězda – Daniel Sterzik alias Vidlák. Tomu pšenka nekvetla na kandidátce SOCDEM, tak se stal předsedou „nového“ (a vůbec, ale vůbec ne komunistického) hnutí „Stačilo!“ kolem bruselské hvězdy KSČM, Kateřiny Konečné. Pikantní je, jak mediální zástupkyně Motoristů zdůrazňovala (viz výše odkazovaný článek), že s komunistickým lídrem Sterzikem žádná, ale opravdu žádná koordinace neprobíhala a že setkáním s ním byla „překvapena“. A stejně tak byla překvapena, když tamtéž, samozřejmě opět úplnou náhodou, potkali i „nějaké lidi z SPD“, kteří samozřejmě tam přišli „ze zvědavosti“.

Inu, jak pravil klasik: Padouch nebo hrdina, jsme všichni jedna rodina!

Tento odkaz sdílím s mírnou nadsázkou neboť, samosebou, nelze vyloučit, že všichni zúčastnění se na demonstraci chvilkařů opravdu setkali zcela náhodou. A rovněž jejich osobně přátelské vztahy přirozeně nemusí vylučovat možnost naprosto nesmiřitelné politické rivality a zásadně odlišných hodnotových postojů mezi nimi, tj. stranou komunistickou a stranami deklaratorně „vlasteneckými a konzervativními“.

Střípek pátý: Specifický pohled na voliče

Závěrem se nabízí otázka, čeho se duo Gregor-Macinka celou akcí pokusilo dosáhnout. Prostě vytrollit chvilkaře? Anebo ukázat, že chvilkaři jsou nebezpeční radikálové? Zdá se, že zejména druhý jmenovaný v tom nemá jasno a na svém Facebooku se pokusil o „lstivý“ manévr ve smyslu: „Doneseme jim tam falešné transparenty a pak se nad nimi pohoršíme.“ Třešničkou na Macinkově konstrukci je jeho tvrzení, že chvilkaři jsou „podpůrný tým předsedy ODS“. Nicméně tato jeho agilní snaha působí poněkud divně, jelikož chvilkaři dlouhodobě kritizují Pavla Blažka, jenž má k předsedovi ODS hodně blízko.

Tento primitivně divadelní postoj k politické prezentaci je typický pro woke hysteriky, kteří se cítí tak utiskováni, že si neváhají onen „útisk“ i vymýšlet, viz třeba prohamásovští „studenti“, kteří obsadili univerzitu v New Yorku a následně pro svou okupaci žádali „humanitární pomoc“. A stranou nezůstává ani showman Sterzik. Ten se stylizuje do pózy „bodrého venkovana“ tak vehementně, že když s ním přišla dělat rozhovor redaktorka Respektu, pokoušel se pro videozáznam aranžovat scénku, jak ji na uvítanou pohostí sklenkou portského. A když odmítla, tak před ní na stůl chtěl dát alespoň prázdnou skleničku, aby vyvolal žádoucí dojem.

Tyto tři zdánlivě zcela odlišné scény mají jednu věc společnou. Jejich autoři pohlížejí na své podporovatele či voliče ve stylu: „Jsou velmi prostí a jedou na první signální, takže ti to neprokouknou.“

Tak hodně štěstí.

Psáno pro Konzervativní noviny