V sobotu odpoledne vyrazil z pražského Hradčanského náměstí tradiční Pochod pro život, pořádaný Hnutím pro život, které dlouhodobě prosazuje ochranu nenarozených dětí. Akce byla řádně nahlášená, jak zákon o právu shromažďovacím vyžaduje. Pochod měl vést centrem Prahy až na Václavské náměstí. Nestihl však ani pořádně vyjít, protože do jeho trasy se postavili odpůrci, svolaní feministickou Platformou Praha je feministická. Ale do blokády se údajně zapojilo i třeba Mladé Pirátstvo a další „demokraté“.

Někteří z aktivistů zvolili poněkud svébytný přístup k vyjádření svého názoru: zablokovali trasu pochodu přímo na silnici. Namísto pokojného protestu na chodníku nebo organizované proti-výzvy si jednoduše a protiprávně přisvojili prostor cizí akce. Policie, která měla v první řadě dbát na ochranu řádně ohlášeného shromáždění, zásah k zajištění jeho pokračování neučinila. Naopak, vzniklou situaci tolerovala. Výsledkem bylo, že legální pochod musel být přerušen, a jeho organizátoři i účastníci byli fakticky zahnáni.

Tím se Česká republika, respektive její hlavní město, ocitla v nové právní realitě. Pokud lze bez následků fyzicky znemožnit legální pochod tím, že se na jeho trase „spontánně“ usadí odpůrci, bez ohledu na to, že tak brání jinému výkonu základního práva, pak se otevírají netušené možnosti pro budoucí kreativitu veřejnosti. Dodejme, že ex lege (tedy ze zákona) se pochod chápe stejně jako „statická demonstrace na náměstí“, a zaslouží si stejné ústavně-právní ochrany.

Předvídatelnost práva

V souladu se zásadou legitimního očekávání, jež je v právním státě klíčová, by nyní mělo být každému občanovi jasné, že blokovat lze cokoliv. Duhový Prague Pride? Zablokujeme!

Stačí několik „obránců tradiční rodiny“ s transparenty a lehátky. Politický meeting Pirátů? Přijde pár kritiků digitálního chaosu a posadí se na pódium. Vypnou elektriku, zablokují řečnictvo.

Demonstrace či pochod Milionu chvilek? Skupinka nespokojených Babišovců, Rakušanovců či kohokoliv jiného „náhodně“ zablokuje místo demonstrace či pochodu.

Policie podle sobotního scénáře asi opět nebude výrazněji zasahovat. Jinak by totiž selektivně chránila jen některé projevy, čímž by ještě výrazněji podrývala princip rovnosti občanů před zákonem. Jinými slovy, pokud jsme právní stát (Rule of Law), pak pro všechny. Pokud chráníme něčí právo na protest blokací cizího pochodu, musíme chránit i blokace jiných akcí – bez ohledu na to, zda se nám jejich obsah líbí.

To, co se stalo v sobotu, nebyl spor o interrupce. Nebyl to střet názorů. Byla to ukázka toho, jak snadno se dá svoboda slova a shromažďování proměnit v karikaturu. Stačí tichý souhlas státní moci a aktivisté ochotní ukrást veřejný prostor jiným.

Skutečná demokracie přitom nestojí na tom, že křičí ten, kdo má aktuálně víc energie. Nestojí ani na tom, kdo má víc lajků na sociálních sítích. Stojí na pravidlech. Když pravidla přestaneme chránit, nebudeme mít žádná.

Pochod pro život tak nechtěně ukázal, že v Praze dnes platí nové heslo: Blokujeme, tedy jsme. Právo ústavní na svobodu shromažďování? Zůstalo pošlapáno. České právo (i morálku) asi lze kdykoliv překřičet a zablokovat. A nepotřebujeme k tomu ani Putina nebo Trumpa. Vystačíme si sami.

Psáno pro Lidové noviny