Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Pane Grundmann, a že Jurečka převedl svou farmu na manželku, Vám a Komisi nijak nevadilo a nevadí ? Tak já Vám řeknu, jaký je mezi ním a Babišem rozdíl (a to nejsem koblihář). Jurečka je politický břídil, který dovedl svou stranu ke krachu. Babiš podobné spory nevede od svého nástupu do politiky, jak tvrdíte, ale až od doby, kdy se zjistilo, že v ní je úspěšný. Na Jurečku nežalují a permanentně nepřiživují spor v Bruselu Piráti, jejichž špičky parazitují na politickém systému, ale ve skutečnosti bojují proti kapitalismu a úspěšní lidé jsou jim trnem v oku. A média: když je Jurečka Good, někdo, v tomto případě Babiš, musí být Bad, pro některé snad i Ugly. Tak si nechte dnešní kecy pro sebe.

Přesně

Jasně. Vyvlastnit a zastřelit. A bude po konkurentovi.

To já, když si zde nepřečtu alespoň 2-3 antibabiš agitky tak prostě neusnu. Tož tedy dobrou..

Jestli bych se pro zjednodušení zeptal, zda existuje nějaké právní řešení /nějaký vzor statusu takového fondu), kde by bylo garantováno že,

1) "Někdo" bude ten fond spravovat efektivně

2) Po Babišově smrti ho vrátí jeho potomkům

3) A EU komis s tím řešením/vzorem souhlasila

O víc vlastně nejde - stačilo by aby takový vzor poslali Babišovi, ten ho vyplnil a podepsal a tím je problém vyřešen.

Ale bez toho je to vlastně výkon práva na slepo. Babišovi právníci něco navrhnou, Babiš podepíše, fond se založí (což taky něco stojí), EU komis nad tím půl roku dumá pak řekne že ne. Tak se to má předělávat, nebo co?

Toto řešení je tzv slepý (blond) fond, ten skutečně odřízne majitele od jeho podniku.

je v zájmu Brusele rozvracet politickou situaci ve všech zemích E.Uhnije.

/všemi způsoby.

A pomocí dotací (které se musí „prožrat“) korumpovat všechny, kteří jsou aktuálně „u koryta“ a to se vyplatí - je to grátis, za peníze daňových poplatníků

Stanovisko komise je mezitímní a před soudem by patrně neobstálo. Mimo to je zjevné, že je součástí trestu za to, že si AB dovolil vyhrát volby a stát se již podruhé předsedou vlády. Zřejmě dochází k politickému zneužívání práva.

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/09/trest-za-sluz...

https://www.jemelikzdenek.cz/2026/09/oligarchuv-oc...

O tom, zda by stanovisko Komise před soudem obstálo, bych byl poněkud opatrnější. V naprosté většině západoevropských zemí by podle mého názoru byla podobná situace z hlediska střetu zájmů poměrně průhledná: předseda vlády se podílí na rozhodování státu a současně má ekonomický či rodinný zájem spojený s podniky, kterých se toto rozhodování může týkat. Evropská pravidla navíc výslovně zahrnují nejen přímý ekonomický zájem, ale také zájem rodinný a nepřímý.

U českých soudů bych si ovšem výsledek předpovídat netroufal. Jejich rozhodnutí v politicky citlivých věcech dokážou být natolik překvapivá, že bych zde žádnou jistotu nepředstíral.

Jenže u evropských dotací je podstatné něco jiného. O tom, zda Evropská komise musí určité výdaje českému státu proplatit, nerozhoduje konečně český soud. Komise už po „důkladném posouzení“ uvedla, že Babiše považuje za osobu v potenciálním střetu zájmů při správě kohezních a zemědělských fondů a že nový trust tento problém podle ní dostatečně neodstraňuje. Současně požádala české orgány, aby určité výdaje spojené s Babišem Komisi k proplacení vůbec nepředkládaly.

Pokud by z toho vzniklo konečné rozhodnutí Komise o vyloučení výdajů z evropského financování, přezkoumával by je Tribunál EU a případně Soudní dvůr, nikoli české soudy. A právě proto považuji představu, že jde jen o politický trest za Babišovo volební vítězství, za velmi slabou. Bylo by nutné před evropským soudem ukázat, v čem Komise nesprávně použila evropská pravidla střetu zájmů. Samotné tvrzení, že jde o politickou odvetu, nestačí.

Výsledek případného evropského sporu bych proto považoval za podstatně předvídatelnější než výsledek podobného sporu před českým soudem.

" pokud může premiér spoléhat na rodinnou radu" a "potenciální příjemci"--- to jsou panečku argumenty! a jako to ta komise vlastně ví, že může spoléhat na rodinnou radu?? že by ji to našeptali Piráti? moloch zvaný EU je opravdu neuvěřitelný,-- to je jediné, na co můžeme spoléhat. potenciálně, autore.

Co si vůbec o sobě myslí, spoléhat se na rodinu! Takový archaický konzervatismus! Rodinu jsme přeci nahradili státní, systémovou, kulturně-marxistickou empatií.

Takže klasický model - miliardář je v pozadí a platí si tajtrlíky na politické scéně, kteří jako volení zástupci rozhodují v jeho prospěch - to je morálně správné a právně čisté, že ? V podstatě celá "pravda a láska" je postavena na tomto modelu.

Dávalo by to smysl, proč někteří tento model tak zuřivě obhajují - obhájci práv lobbistů a mluvících hlav, taky musí živit rodinu, jako třeba zaměstnanci ČT

Jedná se o nárokové nebo nenárokové dotace? Pokud o nárokové, které se staly reálnou součástí podnikání, pak diskuze o střetu zájmu není tak silná jako v případě nenárokových.

V každém případě jde opět vidět, jaké jsou dotace zlo - jsou to peníze, které získáváte vyplněním papíru, nikoliv prací samotnou. Tím porušíte základní princip získávání peněz a můžete kdykoliv spekulovat o střetu zájmů, popřípadě dotace jen tak zastavovat, jak se to bude hodit (vlastník manželka - střet, děti - střet, vzdálenější rodina - ?, kamarád - ?). A z dotací se tady stal způsob politického boje.

Většinou podnikatelé podporují a mají těsné vazby na politiky a není to tak okaté, Babiš si "jen" našel zkratku a vynechal mezičlánky. Špatné to bezesporu je, ale jak to řešit? Napadá mě jediné - zrušit v EU dotace.

Je tu ještě jedno, průchodnější řešení - neporušovat zákony a když už to udělám, neschovávat se za imunitu, ale obhájit se před soudem.

V takto široce pojatém střetu zájmů je ovšem každý, kdo vlastní nějakou firmu ať sám, nebo jeho příbuzní či kamarádi.

Jinými slovy, pane autore, tvrdíte, že kdo jednou vybudoval firmu, musí ji definitivně prodat nebo nechat zkrachovat dříve, než se dá na politiku.

Ve vašem pojetí politika není přístupná pro schopné a šikovné podnikatele, kteří se osvědčili v privátním sektoru a za kterými je vidět nějaký hmatatelný vybudovaný výsledek - tedy jejich fungující firma. Přístup do politiky v tomto pojetí je povolen pouze neschopným, na státní cecík celý život přisátým příživníkům a žvanilům vzor Fiala nebo pirát Bartoš. Proto tito žvanilové tak intenzivně hrají kartu "Babišův střet zájmů".

Podle mne neexistuje nic jako "potenciální střet zájmů". Reálný střet zájmům nastává až tehdy, kdy si dotyčný prokazatelně přihraje do své firmy nějakou konkrétní nadstandardní "malou domů". Kdyby to někdy Babiš udělal, už by to média omílala od rána do večera, ale oni melou jen ten "potenciální střet zájmů". Takže to Babiš neudělal. A v tom "potenciálním střetu zájmů" jsou úplně všichni, kdo něco vlastní (byt, dům, auto, kolo...) - protože v politice se rozhoduje o zákonech, daních, dotacích atd., které mohou ovlivnit hodnotu a výhodnost/nevýhodnost vlastněného majetku. Majitelé domů mají jiný zájem, než jejich nájemníci, majitelé aut mají jiný zájem, než cyklisté atd. Chce-li politik rozhodovat o cyklostezce, musí se nejprve zbavit svého kola?

Nebo by nám měli vládnout výhradně nemajetní bezdomovci?

Tohle je podle mě právě důsledek příliš širokého chápání toho, co je „osobní zájem“. Vlastnit kolo a rozhodovat o obecné dopravní politice opravdu není totéž jako vlastnit nebo ekonomicky ovládat podnik, který dostává veřejné peníze podle pravidel, o nichž se sám podílím na rozhodování.

Majitel domu má samozřejmě zájem na dani z nemovitostí a motorista na ceně benzínu. Jenže tento zájem sdílí se statisíci nebo miliony dalších lidí a politik si rozhodnutím nepřiděluje konkrétní hospodářský prospěch do vlastní firmy. Kdyby ale ministr vlastnil stavební společnost a současně rozhodoval o dotacích nebo zakázkách, z nichž právě tato společnost může získávat peníze, situace je kvalitativně jiná.

Právě proto také existuje „potenciální“ střet zájmů. Evropské finanční nařízení výslovně ukládá předcházet i situacím, které mohou být objektivně vnímány jako konflikt zájmů, a za střet považuje ohrožení nestranného výkonu funkce ekonomickým, rodinným nebo jiným přímým či nepřímým osobním zájmem. Nečeká se tedy, až někdo prokazatelně udělá „malou domů“. To už bychom neřešili prevenci střetu zájmů, ale možné zneužití pravomoci či jiný delikt.

Je to stejné jako u soudce. Také nemusíte nejprve dokázat, že soudce pomohl vlastnímu synovi. Soudce spor svého syna prostě soudit nemá, protože už samotný vztah vytváří důvodnou pochybnost o nestrannosti.

A z toho vůbec neplyne, že podnikatel musí před vstupem do politiky každou firmu prodat. Pokud jeho podnikání není významně závislé na rozhodnutích, dotacích či zakázkách orgánu, který sám ovládá nebo jehož rozhodování ovlivňuje, problém může být minimální. Konflikt vzniká tam, kde se obě role konkrétně protínají.

Takže opravdu nejde o volbu mezi „Babišem“ a „nemajetnými bezdomovci“. Jde o mnohem obyčejnější pravidlo: kdo rozhoduje o veřejných penězích, nemá zároveň rozhodovat o penězích, na jejichž získání má významný osobní nebo rodinný ekonomický zájem. Přesně tak evropská pravidla střetu zájmů fungují.

Babiš je jen zastírací legenda.

Agrofert je velká a prosperující firma, která platí daně v ČR a jejíž zisk také neodchází za hranice. A to je zločin téměř hrdelní

Agrofert nevadí. Babiš vadí...