Nehoda vládního zmocněnce Filipa Turka na křižovatce u náměstí I. P. Pavlova, které se dříve jmenovalo Komenského , později Petra Osvoboditele, U slepé brány, Velké Říjnové revoluce a konečně I. P. Pavlova , a ulice Sokolské, dříve Hradební a Vítězného února, se stala nejen předmětem jisté dočasné pozornosti občanstva, ale podle mého ještě významnějším symptomem nejen české politiky. Totiž zásady, že v politice je úplně jedno, jaké to ve skutečnosti bylo, ale jak to vypadá.

Místo události bylo místem mého mládí. Přes ulici měli rodiče obchod a výrobnu (dnes Svatební salon) a naproti byla městská stanice hasičů, odkud tehdy vyjížděly hasičské vozy, kdekoliv v Praze hořelo. Tehdy z brány vyběhl hasič s velkou dopravní značkou na velké tyči a postavil se doprostřed ulice. Všechny tramvaje, které tam tehdy jezdily a všechny povozy, i auta, se zastavily. Dnes by taková postava byla při takovém počínání auty smetena.

Dnes je ulice, kterou Turek přijížděl, velmi aktuálně označena jednak svislou dopravení značkou určující, že jsou zde čtyři jízdní pruhy, z nichž dva jsou určeny pro přímou jízdu. Třetí jízdní pruh je přerušen překážkou způsobenou stavebními pracemi a ta je označena značkou, ukládající řidičům odbočit do pravého nebo levého jízdního pruhu. Levý jízdní pruh (ten Turkův), je pak navíc označen dvěma vodorovnými značkami, a to bílou a nyní i velmi aktuálně zvýrazněnou žlutou šipkou přikazující odbočení z tohoto pruhu doleva, přičemž směr přímo, který byl dříve umožněn, je přelepen aktuálně žlutými křížky.. Tyto značky jsou samozřejmě nadřazeny značkám svislým.

Ať už to celé bude posouzeno jakkoliv, je jisté, že Turek jel „papalášským způsobem“. Rychle vlevo od kolony trpělivě čekajících řidičů s nutností se před ně později rychle a bezohledně zařadit . Jel jízdním pruhem, který již instinktivně vypadá jako pruh odbočovací, ať je ve skutečnosti označen jakkoliv. To si může dovolit podnikatel dávající najevo své finanční ego, ale nikoliv politik, jehož postavení pochází „od lidu“. A lidé nemají rádi v politice ty, kteří okázale dávají najevo, jak se o sebe umějí postarat…

Ale to vše je zbytečné. Jak nakonec bude Turkova nehoda posouzena policií nebo i soudem nemá to v konečném výsledku žádný význam. Pokud bude Turek uznán vinným ze páchání přestupku, přijme to část veřejnosti jako doklad o řádném vyšetření věci, pro jiné to však bude dokladem snahy o odstranění vlivného politika. Pokud nebude, přijme to opět část veřejnosti jako výsledek odpovědného zkoumání, ale část snahu o zametání věcí pod koberec vládání koalicí, nebo dokladem toho, že mocným se nemůže nic stát. Již dnes se vykládá, že řidič sanitního vozu měl štěstí, že ho naboural Turek, protože Janoušek by ho ještě přejel. Hasiče, kteří by se postavili, zvedli značku a všichni by se zastavili už dnes nemáme….

Jak již bylo řečeno, je v politice jedno jak to ve skutečnosti bylo, ale jak to vypadá. A vypadá to tak, že Turek jako politik ještě může hodně udělat a zatím reaguje dobře, ale na dobu, kdy mu bude někdo věřit, by si měl – neboť bude muset – asi nějakou dobu počkat.