Když Petr Pavel zveřejnil SMS od dvojího ministra Petra Macinky a následné ho obvinil z „vydírání“, tak tím nejenom odstartoval další přestřelku mezi Hradem a vládou, ale také prohrál prezidentské volby v roce 2028.

Jak je to možné? Výsledky loňských parlamentních voleb a těch v roce 2021 ukazují, že voličská přízeň je rozdělena mezi současnou vládní koalici a opozici zhruba v poměru 60:40. Přičemž to, že v minulém volebním období vládla dnešní opozice, bylo dáno propadnutím velké části hlasů pro neúspěšné potenciální koaliční partnery hnutí ANO. A tak to partičce kolem Petra Fialy shodou okolností vyšlo. V prezidentských volbách 2023 pak měl Petr Pavel podporu 58 %, což v přepočtu odpovídá zhruba 3,3 miliónu hlasům. Z uvedených čísel je tedy zřejmé, že pro něj musela hlasovat i část těch, kteří to vloni hodili někomu ze současné vládní koalice. Právě o tyto hlasy Petr Pavel svými posledními kroky přišel.

Nejde přitom jenom o tuto ojedinělou kauzu, kterou bych osobně charakterizovala jako politickou naivitu a amatérismus na straně jedné a pokřivený charakter na straně druhé. Z naivity se však dá vyléčit a profesionalitu lze postupně získat, ale charaktera člověka se už nenarovná. Tato kauza také tříbí charaktery a odhaluje pokrytce. Ti nejhlasitější kritici Petra Macinky totiž jaksi zapomínají na to, jak vyhrožovali politici minulé vládní koalice Miloši Zemanovi. A nevšimla jsem si, že by tenkrát svolávali Chvilkaři na podporu prezidenta obdobnou demonstraci, jakou organizují na Staromáku v neděli 1.2. Chtějí se na ní „postavit za pravidla, která drží tuto zemi pohromadě“. Nejspíš už zapomněli, že tato pravidla porušil především Petr Pavel, když nejmenoval Filipa Turka ministrem. A porušil je dokonce i zveřejněním oněch SMS. Podle mne se tím totiž dopustil trestného činu podle §183 o porušení listovního tajemství, který se vztahuje i na SMS. A pokud se jej dopustil s cílem „…způsobit jinému škodu nebo jinou vážnou újmu, anebo ohrozit jeho společenskou vážnost“, tak za to jsou až dva roky.

Jedna kauza by ovšem pro Petra Pavla „neprodloužení nájemní smlouvy na Hradě“ nejspíš neznamenala. Ale ono je těch záležitostí víc. Jednak již zmiňované porušení Ústavy odmítnutím jmenovat Filipa Turka ministrem životního prostředí. Pak příslib Ukrajině poskytnout jí letouny L-159 bez předchozí dohody s vládou. A nezapomínejme ani na lavírování a vymýšlení si v zákoně neukotvených podmínek pro Andreje Babiše, aby jej Pavel vůbec jmenoval premiérem. Nebo o pokus mluvit vznikající vládě do jejího programového prohlášení. Petr Pavel zkrátka svými kroky přesvědčuje, že není prezidentem všech, ale pouze opozice. Jenomže pak může jen těžko čekat, že se mu dostane významnější voličské podpory i od voličů koaličních.

Nejspíš někdo namítne, že prezidentské volby jsou až za dva roky a do té doby všichni na kauzy se zveřejněním SMS od Petra Macinky nebo odmítnutím jmenovat Filipa Turka zapomenou. Stejně jako na ostatní povolební „přešlapy“ prezidenta. Přijdou zkrátka nová témata. To je jistě pravda, ale dle mého soudu si konkurenti Petra Pavla nenechají ujít jedinou příležitost, aby tyto záležitosti před prezidentskými volbami nevytáhli a voličům je nepřipomněli. Především karta „porušení Ústavy“ je nakolik silná, že s ní nelze nehrát.

Tato karta nebude samozřejmě fungovat na voliče současné opozice. Protože ti nějaké porušení Ústavy neřeší. V jejich očích je Petr Pavel vzor veškeré morálky, vedle kterého je i Mirek Dušín obyčejný lump. A tak mu zkrátka odpustí úplně všechno. Respektive žijí v přesvědčení, že ani není co odpouštět. Ti ale nebudou prezidentské volby rozhodovat. Jazýčkem na vahách budou totiž právě ti nevyhranění, kteří volí jinak v parlamentních a jinak v prezidentských volbách. A u těch je obraz Petra Pavla poskvrněný tak, že ho jeho marketingový tým ani Savem nevyčistí. V předvolební kampani pak půjde především o to, aby tato skvrna nevybledla.

Ačkoliv se tedy zdá, že Petr Pavel odmítnutím jmenovat Filipa Turka slaví vítězství, opak je pravdou. Je to voják, takže jemu srozumitelnou terminologií lze říct, že vyhranou bitvou prohrál celou válku. Za této situace je pak jedině logické, že Andrej Babiš a ani Motoristé nebudou hnát celý spor kompetenční žalobou před Ústavní soud. Bez ohledu na jeho výsledek by to totiž znamenalo posílení Petra Pavla. Pokud by jim soud vyhověl a Filip Turek se stal ministrem, tak by prezident vypadal jako „hrdina“, který odolával do poslední chvíle a ustoupil až na základě rozhodnutí soudu. No a pokud by se svojí žalobou neuspěli, tak by ho jednak posadili do sedla a jednak by mu pak těžko mohli v prezidentských volbách porušením Ústavy zatápět.

Možná někdo namítne, že je to všechno sice hezké, ale že není v dohledu nikdo, kdo by mohl Petra Pavla na Hradě vystřídat. Takže mu nakonec vítězství spadne do klína. Myslím, že je to zbytečná obava. Vzpomeňme na prezidentské volby minulé. Dva roky před nimi taky nikoho nenapadlo, že by mohl být prezidentem právě Petr Pavel. Takže on se vhodný protikandidát určitě najde.

A vzhledem k posledním krokům Petra Pavla bude mít pořádně nabito…

Psáno pro deník TO. Aktualizováno