Pane JUDr. Roberte Fremre,

vytýkám Vám osobně za plného vědomí možných právních následků, pokud bych psal nepravdu, že jste v průběhu Vašeho ucházení se o post ústavního soudce vědomě a opakovaně lhal.

Ano, lhal jste Senátu parlamentu České Republiky vědomě a opakovaně.

Vědomě, protože Vám na základě Vašich informací před zahájením procesu 13. června 1988 bylo známo, že případ vyšetřovala Státní bezpečnost a v průběhu hlavního líčení, které trvalo až do 7. července 1988 jste byl obžalovanými několikrát, ale i přinejmenším jedním svědkem upozorněn na to, že výpovědi z přípravného řízení, to jest z protokolů ve vyšetřovacích spisech StB, neodpovídají pravdě, jelikož jsou svévolnými formulacemi vyšetřovatelů StB, obsahově manipulované popř. přímo vynucené vyšetřovateli StB.

Opakovaně, protože jste několikrát (účelově, abych použil Váš oblíbený výrok z roku 1988) měnil svá stanoviska podle toho, jak Vaše lži jedna po druhé postupně vyplouvaly na povrch. Uvádím zde jako obžalovaný a odsouzený z procesu se záškodníky a tudíž jako přímý svědek tehdejších událostí jen několik příkladů z Vašich lží:

Označil jste v roce 2010 zesnulého JUDr. Otakara Motejla za mého obhájce ve Vámi vedeném procesu proti „záškodníkům z Olšanských hřbitovů“. Když se ukázalo, že JUDr. Motejl nebyl mým obhájcem, tvrdil jste, že byl obhájcem spoluobžalovaného Petra Havelky. I to je lež. Nebyl. JUDr. Otakar Motejl byl ve zmíněném procesu výhradně obhájcem mé matky, kterou jste v tomto procesu Vy také odsoudil na rok a půl odnětí svobody s podmínečným odkladem na tři roky. Ač to dobře sám vím, neboť jsem to na rozdíl od Vás z mé paměti nikdy nevytěsnil, potvrdila mi má matka, která na rozdíl od JUDr. Motejla žije, včera jasně, že JUDr. Motejl byl ve zmíněném procesu pouze jejím obhájcem. Že Vy jste tyto skutečnosti – odsouzení mé matky a fakt, že JUDr. Motejl byl výhradně jejím obhájcem – údajně vytěsnil z paměti není důvodem Senátu lhát. Proč jste tedy neřekl, že už si nepamatujete, koho jste tenkrát odsoudil a ani kdo koho tenkrát obhajoval? Místo toho jste suverénně tvrdil nepravdy a odvolával se na fakticky nemožné svědectví zesnulého JUDr. Motejla jako na potvrzení Vašeho údajně korektního vedení procesu roku 1988.

Ve Vašem písemném vyjádření pro Senát, které jste Senátu zaslal již poté, kdy jste byl s Vaším vedením procesu v kauze „Olšanské hřbitovy“ jak Senátem tak i mediálně konfrontován, jste tvrdil že soudní jednání probíhalo zcela standardně, bylo veřejné, ale neúčastnila se ho žádná organizovaná veřejnost, neprobíhalo žádné filmování procesu, a že v auditoriu bylo obvykle jen pár osob, patrně převážně novinářů. Že se i zde jedná o evidentní lež je nejen lehce dokazatelné dobovým tiskem, ale dnes již i snadno a jednoznačně podložitelné dobovým filmovým materiálem, který se najde jak na internetu tak byl i před dvěma dny odvysílán v České televizi. Sám jste 13. června 1988 před devátou hodinou ranní přišel za spoutanými obžalovanými před přízemní kobky Městského soudu v Praze a oznámil jim, že budou filmováni. Už jste na to zapomněl?

Proces byl nejen filmován, ale zúčastnila se ho i organizovaná veřejnost, včetně celých školních tříd, které tam krátce před prázdninami pro výstrahu vodili. Při zahájení procesu byl sál číslo 51 v 1. poschodí Městského soudu v Praze naplněn publikem a novináři, kameramany a filmařskou technikou. Část publika musela stát, neboť již nebylo volných míst k sezení a i na chodbě před sálem postávali ti, kteří se do sálu již nevešli. Nebylo divu, když všechna významná média v tehdejší ČSSR ve dnech před zahájením procesu

byla o místu a hodině jeho zahájení podrobně informována. Kolik takových monstrprocesů jste již vedl, že jste na tento mohl tak hladce zapomenout? I na to, jak jste 13. června 1988 po zahájení procesu před běžícími kamerami do mikrofonu předčítal štvavé dopisy pracujících a socialistických organizací, požadujících v tomto procesu nejpřísnější potrestání? Na to všechno jste zapomněl? Já nikoliv. Na to se zapomenout nedá.

V tomto výběru Vašich lží, který nemůže být úplný, byť bych o tom napsal celou knihu, uzavírám tou Vaší centrální lží, která Vám nakonec posloužila, aby jste byl zvolen ústavním soudcem.

Nemohl jste totiž v žádném případě nevědět, že kauza „Olšanské hřbitovy“ byla vyšetřována Státní bezpečností. V průběhu hlavního líčení v roce 1988 jste mnohokrát citoval z tzv. doznání obžalovaných a ze svědeckých výpovědí z vyšetřovacího spisu StB, který popř. jeho části jste podle denního programu procesu měl před sebou na soudcovském stole. Na první straně jednotlivých vyšetřovacích protokolů, ze kterých jste citoval, bylo razítko odboru vyšetřováni StB a na poslední straně protokolů stála slova: vyšetřovatel StB. Navíc jste byl v průběhu procesu z úst obžalovaných vícekrát jednoznačně konfrontován s informacemi, že vyšetřovatelé Státní bezpečnosti proti vůli obžalovaných svévolně formulovali, manipulovali popř. vynucovali konkrétní výpovědi. Tyto informace jste slyšel v průběhu procesu v roce 1988 jak z mých úst tak i z úst mé matky několikrát a zcela zřetelně. Tyto námitky a informace jste ale konsekventně ignoroval popř. nařkl mou matku a mne z účelových změn vypovědí.

Nemohl jste tyto skutečnosti jako soudce Městského soudu v Praze roku 1988 neregistrovat, jelikož jste nebyl slepý ani hluchý. Nemohl jste ani vše z toho výše řečeného zapomenout nebo vytěsnit z paměti, protože v takovém případě

by jste musel být již značně senilní anebo debilní, z čehož obojího ale nevycházím.

Lhal jste Senátu parlamentu České Republiky vědomě a opakovaně a zásadně znevážil Vaším lhaním stěžejní hodnoty jak morální tak i osobní integrity kandidáta na ústavního soudce. Je to sice neradostné, ale bohužel nastavší skutečností, že ve Vaší osobě bude nyní sedět na postu ústavního soudce mnohonásobný lhář.

Po Vašem zvolení na post ústavního soudce jste prohlásil, že tříhodinová debata okolo Vaší osoby v Senátu parlamentu České Republiky byla pro Vás torturou. Nemáte ponětí o tom, co tortura je. Já na rozdíl od Vás ano: tři měsíce intenzivní fyzické a psychické tortury na cele ruzyňské věznice v roce 1987. Tři spoluvězně, ze kterých mne dva na cele ruzyňské věznice fyzicky mučili a ten třetí tomu sice nečinně přihlížel, mne ale psychicky motivoval k tzv. doznání, jste potom nechal u hlavního líčení dokonce i vypovídat jako svědky mých údajných doznání na cele. I na tyto tři Vaše svědky jste již zapomněl?

Ing. Mag. iur. Alexander Oswald Eret, Vídeň

(z případu Olšanské hřbitovy znám jako Alexander Eret)