28.3.2024 | Svátek má Soňa


Diskuse k článku

PSI: O psí „vyčůranosti“ a „poťouchlosti“

Věda nám tvrdí, že vlastnosti jako vypočítavost, zákeřnost, přetvářka, urážlivost či pomstychtivost jsou čistě lidské a přisuzovat je psům je proto nesmyslné. Avšak...

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času
L. Písařík 19.12.2019 9:28

Máme fenku moravského voříška, která má zakázano chodit do kuchyně a vyžírat misky kočkám. Dobře to ví a proto když se nikdo nedívá, vplíží se do kuchyně, uchopí misku do zoubků a odnese ji do jídelny pod lavici, kde ji v klidu vyčistí. Musím se chechtat, za to ji přece nemohu potrestat, zajímají mně myšlenkové pochody, dodnes si myslím, že ten pejsek velmi dobře ví, co nesmí a dokázal vymyslet obezličku, jak zákaz obejít. Jenom má žena nějakou dobu podezřívala kočky, že svůj pokrm snědí i s miskou.

B. Zachová 19.12.2019 3:35

My mame fenku nemeckeho ovcaka, ale tyhle vlastnosti u ni nevidim. Vita bourive vsechny cleny rodiny stejne bourive. Potouchla nekdy tedy je,ale vidim to spis u ni kdyz si chce hrat a dovadet. Je to naprosto perfektni pes.

A. Zemanová 18.12.2019 22:24

Děkuju za prima článek, pobavil. :-) A nemocné packy moc dobře znám!

M. Crossette 18.12.2019 19:14

Moc jsem se čtením pobavila, Ferda byl velice chytrý pes (a ostatní též) a věřím, že i po letech se celá rodina těmhle jeho „vyčůranostem“ smějete a rádi vzpomínáte

Trixie byla skrz naskrz dobrotisko a na žádné její vypočítané, promyšlené chování si teď honem nevzpomenu. Ale vzpomněla jsem si na skvělou fenku Jenny, kterou před mnoha roky měli rodiče manžela. Jenny byla poslušná a moc dobře věděla, že nesmí na ulici nic sbírat a žrát. Jenže i u psů platí to o zakázeném ovoci. Při procházkách jsme o délce a návratu rozhodovali my, ať se jí to líbilo nebo ne. Takže, když se Jenny najednou sama od sebe otočila a chtěla domů, bylo nám jasné, že něco skrývá v papule. Moc se jí to stejně nedařilo. Už to jak poslušně spěchala domů, hlavu mírně od nás odvrácenou, často jí z ní tekly sliny, protože otevřít jí zcela nemohla. Nechtěli jsme jí to potutelné chování kazit a nechali ji v domění, že o ničem nevíme. Ovšem před domem jsme si „jako že všimli“ a zeptali se, co že má v puse. No měli jste vidět ten provinilý pohled odhalení – stažený ocas, kloněnou hlavu, oči vytočené nahoru, že půl oka zabíralo bělmo. Sice poslušně vyplivla, co v tlamě měla, ale oči prosily, ať jí to nebereme. Naštěstí ona vždy sebrala neškodné kousky –kus tvrdé housky, nebo kosti, takže jsem jí „úlovek“ k její velké radosti dovolili sežrat. Jenny klidně mohla sebranou věc okamžitě spolknout (bývaly to spíše kousky jednohubky), a my bychom si toho asi ani nevšimli. Jenže ona moc dobře věděla, že dělá něco co nesmí a doufala, že si sousto odnese domů a tam tajně sní. Její provinění bylo dojemné a radost z „odpuštění“ taková, že když dostala povolení, vypadala, že baští šťavnatý steak a ne kus suché housky.

Z. Lika 18.12.2019 15:31

O tom, jak mi bafnul do ucha vlkodav, tiše číhající za plůtkem, až bude mít tlamu v úrovni mého ucha, jsem už psala. Zábavné mi to nepřišlo, na rozdíl od něj :DD A jelikož psa nemám, pěkně se tu bavím článkem a vašimi příhodami ;-D

T. Zana 18.12.2019 13:41

Máme rádi Brdy. Občas spáváme v Dobříši v jednom penzionu a cestou k němu stojí rodinný dům a u něj býval pes, který velmi rád provozoval "bafání". Člověk si na to časem zvykl, ale když jsme tam přijeli po roční pauze, slavil úspěch pravidelně;-D.

Z mírně podobného soudku - kdysi dávno tady v Bohnicích (ve starých Bohnicích, což je pozůstatek kdysi dávno vesnice) bydlela v jednom domečku stará paní, už byla trochu zmatená. Sedávala u okna a každého, kdo šel kolem, zdravila upřímným hlasitým "dobrý den!". Trochu problém byl, že to okno bylo o něco výš než moje hlava, takže jsem jí neviděla. Kolikrát já se tam lekla... :-P

Z. Jenny 18.12.2019 10:22

Hezké téma a pěkně výživné. Kdo však měl někdy co do činění s boxery,tak musí uznat, že jsou to naprosto otevřené,bezelstné psí duše,neschopné vyčůranosti a v jejich drštičkách lze číst jak v otevřené knize. Jedna z našich boxeřích dam, Edna,která měla nejvýznamnější původ a mnoho cen z výstav,měla jedinou vadu, zbožňovala čokoládové bonbony z bonboniér,kterým nikdy neodolala a dovedla je tak šikovně vykrást z krabice,že jsme žasly,nalezeny byly vždy už jen papírky,no já vím čokoládu psům néé ale tenkrát to nebylo ještě známo a asi tam nebylo té čokolády dost, na nějaké problémy a vždycky šlo o naši neopatrnost úschovy krabice. Moje nynější kalamitky,barevná ruská bolonka a kerrynka spolu potměšile komunikují navzájem,zejména pokud jde o tu nejvíce ožižlanou žvýkací kost,kterou si navzájem kradou,přestože mají nové, no ale to není ono,že? :-) Tak u této činnosti pozoruji vyčůranost na úrovni zpravodajských her tajných psích služeb. :-) V

E. Zvolánková 18.12.2019 12:00

jojo, boxeři jsou opravdu zcela otevření, naprosto souhlasím. Kamarádka má úžasného boxíka a jedna sousedka s ulice měla taky celý život jen boxíky...zažila jsem X jejich psů i fen a všechno to byly strašní dobráci, milí, uslintaní a bezelstní;-D Až teda na jednoho, který byl teda taky naprosto čitelný, nezákeřný, ale byl to hlídač. Popravdě jediný boxer, kterého jsem měla tu čest poznat, který byl opravdu hlídací, neúplatný, ostrý, ale ne zbrklý, nebojácný. To se už dnes moc u boxerů nevidí...

Z. Maya 18.12.2019 9:33

Vyčůraný u nás byl Dorin, když chtěl něco, co měl Kim, tak běžel k plotu a vyváděl tam, jak kdyby šlo kolem nejmíň stádo slonů, Kim samo si to nemohl nechat ujít a jak přiběhl a začal hlídat, Dorin mazal nenápadně zpátky uzmout si to co chtěl. Viděla jsem to xkrát, Kim se nechal nachytat vždycky (asi proto, že jindy Dorin štěkal u plotu oprávněně, takže neměl šanci poznat, že tentokrát je to levá) a když mi někdo říká, že psi takhle nepřemejšlej, tak se musím jen smát.

E. Zvolánková 18.12.2019 10:17

Tak tohle už je ovšem vyčůranost prvního kalibruR^;-D;-D;-D Dorin byl chytrý chlapecR^

L. Blaza 18.12.2019 9:31

Jo, jo. to oni umí. Dokonce i kočky. Zrovna včera náš nahatej kocour. V noci ho popadl nějaký rapl. Běžně nám cestuje v noci přes postel sem a tam a ani o tom nevíme. Ale když chce, umí dupat, tahat za vlasy a dělat všechno pro to, aby nás probral. Taky včera se mu to dlouho dařilo, než jsem se naštvala a plácla ho přes zadek. Tak si uraženě zalezl k páníčkovi pod peřinu. Ale vyčkával a jeho chvíle nastala ve 4 ráno, kdy mi na oplátku s chutí dupnul na břicho. Tak a to mám za to! ;-D

L. Blaza 18.12.2019 13:10

No a taky moc dobře ví, že má spát ve svém pelíšku. Takže když slyší klíč v zámku, jak jdeme domů, zahlédneme ho, jak peláší z ložnice, kde byl zavrtaný pod peřinou, do svého pelechu a tváří se, že tam spal celou dobu! ;-D

T. Zana 18.12.2019 13:45

Prej "plácla přes zadek" ;-D! Počkej, až na tebe přijde kočičí Me too ;-).

L. Blaza 18.12.2019 14:03

;-D;-D;-D

Z. Xerxová 18.12.2019 6:23

hezkou středu všem Zvířetníkům a zvířátkům :-)

jsou to naši chlupatí pokladi - někdy by je nejraději člověk zakopal ;-D Největší šašek z našich dog byla Betka - Kosatka dravá. Night sice taky umí být pěkná hééérečka - ale své předchůdkyni nesahá ani po kotníčky ;-)

R. Enatae 18.12.2019 1:02

U nás v Praze na vesnici (jak známo, Dejvice jsou vesnice) je cestou od zastávky autobusu k nám na rohu dům se zahradou. Plotové sloupky masivní, z kamene, a k tomu i vysoký živý plot ze strany zahrady. Když jsem byla malá, tak na té zahradě bydlela veliká černá doga, tedy dogák.

A tenhle dogák měl náramnou legraci z toho, že na každého, kdo kolem šel od autobusu, bafnul v okamžiku, kdy chodec byl před rohovým sloupkem. Jakmile nadskočivší chodec udělal další dva kroky a ocitl se za rohovým sloupkem, rázem koukal do rozchechtané tlamy v díře v živém plotu :-). Dogák se naučil rozeznávat lidi, kteří kolem chodili často, třeba nás děti, které jsme denně jezdily ze školy. Nás pak bafnutím bavil jen občas, abychom nevyšli ze cviku. Návštěvy ale nadskakovaly pokaždé.

Zajímavé je, že tuhle svou kratochvíli provozoval, jen když jsme šli od autobusu domů. Když jsme ráno spěchali na autobus, tak nebafal, ačkoliv na zahradě byl.

L. Jakovljevičová 18.12.2019 9:51

Tohle jsem zažívala taky, když jsme bydleli na Kladně. S tím rozdílem, že chodník vedl podle zdi, vysoké tak asi dva metry. A nahoře byla neoplocená zahrada. Takže ten obrovský černý pes (rasu nevím, ale doga to nebyla;-D) na mně bafnul shora. Lekla jsem se vždycky, i když jsem věděla, že tam bývá. A vždycky se na mně chechtal a bylo vidět, jak se baví!