Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
NĚMECKO: Zpátečnický traktát o výchově
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
M. Urbanová 13.11.2016 22:55Tělesné tresty Pane Frýborte, Já jsem zásadně proti tělesným trestům. Dítě proti dospělému nemá šanci. Dítě se má vychovávat příkladným životem a hlavně láskou. Dítě vychovávané rozumem a láskou je zodpovědné a stačí mu domluva a vysvětlení. Bitím se nic nespraví, jen se vychová zlý člověk. |
|
|
J. Jurax 13.11.2016 20:34Moudře napsáno A děkujmež bohům, jsou-li jací, že taková liberální výchova plně rozvinutých drzých spratků k nám dosud naplno nedorazila. A že za výchovný lepanec nepoštve nějaký hňup na rodiče policii a sociálku. Zrovna dnes jsem viděl v TV první díl Bylo nás pět. A řekl bych, že z těch otloukaných malých rošťáků vyrostli slušní lidé - byť doba v seriálu zobrazovaná praví, že se to týkalo našich rodičů či prarodičů, ba i praprarodičů ... |
|
|
J. Kanioková 13.11.2016 15:42Díky, pane autore, dost souhlasím, ty nesmyslné moderní výmysly, to je jen odklon od zdravého selského rozumu. |
|
|
J. Kanioková 13.11.2016 16:14Re: Díky, pane autore, Tolerantní výchova ničí dětem hodnoty. Jsou nezvladatelné, zlé a ničeho si neváží - http://jdem.cz/bru3u8 Pohlavky do výchovy patří, ředitel neměl rezignovat - http://jdem.cz/cmz5z7 Pedagožka: Dětem chybí ulice! - http://jdem.cz/cmz523 |
|
|
P. Portwyn 13.11.2016 10:43Někdy před 20 lety ještě na starém, nelidovkovém Psu (pamětníci zamáčknou slzu) proběhly nějaké ty diskuze na téma výchova. Většinový hlas lidu psovského, svobodu milujícího: Příkaz/zákaz - špatně. Že prý kdo chce dítku cokoli zakazovati, je určitě komunistou, zvláště pak ve škole. Že prý poslouchat děti nemají a nejužitečnější je dělati bordel. Že prý z těch, kdo dobře pracují, rostou jen otroci, a pravidla že prý dodržovali nacisté. Ale že se to zlepšilo za ty roky, co říkáte? Žádný útlak, žádné týrání malých svobodných bytostí, žádný nacismus pravidel. Vládne svoboda vůkol, aspoň co se dětí týče. A zpátečníci, kteří tvrdí, že svobodu má mít jen ten, kdo za sebe odpovídá, byli dávno pokrokem umlčeni. Jásejme! |
|
|
K. Janyška 13.11.2016 11:43Re: Někdy před 20 lety 3 velká negativa, tedy mír, svoboda a spravedlsnost stojí výhradně na kvalifiokovaných zákazech, tedy na tzv. negativních pravidlech správného chování... Dzp. |
|
M. Prokop 13.11.2016 20:36Re: Někdy před 20 lety No jo, pamatuji. Tam chodilo hezkých pár exotů. |
|
|
J. Jurax 13.11.2016 20:48Re: Někdy před 20 lety Též pamatuju Psa z doby, o níž píšete (ba i Váš nick si pamatuju, ale mám dojem, že jste nějak dlouho pauzíroval), leč přinejmenším za sebe pravím, že jsem spíš zastával názor, že v odůvodněných případech krátká, leč účinná facka ušetří dlouhé a neúčinné kecání. Ale zhoršilo se to - o všelikých právech dětských, obecně lidských i minoritních slyšet ze všech stran, ale o lidských povinnostech ticho po pěšině. Byla by to diskriminace nebo podvazování svobodného rozvoje či co ... Nikdy bych nečekal, že tohle napíšu (zvlášť po vlastním prožitku ZVS), ale někdy se nemohu ubránit dojmu, že některým mladých cápkům by prospěl tak rok vojny ... Připouštím ovšem, že jsem ročník 49, takže můj hlas může být brán jako hlas zkostnatělého seniora, neřkuli nerudného dědka, ale stejně si nemyslím, že bych se mýlil ... Někde jsem četl něco v tom smyslu, že aby jeden mohl být svobodný, musí se napřed naučit poslouchat jiné ... ne jen naslouchat jiným, ale přímo poslouchat, ctít příkazy ... |
|
|
P. Portwyn 14.11.2016 8:13Re: Někdy před 20 lety Zdravím Vás, Juro, zrovna na Vás jsem to opravdu nemyslel. Pamatuji si Vaše příspěvky, dokonce i Vaši zmínku tuším o Vaší mamince. Podle mého to bylo klasické "ode zdi ke zdi". Místo toho, aby se jen odstranilo to, co bylo špatně, se přešlo do opačného extrému. Roli ideového beranidla sehráli "užiteční idioti" z řad krasoduchů bez logického uvažování (ahoj Tomáši F.), ale někdy mi přijde, že hlavní důvod je, že adolescent je ideální spotřebitel. Cesta ne do hlubin študákovy duše, ale do hlubin kapes jeho rodičů... |
|
|
O. Veverka 13.11.2016 9:59A co dospělí? Vzbudil mě ráno kolem sedmé jekot sousedovy dcerky. Asi dvacet minut jsem odolával, ale pak jsem se zvedl z postele. V otevřených dveřích sousedova bytu stálo to tříleté mrně a ječelo. Skloním se k ní a povídám: "Celou noc jsem pracoval a teď nemůžu spát. Jestli nepřestaneš s tím řvaním, přijdu o půlnoci a udělám ti to samé." Řekl jsem jí to česky, protože moje khmerština není tak dobrá, jak bych si přál. Dítě si přiložilo prst na ústa, spiklenecky se na mě podívalo a udělalo: "Pssst". Od té doby je ráno klid a ticho. Asi za týden mi soused povídá: "Víš, že teď, kdykoli ráno promluvíme s ženou trochu hlasitěji, Mony se na nás otočí a a dělá psssst." Vida, někdy domluva stačí. A co dospělí? Člověk se přece učí a rozvíjí celý život. Tak mě napadá, že bychom zločince neměli trestat a posílat do vězení, abychom náhodou nenarušili jejich svobodný vývoj. Nestačilo by jim domluvit? :-) |
|
|
J. Jurax 13.11.2016 20:49Re: A co dospělí? Domluvit devítiocasou kočkou? Proč ne? |
|
|
J. Sinnreich 12.11.2016 18:28Transatlantic Scena: kabina velkokapacitniho letadla, 10 000 m. Rodinka, zrejme skandinavci. Krasni, svetlovlasi, modrooci lide. Manzelsky par a tri odstupnovani potomci. Tito se svijeji, kopou do sedadel, rvou a metaji hracky a jidlo na zem. Matka se sluchatky na usich tento tartas s naprostym klidem ignoruje. Otec leze po kolenou ulickou, sbira pod sedadly zahozene predmety a podava je zpet rvoucim potomkum. Beze zmeny pokracuje po celou dobu letu.... |
|
|
M. Bílý 12.11.2016 19:45Re: Transatlantic Tak jako v dětství zacházely s hračkami budou v dospělosti jednat se svými rodiči. Dobře jim tak (rodičům). |
|
|
P. Dvořák 13.11.2016 9:25Re: Transatlantic Přes držku by měly dostat nejen dítka, ale především otec. |
|
|
P. Portwyn 13.11.2016 10:23Re: Transatlantic Nojo, jenže když se řekne A, je třeba dodat i B. Kdyby je otec vychovával rázněji, posvítí si na něj úřady. Úřady vyfedrované těmi, kdo mají plná ústa řečí o svobodě a právech... |
|
|
P. Dvořák 13.11.2016 11:39Re: Transatlantic Bohužel máte pravdu. Ale pro okamžité vyřešení popsané situace vidím stále neúčinnější postup mnou výše uvedený :-) |
|
|
P. Portwyn 13.11.2016 12:35Re: Transatlantic Účinné by to bylo, o tom žádná :) |
|
|
J. Jurax 13.11.2016 20:54Re: Transatlantic Máte recht. jenže nějaký hňup natočí exekuci na mobil, otce vyvedou z letadla v poutech a bude hanoben a popotahován, neboť ohrozil svobodný rozvoj nezávislých duší těch nezvedených spratků ... |
|
|
P. Janos 12.11.2016 17:47Když je to třeba. Znám v mém okolí několik lidí kteří nikdy fyzicky trestáni být nemuseli, nebylo to třeba. Já jsem byl dítko pošetilé a tak jsem byl někdy bit jako nezralé žito. Vždy se mi však dostalo varování: "Když to nepůjde po dobrém, tak to půjde po zlém, ale půjde to."A jak jsem dnes mým milovaným rodičům vděčen.:-) |
|
V. Husák 12.11.2016 14:31Jsem zásadně pro tělesné tresty, zejména jsou-li prováděny způsobem, který v dokonalosti předvedl herec Jindřich Plachta ve filmu "Nebe a dudy". Nejkrásnější je scéna, kdy má potrestat své dva malé synovce, které si vzal na výchovu, za to, že pomalovali jejich kozu jako zebru. Když několikrát velmi jemně plácne prvního z nich po podivně naducaném zadečku, přijde na řadu druhý. "Kde máš čepici?" ptá se ho. "Tondo, půjč mu svou!" požádá již potrestaného a pak nacpe jeho tlustou beranici do zadní části kalhot druhého "výtvarníka". "Kolik jich strejdo dostanu? "No samozřejmě taky pět!" odpoví vykonavatel trestu. Pak synovce plácne přes zadeček a řekne: "Pět ..., to víš, mne neoklameš !!!" |
|
|
K. Křivan 12.11.2016 11:59Můžete použít tělesný trest. Nesmí to ale nikdo vidět, a nesmí to zanechat viditelné stopy. |
|
|
Š. Hašek 12.11.2016 13:59Re: Můžete použít tělesný trest. Ale může! Já žádného rodiče za výchovnou "prdelní připomínku" té Šabatové udávat nebudu. |
|
|
K. Křivan 12.11.2016 14:40Re: Můžete použít tělesný trest. Vy ne a já také ne. Ale je dost de Bilů na světě. Uvědomělých a pokrokových hovad. |
|
|
M. Bílý 12.11.2016 11:40Za to, že jsem slušný člověk (nepoužívám vulgární slova ... Za to, že jsem slušný člověk (nepoužívám vulgární slova, prosím a děkuji se v mé komunikaci objevuje velmi často, nehádám se a tak podobně) vděčím MIMO JINÉ občasnému pohlavku od maminky a jednou za dlouhý čas výprasku rákoskou od otce. Ten následoval po několikerém upozornění: nestřádej si to! Mohl jsem si snadno spočítat kdy nádoba jeho trpělivosti přeteče, ale co chcete od puberťáka. Vždy jsem musel uznat, že jsem dostal napráskáno právem. A dodnes mu za to děkuji!! Denně na rodiče s láskou vzpomínám, když si ráno měřím tlak a přitom se dívám na fotografie podniku, který otec vybudoval (a bolševíci ho zničili) a na expozici otcových výrobků na výstavě Elektrotechnického svazu československého v roce 1930 v Praze (pamatuji se, když ji připravoval - byly mi čtyři roky). |
|
|
J. Růžička 12.11.2016 11:38Bít či nebít? Fyzicky jsem své dvě děti netrestal. Nebylo třeba. Hranice a mantinely vytyčoval jsem vždy jasným a srozumitelným způsobem. Jak píše p.Boublíková. Stačilo když viděly nebo cítily mou naštvanost a své přešlapy více neopakovaly. Asi jsem měl na děti štěstí. |
|
|
Š. Hašek 12.11.2016 14:07Re: Bít či nebít? Řekl bych, že "státnická debata" o vařečce na zadeli nám byla naordinována zvláště "vychovatelkami", jejichž průměrná "výchovná statistika" bude 0.15 dítěte/rodička. Zjednodušeno. Od táty jsem nedostal třeba ani pohlavek. Sám jsem jich pak několik přidělil. Nelze to nadefinovat. Často si vzpomenu na ono přísloví: Nejlíp se vychovávají sousedovy děti. |
|
|
J. Kanioková 13.11.2016 15:19Absolutně přesně ! Každé dítko je jiné. Třeba i v jedné rodině. I celková atmosféra v rodině může být často odlišná při výchově jednotlivých dětí. Sestra se narodila rok po jejich svatbě. Očekávaná, milovaná, doma absolutní pohoda. Nedostala nikdy ani pohlavek, byla klidná, vyrovnaná, atd. atd. U mě, po deseti létech, byla situace absolutně odlišná.. |
|
|
V. Kolman 12.11.2016 10:56POUŽÍVEJTE STEJNÉ ZBRANĚ! Jel jsem v metru a tam jela maminka s malým roztomilým černouškem. Roztomilým - až na to, že strašlivě a neustále ječel. Rozpomněl jsem se na "strýčka Jedličku" (před lety známý imitátor všemožných zvuků) a začal jsem vedle černouška ječet stejně jako on, možná ještě o něco silněji! Výsledek? Naprosto nechápavý, udivený kukuč černouška (kdo to tady vydává stejný jekot?) a - ticho!!! Odměnou mi byly kromě ticha i pobavené pohledy ostatních cestujících :-)) |
|
|
M. Malovec 12.11.2016 10:31A dovedete si představit tzv. dětské hřiště před domem, kam soudružky učitelky přivedou dvacet spratků a probírajíc jistě důležité věci, nechají je řvát jako debily. No nedusil byste to polštářem zavčasu? Myslím ty soudružky. |
|
I. Veselý 12.11.2016 12:21Re: A dovedete si představit Dovedu. Asi deset let mám sousedy, ti mají na zahradě bazén a také děti, co se jim narodily už zde. Nedovedete si představit ten ryk v letních dnech, kdy přijdou kamarádky paní domu s dalšími dětmi. Mateřská školka na plovárně! K tomu hlasité "moudré" hovory maminek co nejde neslyšet, ale za ta léta jsem ani jednou neslyšel okřiknutí dětí aby byly tišeji. U domácích je to dáno asi tím, že pan soused má silný, znělý hlas. Ten když telefonuje cca padesát metrů daleko a za plotem tak slyšíte úplně vše co říká a ještě moc hlasitě. Asi ve své rodině tím hlasem způsobil odolnost proti hluku. Pamatuji si, že když jsem si v dětství s kamarády hrál na zahradě moc hlasitě tak jsme se i několikrát za krátkou dobu dočkali okřiknutí " buďte zticha" nebo "neřvěte tak". |
