ZLOBENÍ S ASTONEM: Přece jen je to holčička
Když já sedával v tom domečku, byl to velmi často hrad. Tatínek tehdy psal historický román Srpnovští páni, jezdíval jsem s ním a maminkou na prohlídky posázavských zřícenin. taky to býval tank nebo bombardovací letadlo - ozvěny války byly přece jen tenkrát ještě ve vzduchu. Byl to bunkr, samozřejmě. Každý kluk tenkrát budoval bunkr.
Jak pojme svůj domeček Dominka?
Přemýšlím o tom, zatímco rovnám knihy do polic a Ljuba leští okno. Zpívá si při tom.
A najednou se zpodstolu ozve hlásek konipásek. Holčička si taky zpívá.
Ne, tenhle domeček nebude ani hrad, ani bombarďák, ani bunkr.
Bude mít asi něco společného s princeznami.
Bum do hlavy
V neděli vzaly Thao a její kamarádka Dominku do zoologické zahrady. Cestou se zastavily v MacDonaldu a Dominka tam dostala balónek na tyčce. O hodnotě hamburgeru se můžeme dohadovat, nicméně před kvalitou balónku je třeba smeknout - ještě v úterý večer byl plný vzduchu, tudíž na omak tvrdý a pružný.
Čímž pádem se s ním dá hrát hra na "bum do hlavy".
Udělám Domince bum do hlavy a Dominka jásá. Hned chce taky dělat bum do hlavy. Předám jí hračku, ona mi udělá bum do hlavy a já, pro zvýšení efektu, dělám omráčeného - varianta "bědující omráčený", v medicíně zřídka se vyskytující, ve hrách s malým dítětem žádoucí.
Jenže je tu ještě někdo třetí, totiž Iris. Ta je krajně znepokojena. Hru bere velmi vážně a ještě vážněji moje bědování. Probudí se v ní záchranářský instinkt, vrhá se mi na klín a olizuje mi tvář, aby mě vrátila k životu.
Dlouho trvalo, než jsem ji přesvědčil, že záchrany netřeba. Nepomohlo, ani když jsme udělali "bum do hlavy" Iris. Nezbylo než se uchýlit k jiné hře.
Pomohl bublifuk, tento vzdálený příbuzný nafukovacího balónku.
Na počátku byla čára
Kreslení, to je radostná činnost. Tatínek mi kreslil a rád na to vzpomínám: kreslil mi spoustu věcí, mimo jiné i mapu světa, lepil ji z dílců, pěkně obrázkovou, s výkladem. Byl to kulturně-historický pohled na svět. Mrzí mě, že se mapa nedochovala, kdo ví, kde zůstala ve víru času. Třeba takovou nakreslím Domince.
Tak daleko zatím nejsme. Kreslení s Dominkou, to je kreativita zcela zvláštního druhu.
Dominka má zatím radost z faktu čáry. Připadá jí úžasné, že něco jede po papíře a nechává za sebou stopu. Mezi námi, ono to úžasné skutečně je! Nevnímá, jaký tvar by ta čára měla opisovat, nechápe, že čáru lze směřovat, vést, aby opsala obrys, aby vyjádřila zkratku nějakého objektu.
Zároveň objevuje Dominka tužku. Na jednom konci tužka dělá čáru, na druhém má puntík a ten se dá mačkat. Mezi mačkáním a schopností vytvářet čáru je vztah. Zatím není jasné, jaký vztah to je. Domi po něm pátrá metodou pokus omyl.
Zatím toho moc nenakreslíme. Radost z tvorby v tom ještě není. Ale radost z objevování, ta tam je stoprocentní! Tvorba počká. Je to dáma trpělivá. Jednou i na tu mapu světa dojde.
Další úvahy a poznámky najdete na stránkách The Hyena