Vzpomínám hned na to, hned na ono, takže lze číst na přeskáčku anebo nečíst vůbec. Narodil jsem se v roce 1945, takže ona padesátá léta jsem prožil ve věku od pěti do patnácti let. To je zajímavý časový úsek, na začátku je pískoviště a na konci už mladý muž myslí na holky. Taky duch té doby byl rozdílný - na začátku a na konci. Nehodlám ho analyzovat, přinejmenším v tomto seriálu. Jsou to skutečně jen střípky, jakýsi kaleidoskop a rád bych, aby budily spíš úsměv než nostalgii.

Sovětští vynálezci

Sovětští vědci vše objevili a technici vše vynalezli, to byl základní fakt, o kterém se nedalo pochybovat. Žárovku vynalezl učenec Jabločkov a oslnil jí Paříž, kde se ještě dlouho poté, co se piklemi kapitalistů podařilo prosadit Edisonův plagiát, říkalo žárovce "Jabločkovova svíčka". Rádio vynalezl učenec Popov. Dokonce i letadlo vynalezl ruský samouk, letadlo poháněné parním strojem. Nepřízní carských úřadů upadlo do nemilosti i s vynálezcem a později do zapomenutí.
To byly vynálezy minulosti.
Sovětští vědci ale měli i současné vynálezy.
Především to byly elektrické traktory. Šlo o pásáky s tyčkou na střeše a od tyčky vedl kabel - někam mimo obraz. Ukazovali nám je ve škole. Nebylo radno se zajímat, kam ten kabel vede, odkud je proud veden a co se s kabelem stane, když traktor vyorá brázdu cestou tam a orá cestou zpátky. Tyto traktory budou do praxe nasazeny v brzku. Zatím brázdí sovětské lány jiný sovětský vynález - totiž kombajn. Všichni jsme věřili, že kombajn je ruský vynález a samo slovo kombajn je typicky ruské slovo.

Druhý epochální vynález padesátých let byla víceklasá pšenice. Zatímco na Západě je hlad, protože tamní hamižní statkáři pěstují toliko jednoklasou pšenku, sovětští vědci vyšlechtili pšenici, která má sice jeden stvol, ale na něm pět klasů a tudíž výnosy jsou pětinásobné, než jakých dosáhnou kapitalisté. Pokud se někdo zajímal, proč na našich polích je vidět pšenice jen s jedním klasem, dostalo se mu odpovědi., že naše zemědělství je oproti sovětskému zaostalé a pětiklasé pšenici jsme nedorostli, navíc, jejímu šíření brání ne dosti ještě rozdrcení kulaci.

Vše vynalezli sovětští učenci. V dětské knížce, kterou jsem rád četl a její název mi vymizel z paměti, se psalo na příklad o automobilu Moskvič. Sovětští vynálezci dostali nápad každé jeho kolo odpružit zvlášť. Na silnici je díra, i takový výjimečné situace na sovětské silnici nastanou, a kolo zvlášť odpružené si s dírou snadno poradí, kdežto ostatní tři kola jedou po dokonalém sovětském asfaltu dál. Krásný to byl svět!

Sovětské filmy

Už jsem se tu zmínil o filmu Hlídka v poušti, v pokračování o zábavě. Nemohu ale nevzpomenout ještě na jiné sovětské filmy z padesátých let.

Úžasné dílo byl především Pád Berlína. Dvoudílný, jeho scéna "bombardování Berlína" se točila v Praze na Barrandově - model zničeného města zabíral plochu největšího tamního ateliéru (pikantní je, že ho postavili za války Němci) a část pak byla vystavena v Technickém muzeu. Já viděl ještě tu původní verzi, kdy na konci filmu přiletí do Berlína Stalin a osobně vyznamená tuším že Aljošu, hrdinu filmu. Měl na sobě sněhobílou uniformu a byl to první barevný Stalin, kterého jsem viděl. Později Stalina z filmu vystřihli. Když se tedy zpívalo "Aj laj lijá, pojď do kina! Co tam dávaj? Pád Berlína!", bylo to už bez Stalina.

Stalina jsme si užili ve filmu Sedmý úder, též o válce, o "sedmi stalinských úderech". Jeden z úderů spočíval v tom, že sovětští vojáci vystrčili - každý svého - panáka na bajonetu ze zákopu, Němci v domnění že to jsou lidé stříleli, pak panáky zastrčili, vystrčili - a na potřetí skutečně vyběhli a frontu prorazili. K velké radosti obecenstva. A Stalina jsme viděli, jak to všechno vymýšlí.

Z historických filmů si rád vzpomínám na Koráby útočí o ruském admirálovi Ušakovovi, ten bojoval na Černém moři (hrdina téhož) proti Turkům a jejich podlým pomahačům Francouzům a Angličanům. No a pak to byly pohádky - o Malém Mukovi, který měl utíkací botičky, takže když se dnes říká, že je někdo jako "motorová myš", tehdy se říkalo "jako Malý Muk". Výpravný byl film o kupci Sadkovi, který se dostal až do podmořského království, a samozřejmě skvělý Ilja Muromec z roku 1956.

Uzavřu připomenutím sci-fi filmů. Planeta bouří měla tak - na tu dobu - skvělé spešl efekty, že ji koupili Američané, hrané pasáže vyhodili a dotočili do nich svoje a vznikl americký film. Totéž mimochodem udělali s naší Cestou do pravěku od Karla Zemana. Ideologicky husté bylo Tajemství dvou oceánů, podmořská sci-fi / political fiction o imperialistické podmořské základně, kterou nakonec zničí sovětská ponorka. Zničí, přestože na palubě se ukrýval zrádce. Zrádci byli tehdy všude a posláním filmu bylo: pátrejte po zrádcích, odhalujte a jakmile odhalíte, nahlašte! Tak jsme koukali po zrádcích, ale žádného nenašli.
Od toho byli jiní, dospělí.