Vzpomínám hned na to, hned na ono, takže lze číst na přeskáčku anebo nečíst vůbec. Narodil jsem se v roce 1945, takže ona padesátá léta jsem prožil ve věku od pěti do patnácti let. To je zajímavý časový úsek, na začátku je pískoviště a na konci už mladý muž myslí na holky. Taky duch té doby byl rozdílný - na začátku a na konci. Nehodlám ho analyzovat, přinejmenším v tomto seriálu. Jsou to skutečně jen střípky, jakýsi kaleidoskop a rád bych, aby budily spíš úsměv než nostalgii.

Punčocháče

Nevzpomněl bych si na to, jenže dnes jsme v kavárně Rybka na to zavedli řeč. Je fakt, že jsem v roce 1950, kdy mi bylo pět let, onemocněl spálou a léčili mě na Bulovce penicilinem (toto sdělení vyvolalo podiv: tehdy byl penicilin? Samozřejmě že byl, vždyť vyhrál 2. světovou válku! A když mě propouštěli, byl jsem jediné dítě, které sestřičky oblékaly do punčoch s podvazkovým páskem! Tedy, neměl jsem nějakou bokovku, byl to řemínek s podvazky, strašná to hanba! Maminka mi to vnutila jen proto, že mě vezli v mrákotách sanitkou, jinak bych se byl ubránil.

Důstojné odění byly punčocháče. Měly barvu hnědavou, na zadku takový zvláštní oblý šev, ve stylu unisex, bez ohledu na to, zda holčičí či klučičí, naprosto stejné! Pletené, myslím si. Jednou mi maminka koupila v Dětském domě (dodnes existuje) v Praze na Příkopě bílé punčocháče. Tehdy jsem se vzepřel a byl bych raději zemřel, než bych je oblékl. Zvítězil jsme tehdy.

Punčocháče jsem nosil, myslím, ještě v první třídě, pak nastoupily trenýrky. Všichni kluci nosili trenýrky. Co nosily holky, nevím, přinejmenším do první Spartakiády - tehdy byly zavedeny červené trenýrky pro kluky a holky nosily modré kalhotky s gumou u pasu i kolem nohou. Nástup trenýrek byl pozvolný. Pravda, měl jsem je, myslím, dříve než jiní kluci. Pamatuji si, jak jsem jednou chodil na snídaně ke spolužákovi Slávkovi (už nevím proč, nějak to tak bylo) a přišel jsem tam jednou ráno ve chvíli, kdy ho maminka soukala do punčocháčů. Stál na stole a ona ho do nich soukala jako do pytle.

K odívání v padesátých létech se ještě vrátím, pochopitelně. Myslím ale, že ty punčocháče byly nejpotupnější součástí oděvu a na nás všech zanechaly neblahou charakterovou stopu.

Tramvaje - konduktéři

Pokud se někdo zajímá o pražské tramvaje, mám pro něho link na speciální webovou stránku věnovanou tomuto tématu. Já se omezím skutečně jen na vzpomínání.

Kde začít? Asi u osoby konduktéra. V tramvajích se prodávaly lístky a prodával je průvodčí (nebo paní průvodčí). Průvodčí měl na sobě černou uniformu s čepicí. Nosil na břiše bachratou koženou tašku s lístky. V době mého dětství stál dětský lístek (s modrým pruhem) třicet, dospělý šedesát haléřů. Na popruhu tašky měl tramvaják kelímek s houbičkou na vlhčení prstů (aby se mu snadněji trhaly lístky) a kleštičky: na lístku musel procvaknout číslo tramvaje, datum, hodinu a úsek, ve kterém cestující nastoupil. Průvodčí též dbal na pořádek ve voze. Mohl komunikovat s řidičem - po délce vagónu po jeho obou stranách se táhlo kožené lanko. Průvodčí škubl, zvonek cinkl a řidič tramvaj rozjel nebo naopak zastavil, jakmile průvodčí škubal několikrát za sebou - za jízdy.

Na nás parchanty si dávali průvodčí pozor. Shromažďovali jsme se pokud možno na plošinách. Bavilo nás sypat písek násypkou na koleje (kisna s pískem patřila k výbavě, řidič sypal písek v zimě, aby při jízdě do kopce kola neklouzala) a obzvlášť zdatní nezbedníci do násypky čůrali. Některé typy tramvají bylo možno za jízdy rozkývat. Dělali jsme to na dlouhém úseku v Praze na Žižkově od Olšanského náměstí k Nákladovému nádraží. Musela na to být parta dobře pěti kluků, a rytmickým pohupováním se po krátké chvilce podařilo vůz rozkývat. Na tramvajácích a konduktérech zvlášť jsme obdivoval chůzi. Dovedli se procházet po tramvaji, ať jela tramvaj sebe rychleji. Měli námořnický krok, léty vycvičenou rovnováhu. Když takový konduktér stál a štípal si lístky do foroty, měli jste pocit, že zapustil kořeny do podlahy (ta byla roštová, dřevěná). Málokdy se konduktér dotkl, natož aby se zavěsil do koženého poutka (některé typy měly poutka dřevěná, kulatá, dokonce s reklamou - pozůstatek z první répy!

Zajímavou kapitolou bylo naskakování a vyskakování. Určitě se k tématu vrátím.