3.2.2023 | Svátek má Blažej


RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Pád Berlína

30.9.2005 18:13

Jeho děj je obsažen v titulku. Po smrti Stalinově byl prý upraven a vystříhán, aby v něm Stalin nebyl. Tak tohle si nedovedu představit už vůbec: film pojímá světovou válku jako čistě osobní souboj Stalina s Hitlerem!

Celé je to pojato jako sled symbolických obrazů. Hrdina, slévač-úderník a rekordman (ve slévání) Aljoša, hrdinka – Nataša. Film začíná tím, že Aljoša zlomí v huti rekord a je přijat Stalinem.

Co dělá Stalin? Nalézáme ho v mladém sadu, kde okopává jabloně. Aljoša je zmaten, když vidí Stalina, ustoupí do záhonu růží a Vůdce ho odtud s úsměvem vyvede.

Pak přijde válka. Na tuhle scénu – jako jednu z mála, jsem si z dětství pamatoval, bylo mi tenkrát pět, šest let, když jsem film viděl: Aljoša s Natašou se procházejí v polích, načež přiletí letadla a začnou pole bombardovat. Pamatuju se, že už tenkrát mi bylo divné, proč jsou Němci tak hloupí a bombardují lán žita! Aljoša jde na frontu – a Natašu Němci zavřou do koncentráku a celý film ji nevidíme.

Nebudu líčit všechny peripetie – jen to zmíním, že v několika epizodách je vidět zrádcovskou činnost hlavně Angličanů, kteří Hitlera v jeho válce proti Stalinovi podporují. Nic jim to není platné, Stalin vede svá vojska od jednoho vítězství k druhému – s absolutním klidem a rozvahou, kdežto Hitler, na začátku třeštivě radostný, se propadá do stále děsivějších depresí.

Film vrcholí, když se Hitler v bunkru žení s Evou Braunovou a nechá zatopit metro (i na to jsem si z dětství pamatoval), načež Jegorov s Kantariou vztyčí rudý prapor nad Berlínem a nastává jásot a oslavy.

Načež letí velké letadlo provázené stíhačkami, ano, je to Stalin! Všichni utíkají ho vítat, v první řadě Aljoša a spousta dalších lidí, včetně osvobozených koncentráčníků. A kdo zde náhodou? Samozřejmě osvobozená Nataša, čirou náhodou.

Stalin vystoupí z auta a Aljoša s Natašou ho přicházejí přivítat. Nataša se ho zeptá, zdali ho smí políbit, on svolí – a ona ho cudně políbí na hruď. Pohledem na klidnou, moudrou, dobrotivou tvář Josifa Visarionoviče film končí.

Pro našince je zajímavá i role Jana Wericha. Jako kuriozita se vyprávělo, že se Werich mihnul v Pádu Berlína a bralo se, jako že to bylo jeho nějaké rošťáctví. Nikoli. Hraje tam jednu z nejvýznamnějších rolí, hraje Göringa a je prakticky v každé scéně, kde se vyskytuje i Hitler. A právě on vyjednává se zrádnými Angličany dodávky přísad do oceli. Musel se svoji roli naučit v ruštině a hraje ji pilně, přičinlivě.

Nad tímto filmem jsem si uvědomil drtivost propagandistické mašinérie, tu dokonalost v umění vymývání mozků, vytváření mýtů a spřádání lži. Tam nebylo jediné filmové okénko, které by nebylo čistou lží. Opravdu, pozoruhodné kinematografické dílo.