RODINA A PŘÁTELÉ: Stěhování pokračuje
Exhibice byla součástí valné hromady Česko-japonské společnosti. Pozvali nás manželé Wiesnerovi, majitelé onoho hotelu. Taneční soubor "Kikunokai" založila Mičijo Hata v roce 1972. Na představení v Bonsai hotelu byla přítomna - a dnes večer, tedy v pondělí, vystoupí Kikunokai ve Státní opeře v Praze.
Byla to jen malá exhibice, ukázka toho, co bude dnes ve Státní opeře. Podívejte se na fotografie na webové stránce Státní opery. Potíž ale je v tom, že zážitek nelze žádným způsobem sdělit nebo reprodukovat. Není zkušenosti kromě zkušenosti, zní klasická věta.
Součástí bylo i vystoupení s bubny. Nedovedu si představit, že by hudba na těchto bubnech vyluzovaná byla reprodukovatelná jakýmkoli prostředkem. Nehledě k tomu, že musíte vidět ty mistry, jak s těmi bubny žijí - nelze to jinak vyjádřit, protože to není bubnování, to není hra, to není tanec, to je spolužití, to je Stání Se Bubnem.
Myslel jsem na to, jak asi by tu hru vnímal - dejme tomu - Antonín Dvořák. Ono to totiž není žádné "etno", nejsou to žádné "animální rytmy". Je to velká, vysoce vytříbená hudba, ale úplně mimo evropskou tradici.
Asi je hodně blízko jazzu - ovšem jak je blízko, tak je daleko, protože jazz je svobodný, volný, kdežto zde je vyciselovaná kázeň a uvnitř kázně objevená svoboda výrazu.
Jděte se do Opery podívat na balet a poslechnout si hudbu. Víc nemám, co k tomu dodat.
