Byl jsem tam na obědě. V nekuřácké části bylo obsazeno, musel jsem do kuřáků. Nahulíno, že stála hůl. Místo jen u stolu, kde seděla čadící slečna.
"Nevadí vám to?" zeptala se.
Co jsem jí na to měl říct? V hostincích by měly být silné ventilátory. Ale proč bych na ně měl majiteli připlácet já, když tenhle smrad neprodukuji, ale jenom jím trpím?
Druhá etuda. Na stanici stánek s novinami, kupuju si noviny. Najednou mě zalehne smrad. Ohlédnu se, kdo tak šíleně smrdí tabákovým kouřem. Žádný bezdomovec se žvárem v koutku: elegantní blondýnka, jak ze škatulky, načančaná, leč smrdící.
Tuhle jsem na nějaké stanici metra viděl všelijaké plakátky proti kouření, jakási výstava to byla, či co. Zpravidla na téma impotence, jako že kdo kouří, že mu to nestojí. Což je samozřejmě pitomost, protože jestli to pánovi stojí nebo nestojí průkazně nesouvisí s tím, že kouří nebo nekouří, jelikož je mnoho nekouřících impotentů a kouřících Casanovů.
Ale smrděj všichni kuřáci bez rozdílu, mladej jako starej, holka jako kluk.
Proč se ty kampaně nevedou tímto směrem?
SLEČNO, NERAČTE SE ZLOBIT, ALE V PUSE VÁM TO SMRDÍ JAK V POPELNÍKU?
Tohle bych psal na krabičky s cigaretami: KDO KOUŘÍ, SMRDÍ. Nebo: PŘI POLIBKU SE VAŠEMU PARTNEROVI ZVEDNE KUFR. A tak podobně.
Tuším, proč takové kampaně nejsou.
Firmy produkující cigarety by to agenturám nedovolily schválit.