Máme teď docela rušné dny. Pracuji na románu a na fotografické příručce a Ljuba tráví dny ve studiu a v divadle (premiéra Golema ve Strašnickém divadle známém coby Solidarita se konala včera). Končíme tedy oba pozdě večer patřičně vyždímáni. Já m, mám tu výhodu, že se ždímu doma.
Takže sedím takhle večer vyždímaný a klimbaje se dívám na DVD a čekám,až se Ljuba vrátí z divadla. Najednou slyším dole dveře a jdu tedy vítat.
První, co spatřím, jsou vytřeštěné oči.
Situace: venku mráz a chumelenice. Ljuba se vrací z divadla, je po desáté večer. Má málo benzínu. První pumpa, zavřená. Na cestě jsou ještě dvě. Druhá je zavřená a třetí je pro změnu také zavřená. Volá mi, aby mě upozornila, že možná jí ten benzín úplně dojde. Jenže jak jsem poslouchal to dývídý, neslyšel jsem kníkání těch novodobých mobilů!
Takže ráno jsem podnikl podobnou cestu, jako předloni v Chorvatsku, kde nám opravdu došla nafta a já musel stopovat k pumpě, koupit kanystr a zase stopovat zpátky ke ztroskotanému korábu silnic. V Břežanech měli naštěstí otevřeno, takže jsem přivezl benzín, čerstvé dalamánky ke snídani a noviny navrch. Šťastný to konec. Ovšem varianta nešťastná zde byla, nic si nenamlouvejme.